Lístek do památníku

Krásný film, byť je to taková málo uvěřitelná pohádka. Oprostíme-li se od normalizačného balastu a že ho tam je, můžemi si užít skvělý herecký koncert hlavních hereckých představitelů  Blanky Waleské a Karla Högera se Stellou Zázvorkovou. Mám trochu obavy, že já sám budu k těmto vzpomínacím cestám docela inklinovat. Ono stačí už i teď zajet do mého milovaného Krumlova. A člověk úplně vidí ty tváře přátel v uličkách, po domech, u řeky...  Některé už je dokonce možné vidět jen tam ve vzpomínkách, protože dotyční již nejsou... A to člověku zdaleka není sedmdesát. Pokud vypnete mozek, docela si film užijete. Jinak těžko věřit, že kočí se vyprdne na své závazky v zaplněném svatebním diáři a bude se snažit zrovna v ten den dělat radost jednomu starému dědovi, stejně tak socialistický vedoucí restaurace přebírající basy s pitím určitě všeho nechal a šel se i se servírkami mimo otevírací dobu věnovat tomu zvláštnímu páru. A třeba i jo a pak už je to chyba ve mně, že ta růžová z mých brýlí časem tak nějak oprýskala. Jináč bedlivé oko si jistě všimlo, že emigrant se v té Austálii nemá vůbec dobře. No jo, drtěj ho tam zlí kapitalisti. Tam kde býval rybník, Höger vidí moderní stavby sídlišť, kravína či moderní betonovou králíkárnu. Vzpomínky na dětství jak byl tenkrát hlad filmem také zazní a když je nejhůře, pomohou zbloudilci hodní esenbáci. Náhoda? Věřte, že určitě ne! Přesto se jedná o velmi hezký film, který má právem tak vysoké hodnocení. Také jednou budeme staří a určitě každý z nás někde zanechal svojí první a velikou lásku. A ačkoliv se pak život valil dál, někde tam hluboko to stále máme.  * * * * (05.03.2023)

Je smutné, že musím konstatovat, že romantici a citliví lidé nemají v tomto "demokratickém" světě šanci přežít. Pokud takoví lidé existují, tak to pečlivě tají, aby je ostatní nepovažovali za slabochy. I proto se český umělecký směr "poetismus" nikdy nerozšířil mimo tuto republiku. Krásný příběh, kde se potkávají sny a realita běžného života. Za mě ... 4* . (28.09.2021)

"Víte, když je člověk starý, tak každá radost, která přijde pozděj než hned, je pozdě..." Krásné a citlivé romantické drama o stárnutí. Karel Hoger v hlavní roli exceluje a je to jistě jedna z jeho nejlepších. Poetické zpracování a Karlovy monology jsou vskutku nadstandardní. "Když budeme dva, dokážeme zpomalit čas!" (04.09.2019)

Donkichotský návrat o 47 let zpět aneb "sbírání drobků svého mládí" v podání Karla Högra. Shledání milenců a jejich užívání si okamžiku je poetické. I když retrospektivní flashbacky posun časem o půlstoletí moc nenavozují. Také postavy sestry (přes veškerou snahu Stelly Zázvorkové) a synovce příběh zbytečně rozmělňují. Zajímavý motiv stárnutí, ke kterému se Jiří Hubač vrátil v Babím létě. Osobně mám s Karlem Högrem raději Romea a Julii na konci listopadu. (16.05.2010)

Tenhle příběh o lásce a nádherných vzpomínách na ni je hereckým koncertem Karla Högera a Blanky Waleské a nezůstává pozadu ani Stella Zázvorková. Je to krásně sentimentální příběh dvou lidí, kteří se měli velmi rádi, ale bohužel jim nebylo souzeno spolu zestárnout a těšit se z vnoučat. Prožili spolu znovu onen krásný letní den jako před moha lety, ale každý už je jinde. Uteklo příliš mnoho vody. Čas nelze vrátit zpět. Ne nadarmo se říká, že vzpomínky jsou jediným rájem, z něhož nemůžeme být vyhnáni. Film má v sobě velmi pozitivní náboj, který divákovi zaleze pod kůži a chvilku tam zaúřaduje. (05.10.2016)