Režie:
František FilipKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Radoslav Brzobohatý, Vlasta Fialová, Svatopluk Beneš, Jan Pivec, Leopolda Dostalová, Jaroslava Obermaierová, Radovan Lukavský, Vítězslav Vejražka, Bohuš Záhorský, Rudolf Deyl ml. (více)Obsahy(1)
Na televizní obrazovku se vrací klenot dramatické tvorby – televizní adaptace jedné z nejznámějších a nejhranějších her A. Jiráska, jehož díla ani v časovém odstupu neztrácí nic na své působivosti a sdělnosti. Vzniklo líbezné a moudré dílo s pozoruhodně vystiženou atmosférou realisticko-pohádkového motivu samotné předlohy. Zobrazuje něco z národní české povahy, tu poddajnost a posluhování vrchnosti, ale i rebelující duch a touhu po svobodě. Zachycuje mistrovství celé řady nejvýznamnějších herců té doby. Vznešenou a krásnou kněžnu si zahrála V. Fialová, coby hrdého a statného mlynáře můžeme obdivovat R. Brzobohatého. Přesnou charakterizací své postavy vyniká J. Pivec v roli pana vrchního ze zámku, skvělou dvojici vytvořili herecké legendy Z. Štěpánek a J. Kemr v postavách vodníků Ivana a Michala. Manžele Kláskovy si s temperamentem sobě vlastním zahráli V. Menšík a I. Janžurová, muzikanty B. Záhorský a R. Deyl, Haničku mladičká J. Obermaierová, bábu doyenka L. Dostálová a R. Lukavský učitelského mládence Zajíčka... Televizní Lucerna v režii F. Filipa měla premiéru na Štědrý večer roku 1967 a každá repríza jen potvrzuje, že jde o vynikající inscenaci. (Česká televize)
(více)Recenze (47)
Klasika. Jiráskův blízký vztah k prostým lidem a krajině, z níž sám pocházel, je tóninou, která trvale rozeznívá rozvážnou melodii jeho široce založeného díla. Lucerna není v tomto směru výjimkou, naopak se s odstupem času zdá, že právě v této jevištní hře se tehdy víc než padesátiletý spisovatel vrátil k bezpečným jistotám svého dětství, kdy se zážitek skutečně prožitý stejně jako vysněný mísí s tajemstvím krajiny, která se jednou provždy každému z nás zapíše do paměti jako představa domova. Filipova inscenace vytváří prostřednictvím televizní kamery jedinečnou atmosféru jako stvořenou pro uvolněnou představivost – hranice mezi realitou a fantazií jako by tu vlastně ani neexistovala, mnohem výraznější dojem zanechává až jakási hororová tajemnost šera a tmy, z níž se vynořují pohádkové bytosti. Galerie hereckých osobností předznamenává cosi o velikánech své doby: v popředí divácké paměti stojí bezesporu famózní Pivcova kreace zámeckého vrchního, Brzobohatého tvrdohlavý mlynář, hájící Haničku, svá práva i stoletou lípu, Kemrův vodník Michal se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce, falešný panský dvůr i komičtí venkovští muzikanti. Nepomíjivý půvab Jiráskovy Lucerny vznikl ze skutečnosti, že právě v této hře, milované a vyhledávané už několikátou lidskou generací, dokonale splynulo povědomí domoviny, vlasti s bezpečím a sladkosti dětství. ()
V školních letech byl Jirásek jedním z těch otravných čítankových autorů. Staré pověsti české ještě šly, ale na povinnou četbu Filosofské historie nelze vzpomínat jinak, než jako na duševní šikanu. Leč po shlédnutí této inscenace je vše odpuštěno, Aloisi! Tohleto je dokonalý filmeček. Vynikající herecké obsazení i těch nejmenších rolí. Kamera, světlo a hudba, které vyčarovávají opravdu pohádkovou atmosféru. Humor namixovaný s mírným patosem. Tohleto je dílko z jednoho kusu, v kterém není prasklina. ()
Klasická televizka zlatých 60. Pietní převyprávění klasické báchorky, která je tolik podobná Snu noci svatojánské. Janžurové ta Klásková vydržela mnoho a mnoho desetiletí, stejnou roli hrávala ještě po roce 2000 na Národním. Co se týká úprav kolem Zajíčka a jeho Dorničky, tam poněkud nezapadá Lukavského věk (přeci jen téměř padesátiletému herci těžko uvěřit problémy kol kasací) a slova, které by měl adresovat své milé, jsouc přeneseny k Haničce a toliko postrádají své prvotní kouzlo. Nicméně, text je to nesmrtelný a zaslouží si pozornost v každé úpravě. ()
Česká pohádková tvorba je dlouhodobě na nejhlubším dnu. A těch opravdu dobých pohádek je celkově jako šafránu. Lucerna se ovšem mimořádně povedla. Kdyby se vás nějaký cizinec někdy zeptal na to, jací jsou Češi, tak máte 2 možnosti. Buď se mu to pokusíte sáhodlouze vysvětlovat, přičemž se skutečnosti pravděpodobně ani nepřiblížíte. Nebo mu raději pustíte tento film. Do necelých 2 hodin se toho vešlo proklatě hodně. Takřka po celou stopáž má snímek hloubku a přitom vás nenudí. K tomu si přidejte výkvět z české herecké smetánky. Mimořádně příjemné překvapení. Jsem nadšený. [85 %] ()
V podstate som nenašiel žiadnu chybu na tejto rozprávke v podobe filmovej divadelnej hry. Snáď len to, že bola trochu dlhá, ale asi musela byť, keď mala byť verná českej literárnej klasike. Niekto sa vrchnosti klania až príliš, niekto sa jej spravodlivo postaví, a nebola by to rozprávka bez hastrmana a múdrej kňažnej. Bohužiaľ, mi to celé nesadlo až tak, ako iné české rozprávkové klasiky. ()
Reklama