Podfukáři

Úžasná banda, která se vám usídlí v srdci a nepustí vás. Co na tom, že po pár řadách už kolikrát víte, ja kto dopadne, nebo jaký je plán, když se na to stejně dváte jen kvůli těm známým milovanm tvářím, svižnému střihu a dynamické režii? Jediné, přes co jsem se nemohl přenést, byla obměna hlavních postav v 5. řadě. Ikdyž byli nové postavy Seana a Emmy fajn, na Dannyho a Stacey prostě neměli a proto ta hvězdička dolů. (18.10.2012)

SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: "Neplníš bobříka podfuku!" // "Copak padělám? Klonuju." // "Víš, kdo to byl Ikarus? Aby ses nespalil!" "Týpci jako já se nespálí, ale opálí." // "Počkat!" "Na co? Až zahaleká Testkně hučí Niagara a až si načůrá do dlaní?" // "Hrajeme karty, nebo flirtujeme?" "Já jsem pro obojí." // "Pamtujte si, že neexistují problémy. Existují příležitosti, jak je řešit." // "Chceš hrát?" "Ne. Já chci vyhrát." // "Nejsi hloupý, tak mysli!" "Nedal jste mi příliš na vybranou." "Ne, nedal jsem ti vůbec na vybranou." // "Věř mi Danny, že by ti vězeňský mundúr moc neslušel." "Mě sluší všechno." // "Femina, to je tvoje slabina." (08.11.2006)

S výjimkou prvního dílu, který je přehnaně pozérský a "tak rádoby cool, až už to není cool", je celý seriál velmi pohodová záležitost se zajímavými zápletkami, megakomplikovanými plány a hlavně úžasně sympatickou partičkou podfukářů ve středu dění. Škoda jen občasných technických nebo logických renonců (stažení harddisku na flashku za 2 minuty). (14.12.2012)

Nápad udělat si "business" z podvádění a napálit každého, kdo se namane, je svým způsobem originální a má i něco do sebe. Ještě tak umět s takovým námětem pracovat. I když se na seriálu vystřídala slušná řádka režisérů, nepoznáte mezi jednotlivý epizodami jediný rozdíl. Jedna jak druhá v jedné režijní šabloně poctivě dodržující dikci televizních seriálů. Když se v závěru povede někoho partičce podfukářů doběhnout, a nedělejte, že nevíte, jak jednotlivé díly končí, tak nikdy nechybí scéna sáhodlouze vysvětlující, jak k tomu ultra mega "doublecrossu" došlo. Po tomto předčítání, jak v nějaké knihovně, pak neomylně následuje scéna žertovného špičkování mezi jednotlivými členy týmu, naparování se jeho šéfa a to případně doplněné o finální a příšerně trapný záběr jak ze seriálů osmdesátých let, kdy všichni svorně kráčejí směrem k laciné odjíždějící kameře připomínající vizuálem mobilní telefon levnější třídy. Kdyby to nějak překvapilo, kdyby se to tak vehementně "zuby nehty" úzce nedrželo jednoho schématu, a kdyby to nevyvolávalo dojem natočeno za pět liber. Většinu rozpočtu asi shrábnul vysloužilý "sedmý statečný" Robert Vaughn, který mě v podstatě nalákal podívat se na několik epizod. S lepším zpracováním, respektive s mnohem lepším než je tohle, by také přišly lepší známky ode mě. Takhle to nudně a stereotypně splývá se seriálovou produkcí a výrazného vrcholu to v ničem nedosáhne. Mé hodnocení: 40% (26.11.2013)

Úvodní epizoda mě nadchla, po druhé jsem zchladl, po třetí jsem byl opět nadšen. Čtvrtá, pátá a šestá zopakovaly stejný cyklus. Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že Podfukáři si navzdory jistým výkyvům nejvyšší hodnocení zaslouží. A co v tomto seriálu jde? O partičku povedených výlupků, kteří jsou schopni obrat o slušné jmění kohokoliv, krom lidí poctivých, razíc přitom zásadu: „najděte toho, kdo chce všechno za nic a dejte mu nic za všechno“. Je to pětice podrazáků natolik šarmantních a provádějících své kousky s takovou elegancí, že je nelze nemilovat. Seriál často, ať přímo či nepřímo, odkazuje ke starým švindlům a filmům o nich, obzvlášť k legendárnímu Podrazu, kterému se (ač na ploše několikanásobně delší) svou lehkostí vyrovnává. Jednotlivé epizody na sebe navazují jen velmi volně, platí co díl to podvod. Ten přitom obvykle sestává z krátkého nastínění a následného provedení s nečekaným rozuzlením (například pointa hned první epizody mě velmi potěšila svou nečekaností). Po technické stránce se jedná o absolutní špičku, oblíbené je „zamražení“ jedné osoby (zpravidla podváděného) a následné vysvětlení jejího pravděpodobného chování postavami jinými, živými, kolem se pohybujícími. Sympatická je rovněž snaha nebrat se nikdy zcela vážně, čehož důkazem jsou promluvy do kamery i mírné úlety nepředvídatelnými směry (viz taneční vystoupení v páté nebo čtvrté epizodě, nejsem si jistý). Co mi na druhou stranu vadí, je přílišné spoléhání se na náhodu při realizaci toho kterého podrazu, podporované navíc lehkou retardací podváděných (vám by nebyla podezřelá novotou vonící sázková kancelář?). Ale v celkovém souhrnu to jsou detaily, pošramocující celkový dojem z této britské lahůdky jen minimálně. Ono se ani není čemu divit, protože když už byla nějaká epizoda slabší, pak slabší oproti epizodě bez výhrad vynikající, což přece není žádná prohra. (07.10.2006)