Donnie Darko

Nejsem si zcela jistá, zdali Richard Kelly chtěl, abychom celý příběh do mrtě pochopili, ale určitě chtěl, aby jsme ho s Donniem maximálně prožívali. Vložil do toho celý arzenál takových situací, že jsem po celou dobu zaznamenala snad celé spektrum pocitů od soucitu, empatie, po rozhořčení z nepochopení, úžasu z některých vizí nemocného Donnieho, bylo toho opravdu hodně, až po totální překvápko hereckého umu Jakeho Gyllenhalla. Podle mě tady jedna projekce nestačí a to nemluvím o té muzice, která to celé skvěle podkreslovala. Asi v desáté minutě jsem se tak lekla, že jsem nadskočila na židli.....a tím to všechno začalo, chytl a nepustil mě Donnie až do poslední klapky. (19.10.2015)

Povedený, sebevědomý debut, kterému se daří vyvolat docela zvláštní, místy ponurou atmosféru. Nejasnost, resp. nevysvětlitelnost Donnieho Darka je tak trochu dvousečná zbraň. Na jednu stranu vás udržuje v nejistotě, v tápání, co se děje, ale na druhou stranu je zklamání, že film se příliš nevyvíjí a nikam nedospěje. Dá se říct, že mu chybí pořádná pointa, neboli tah na branku a nic na tom nespraví ani Director's cut... Fajn, že Jake Gyllenhaal se tady ukázal v dobrém světle. 7/10 (08.07.2008)

Zajímavý film. Donnie Darko má především strhující atmosféru, nakonec mi ani nevadí, že jsem to celé tak nějak nepobral. Vlastně pochybuju, že ten film nějaké jedno správné vysvětlení má, podle mne patří k těm snímkům, které se mají spíš emočně prožít, než rozumově pochopit. Zatím nejednoznačné 4 hvězdy (nevím, zda silné, nebo slabé), až si najdu čas na druhé zhlédnutí tak možná názor poupravím. (11.09.2008)

Tahle dementně intelektuální vlna mne nepřestává fascinovat. Jakmile je film, kde se dějí nadpřirozené jevy, je vyprávěn nelineárně a nedej bože je tam závěr, který nemá racionální vysvětlení, svět upadá do davové psychózy a plným hodnocením se to tu hemží jako mravenci v mraveništi. Vidět tuto sračku znovu, nejspíš mne odvezou do nemocnice na otravu od nudy a neoriginality. Režisér Kelly čistě spoléhá na brýlaté intelektuálky, kteří se chytnou jako vosy na bonbón. A že je film totálně kostrbatý a nedává naprosto žádné racionální vysvětlení a smysl (podobně jako třeba Lynch), to je mu úplně fuk. A ono se není čemu divit, když to tak působí. Prvotřídní zmatená patlanina bez pointy. Dvě hvězdy za kvalitně vykreslenou rodinku a výkon Mary McDonnell. (12.06.2008)

Podobné hry s osudem, podvědomím a neznámem v sobě skrýají dvě úskalí: dá se za ně krásně schovat jedno velké nic (popřípadě domýšlet úplně čímkoli) a zážitek z nich výrazně ovlivňuje váš vztah k oněm věcem a vlastně i k sobě samému. Víc než kdy jindy záleží, jestli s filmem (tvůrcem) komunikujete na stejné frekvenci. Proto jsem po přečtení nejrůznějších reakcí velmi rád, že se mi do ruky dostala hned režisérská verze a já mohl film vnímat daleko víc jako psychologický příběh, zajímavě ozvláštněnou hru s osudem a ne jako děravou mozaiku, kterou bych asi tentokrát neměl chuť nijak doplňovat. (01.07.2007)