Suwíto hómu

Sweet home je asi môj prvý čistokrvný klasický japonský horor, predsa len mám skôr skúsenosti s ich novšou žánrovou tvorbou, ktorá mi celkom vyhovuje, či už zápletkami, ale aj atmosférou a keďže režisér o viac, než dekádu neskôr natočil Kairo, ktorý považujem za atmosférický skvost, bol som zvedavý, ako dopadla táto jeho klasika osemdesiatych rokov, no teda o výraznejšej spokojnosti určite hovoriť nemôžem. Už z celej úvodnej rozbehovej fázy som nemal dobré pocity, celé mi to prišlo až príliš idilické a atmosférou a postavami mi to pripomenulo hong kongské dobrodružné filmy tej doby, čo teda od tohto žánru rozhodne nechcem, ale samozrejme sa cez to dá preniesť, keďže je jasné, že to hlavné ešte len príde. Ale nanešťastie mi to moc nevyhovovalo ani následne. Síce sa to už naplno rozbehne a prakticky stále sa niečo deje, ale atmosféra mi vôbec nesadla a celé to išlo nejak mimo mňa, o postavy som sa vôbec neobával a dokonca ani toho, čo sa skrýva v temnotách. A ten úplný záver si teda tvorcovia mohli odpustiť, to mi už prišlo úplne mimo. Čo sa týka samotných hororových scén, určite musím pochváliť efekty, ktoré sú v klasickom štýle, ktorý mám rád, je to nielen vizuálne kvalitne zvládnuté, ale aj celkom nápadité, drsné a morbídne, pričom potešia aj masky, len škoda, že inak mi to nesadlo, vôbec mi to neprišlo napínavé a bolo mi jedno, ktorá postava zomrie. Obsadenie je síce neznáme, ale celkovo nie je najhoršie, len ako som už spomínal, skôr by mi vyhovovalo v nejakom dobrodružnom filme a nie v horore. Takže celkovo nebudem zbytočne kritický, nenudil som sa a nájde sa tu viacero kladov, ale od kvalitného režiséra a z tohto obdobia som čakal podstatne viac. 55% (16.02.2016)

Budu dělat, že KONEC JSEM NEVIDĚL. Protože po předchozím atmosférickém peklu je to tak ledová sprcha, že jsem měl chuť na celý film zapomenout. Ale nejde to. Sweet Home je totiž kus poctivého hororového řemesla, co si diváka připravuje dobrých 40 minut, aby pak spustil vlnu intenzivního strašení. Drtivá většina filmu se odehrává v příšeří, a právě ve tmě se ukrývá největší nebezpečí. Neposední duchové, oživlé stíny a v neposlední řadě výborné gore, které finišuje v naprosto fantastické scéně detailního rozkladu jedné z postav. Jenže ten konec, TEN KONEC...!!! (Pokud se ho budete chtít vyvarovat, film doporučuji vypnout přibližně 8 minut před úplným závěrem, ale jak tušim, stejně vám to nedá...) (15.07.2013)

Japonci dokážou být občas prkenně tragikomičtí i ve vážných situacích. Ale dobře, když si odmyslím asi dvě tři takové lehce ztřeštěné scény, kdy se zmatkující herci chovají jak idioti, tak je to velmi vydařený horor. Ze začátku jsem si říkala, kdy se to teda konečně rozjede, a když se to teda konečně rozjelo, tak jsem nevydechla až do konce, na který jsem pak ovšem zírala jak na zjevení. Být na místě té mrtvé matky já, tak to rozhodně dopadne jinak. Ale nad tím se dá mávnout rukou stejně jako nad tím třeštěním s halapartnou a nezbyde než konstatovat, že Sweet home je výborná duchařina. (25.10.2013)

Hodně kvalitní duchařský horor, s velmi povedenou vizuální stránkou, se kterou se režisér nejspíše inspiroval u samotného maestra Argenta... Škoda jen některých ne zcela povedených speciálních efektů (různé barevné jiskření, které mě tentokrát hodně rozptylovalo) a zpočátku pomalého tempa, protože příběh je solidní (nemohu si pomoci, ale dosti inspirovaný Poltergeistem), herci až překvapivě dobří (na Japonce), maska na konci potěší a atmosféra od poloviny filmu naprosto parádní... Samozřejmě, mám pocit, že mohl být film ještě o něco děsivější, ale co už, i tak je to hodně dobrý kousek, u kterého jsem se dobře bavil... (01.06.2013)

V rámci oldschool béčkoidního žánru je to velmi silný a příjemný nadprůměr.. Japka zde sice tak trochu(docela dost) potlačujou veškerou svou japkovost, ale to je spíše zajímavé než na škodu. Atmosféru to má až skoro pohádkově del Torovskou a všechny ty vymazlené triky a masky jsou jako nostalgické pohlazení po duši tvrdého jádra hororových fanoušků. (23.06.2013)