Světla ramp

Jsem jako plevel. Čím víc do mě rejou, tím víc rostu. Nebudu nic zastírat, Chaplinův nejosobnější film mě neuvěřitelně dojal. Najednou jsem pochopil a docenil ten sociální tón a lehce idylický ráz jeho němých komedií, kde se smutek bez skurpulí prolíná s komikou (což mě třeba v Světlech velkoměsta trochu štvalo). Chaplin si v pozdních letech své kariéry vystřihl roli smutného pierota, do něhož se zamiluje kolombína. Calvero je však režisérem svých představení a ví, že na jeho místě má stát harlekýn a ne stárnoucí a smutný klaun. Je úžasné s jakou upřímností dokázal Chaplin parafrázovat své vlastní osudy a vytvořit roli herce, kterého jeho vlastní publikum najednou nechce. Poprvé se nemusel ohlížet na to, co si budou diváci myslet a proto se nebál do pomalého snímku zakomponovat desetiminutové scény baletu nebo statické záběry mimických kousků na jevišti. Právě tato odvaha dělá ze Světel ramp tak krásný film. (06.03.2010)

Chaplinovo loučení se zvláštním nádechem a jasným sdělením, že tentokrát je to naposled. Mluvené slovo jeho hraní a humoru neubírá a naopak velmi dobře kombinuje prvky němého a mluveného filmu. Občas mi přijde trochu rušivý způsob Chaplinova střihu a dramatizace scén (například když Terry do nekonečna řve I am walkin..), nicméně se jedná o styl doby a je to jen drobný detail, kterého jsem si všiml. Chaplinův nejvyšší standard, ale Zlaté opojení a Kida to nepřekonává. (16.04.2015)

Zuby nehty jsem se bránila Chaplinově nátlaku, ale nakonec musím sklopit hlavu a pokorně uznat, že to moje měřítka na pět hvězdiček splňuje. Nikdy to ale nebude tak nadšených pět hvězdiček, jaké jsem dala Busterovi za jeho nejlepší filmy. U Chaplina pořád cítím jakousi vypočítavost, s jakou se strefuje do diváka, což se mi úplně nelíbí, nicméně Světla ramp obsahují i umělecky hodnotné a zamyšlení hodné pasáže, metafory a já nevim ještě co, že zkrátka a dobře uznale kývám hlavou. (20.01.2010)

Nostalgické a silně autobiografické ohlédnutí za kariérou i životem jednoho klauna. Chaplin ale zřejmě zapomněl střihačské nůžky u svého holiče z filmu Diktátor, jinak si nedovedu vysvětlit některé natahované scény (první hodina filmu, balet). Větším zklamáním byl pro mě přepjatý výkon Claire Bloom, který s postupným časem získával na intenzitě (čti otravoval). Kromě těchto dvou mušek nemám filmu co vytknout. Snímek si plně vychutná pouze ten, kdo je obeznámen s předchozí Chaplinovou tvorbou. Já se mezi takové hrdě hlásím a díky tomu jsem spolkl všudypřítomný sentiment i s navijákem. 8/10 (23.09.2009)

Teda já toho Chaplina bez mejkapu a zvednutýho obočí ani nepoznala! Situační humor v jeho podání nikdy nebyl mým šálkem čaje, ale klobouk dolů, jak zvládá dramatickou polohu. Claire Bloom na můj vkus podala trošku moc hyterický výkon, ale dobrý, tou dobo frčely buď hysterky, mebo femme fatale, takže co po ní člověk může chtít, že jo... Příběh je to krásnej a dojemnej, a to v pozitivním smyslu. Tohle by měl vidět každej milovník filmu, skvělá klasika! (20.10.2011)