Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků

Jakožto hororový expert volám haleluja. Snímek s hororovou tematikou z 20. let 20. století, který vyloženě nenudí? Věc nevídáná. Všichni ti Whaleové, Murnauové, Wieneové a jim podobní břídilové hororového dávnověku, kteří svými snímky dělali hororovému žánru ostudu a uspávali jimi diváky, by si měli vzít příklad z Benjamina Christensena, který natočil neotřelý čarodějnický horor-o-dokument, jímž zároveň nesměle definoval i hranice daného žánru. Nejvíce mě zaujala hned úvodní kapitola, která na základě ukázek nejrůznějších obrazů, kreseb či výtvarných kulis poutavým způsobem seznamuje diváka s tím, jak se měnil pohled člověka na čarodějnictví v průběhu věků. Naopak následná hraná část dokumentu byla pro mě spíše zklamáním, jelikož působí místy až rozdováděně a i přes ucházející masky a celkové výtvarné zpracovaní ji hodnotím mínusovými body. Co se týká obsahu, tak je nutno snímku vytknout i jistý etnocentrický nádech, který svědčí o tom, že Christensen ani přes podrobné studium pramenů do srdce čarodějnictví jednoduše nepronikl. Jakožto znalec tajemna pak dodávám, že čistě intelektuální přístup je v daném případě již předem odsouzen k nezdaru. Ve výsledku lze však Häxan považovat za nejlepší hororový film své doby, a proto mu také uděluji přívětivé tři hvězdy. (22.07.2016)

Häxan - Čarodějnictví v průběhu věků je vpodstatě hraný dokument o temné stránce lidských dějin. Předchůdce Vávrova Kladiva na čarodějnice se zabývá každičkým detailem fenoménu čarodějnictví od středověkých časů až do doby současné (1921), varuje před okultismem a pověrami a činí tak neuvěřitelně silným způsobem. Dekorace a masky všech podob ďábla jsou tak sugestivní a dokonalé, že i po více než osmdesáti letech neztrácejí na děsivosti. Film je rozdělen do několika částí, jak se čarodějnictví projevovalo a potíralo, a čerpá přitom z bohaté "právnické" literatury 16. a 17. století. Scény čardějnických sabatů, rituálů, soudních procesů a mučení jsou natočeny s důkladností, která se tak často nevidí. Snímek byl točen dokumentární formou, proto nutně musí být hodně ukecaný. Zřejmě to není vina původního filmu, ale některé mezititulky jsou tak rychlé, že satan by tak rychle nebyl u hříšné duše... Často jsem se musel vracet, abych si titulek vůbec přečetl. Jinak jsem na tomto filmu nenašel žádnou chybičku a ještě dlouho se mi v hlavě budou míhat záběry čarodějnic "modloslužebně líbající Belzebubovu řiť při sabatu..." (17.07.2006)

Pozoruhodný důkaz, že už na začátku dvacátých let chtěla být kinematografie užívána jako manipulativní nástroj k přehnaně subjektivnímu vyjádření a šokováni diváka. Christensen má zmáklý koncept a skvělou výpravu, tudíž některé výjevy a myšlenky neomrzí ani po sto letech, ale přeci jen je to titulkami a ukazovátky přeplácané dokumentární pojetí docela otravné a interpretačně jalové. S odsuzováním inkvizice jsem samozřejmě souhlasil a obdivuji filmařské řemeslo, ale skloubení narativního a explicitně popisného přístupu mi už tolik neimponovalo, takže 4* hlavně z respektu nad tehdejší tvůrčí odvahou. 70% (17.03.2020)

Rarita mezi filmy němé éry. Do jisté míry fascinující obsáhlý náhled na historii čarodějnictví, rozděleném na 7 částí. První z nich je takový stručný exkurz za pomoci statických obrazů a ukazovátka na středověký naivní pohled na Zemi a vesmír a na tehdejší náhled na fenomén čarodějnictví, fascinující podívaná začíná od druhé části, kdy Christensen za pomoci herců a perfektní dobové výpravy přináší hranou rekonstrukci jednotlivých čarodějnických úkazů. Čarodějnice tu létají na košťatech, obcují na satanistických obřadech, plivou a šlapou na Kristovo znamení, vaří batolata v kotlích, coby ďáblovy milenky rituálně líbají jeho řiť, rodí malé ďáblíky, močí do mís a následně tou močí polévají dveře souseda, aby tak na něho seslali smrtelné prokletí. Podíváme se i na nechutné inkviziční metody, jejich soudy, útrpné výslechy za použití mučících nástrojů, také různé dobové pověry (jako např. uhranutí manželovy postele provazem plným uzlů, kde jeden uzel znamená zmařené početí potomka) atd. V poslední části Christensen přechází do současnosti a předestírá až bizarní analogie mezi hysterií a čarodějnictvím, i duševními poruchami a různými stavy jako např. náměsíčníctví, kleptomanie apod. a utvrzuje tak svůj skeptický pohled na pověry ohledně čarodějnictví. (23.05.2009)

Hľadať výživnú a originálnu tému alebo námet na film začiatkom minulého storočia, resp. kinematografie bolo zrejme oveľa jednoduchšie ako dnes, preto niekedy otváram ústa, čím všetkým ma dokážu tieto klasické filmy prekvapiť. Jedná sa o hraný historický dokument, originálny prvok číslo 1, zaoberajúci sa čarodejníctvom, originálny prvok číslo 2, obsahuje hrané epizódy, obsahujúce humor, originálny prvok číslo 3 atď....Navyše po vizuálnej a kostýmovej stránke sa jedná aj dnes o klenot. (18.05.2012)