Megamind vs. The Doom Syndicate

V roce 2010 měly premiéru hned dva animované filmy, jehož hlavními postavami byli záporáci, kteří ovšem náhle zdánlivě mají naději přejít na dobrou stranu - Já, padouch a Megamysl. První z nich byl startem velmi úspěšné franšízy, která v kinech utržila již 3,6 miliardy dolarů, kromě dvojice prequelových filmů se ještě letos dočká čtvrtého filmu hlavní série. A druhý z nich.... dostal o rok později kraťas Megamind: The Button of Doom, kdy se Megamysl stával populárnějším až napříč léty. První Megamysl sice v době svého uvedení nebyl největším megahitem a zabránil tomu, aby v DreamWorks Animation vznikalo více žánrových parodií, přeci jen se ovšem Megamysl měl po letech dočkat návratu. Před jeho vlastním seriálem Megamind Rules! ovšem došlo na celovečerní pilot s názvem Megamind vs. the Doom Syndicate. Jedná se o podobný případ, kdy i seriál Star Wars: Klonové války začal celovečerním filmem. Celovečerní Klonové války poté sice tehdy nebyly dokonalé, jednalo se ovšem o fajn příslib do budoucna. Co poté může nabídnout právě Megamind vs. Doom Syndicate? Někteří už dost možná prozřeli - Megamind vs. Doom Syndicate není plnohodnotným pokračováním původního filmu. Nejen, že se nešlo do kin a animace oproti původnímu filmu působí až céčkovým dojmem, nevrací se ani dabéři ústředních postav. Sbohem Wille Farrelle, sbohem Tino Fey, sbohem Davide Crossi, „vítejte“ Keithe Fergusone, Lauro Post a Joshi Brenere. Ano, dabing přeci nutně nemusí dělat film. V případě Hotel Transylvánie 4: Transformánie též Adama Sandlera nahradil imitátor Bryan Hull. Jenže tehdy se Hullovi dalo nadávat do důstojné náhrady. V tomto případě se slovo tragédie rýsuje i při dojmech z hlasových výkonů, protože se nové ústřední trojici nedaří své předchůdce ani nějak ucházejícím způsobem imitovat. Především Ferguson je na pěst! Je až k nevíře, že se něco takového může v rámci DreamWorks Animation realizovat v době, kdy Kocour v botách: Poslední přání zvládl na Vánoce 2022 oživit brand Shreka a Kung Fu Panda 4 zvládla po letech důstojně navázat na své předchůdce. V režii Erika Fogela za pochodu rozhodně nevzniká skvělá reklama na seriál, protože se prakticky nedaří budovat pocit, že i když to v tomto případě stálo za nic, seriál by mohl dopadnout o trochu lépe. Optimismus může mít snadno jen někdo, kdo má úchylku na postavy, které jsou žijícím mozkem. Už úvodní logo DreamWorks Animation sprostě ignoruje ikonického měsíčního rybáře a evokuje dojem, že se snad nikdo nesnažil ani tady. Sázka na flashbacky z prvního Megamysla dvakrát neprospívá, protože je animace původního Megamysla pořád parádní a od roku 2010 prakticky nezvládla zestárnout. Jakmile dojde na přechod do lacinější a odpudivější animace, rázem nestačí ani ta nejsilnější várka nejlepších vzpomínek na titulního hrdinu.    Už informace o tom, že by v chystaném seriálu Megamind Rules! měl být Megamysl rázem hvězdou sociálních sítí, zněla děsivě. Jenomže on s ní přichází už samotný film. A v akci je to celé ještě děsivější. Nevadilo by ani tak prvoplánovost daného konceptu a že se Megamysl dle očekávání bude tak trochu chovat jako průměrný boomer, problém spočívá v tom, že koketování se sociální sítěmi a influencingem v sobě nemá žádný humor a ani to nepůsobí, že mělo svádět k nějaké pointě, byť až v rámci seriálu. Znovushledání s Megamyslem mohlo být pro mnohé sen, už v zárodku se jedná o noční můru. A když už dorazí zdánlivě jeden použitelný mechanický pták, dorazí nejotravnější dětská postava v rámci animovaného filmu za hodně dlouhou dobu. Náznak toho, že tato hrdinka Keiko sehraje výraznou roli v budoucím seriálu, jen nahání husinu.  Poskok si změnil jméno na Ol' Chum (cancel culture nám už holt straší i u odpudivých animáků), Roxanne Ritchi prakticky nejde nějak identifikovat se starou Roxanne Ritchi, jediný Megamysl působí, že si nějak zachová svůj charakter a chvílemi to celé snad zvládá budovat i naději v nějaký povedený humor. Ale někdy i drobná očekávání mohou předcházet velká zklamání. Infantilní humor přeci jen za pochodu bolí, scenáristé Alan Schoolcraft a Brent Simons se alespoň občas nebojí byť laciné, tak alespoň nějaké formy utahování si ze superhrdinských filmů. Jen je pořád škoda, že se na to za pochodu jednoduše velmi těžce kouká, kdy to jde snadno říci i o hlavnímu zlu. K nějaké invenci skutečně nedochází ani u titulního Doom Syndicatu, většina z nich působí nevábně, za světlou výjimku možná chvílemi platí ohnivý Behemoth. Jedná se ovšem o neskutečně prázdné záporáky, které čerpají ze všech možných koutů (Pierre Pressure jasně evokuje jakýsi pokus o variaci Bomb Voyage z Úžasňákových... a Doctora Strange?!) a jejich hlavní motivací je to, že Megamysl zradil zlo! Tohle dost všeho nespasí ani živý mozek Machiavillain namluvený Adamem Lambertem. Paradoxem je, že jak se Lambert ujmul jako důstojná náhrada Freddieho Mercuryho ve skupině Queen, nepůsobí to, že by jeho hlasová investice měla nějak z téhle laciné napodobeniny čehosi, co vzdáleně připomíná původní film, přidat chystanému seriálu přidanou hodnotu.  Animátoři navíc za pochodu dělají prakticky až školácké chyby (a k jejich prokouknutí nemusí člověk hned mít vystudovanou animaci), kdy postavy na sebe nereagují přirozeně, zdánlivě neviditelné ruce někdy za postavy dělají divy, postavy v pozadí se teleportují z místa na místo, předměty se vynořují zčistajasna... je to k zblití a člověk si skoro začne vážit i těch Kozích příběhů a svatořečit Jana Tománka. A to už je na Chocholouška! Celé už se to až příliš pohybuje na hranici odpadu, kdy to jen přeci pár světlých chvilek nějak vydrápe na nějakých těch 5-10% s odřenýma ušima. Jestli tohle ovšem má být nějaká velkolepá reklama na chystaný seriál, v tomhle případě rozhodně neplatí ani staré známé pořekadlo o tom, že je i špatná reklama reklamou. Původnímu Megamyslovi by člověk přál podobně úspěšnou franšízu jako Já, padouchovi, tohle ovšem není ten Megamysl. Chybí už jen Vito Corleone, aby se zhrozil z toho, jak zmasakrovali jeho chlapce. Megamind vs. Doom Syndicate je pohroma, kdy nemůže platit ani nějaký ten soucit s tvůrci. Málokdy se totiž při sledování filmu jeví ten vyložený pocit, že na něj při jeho realizaci prakticky všichni do jednoho srali.... (03.03.2024) (méně) (více)