Režie:
Takaši ŠimizuScénář:
Takaši ŠimizuKamera:
Tokušó KikumuraHudba:
Širo SatóHrají:
Megumi Okina, Misaki Itó, Misa Uehara, Jui Ičikawa, Daisuke Honda, Jódži Tanaka, Kandži Cuda, Júja Ózeki, Takako Fudži, Hirojuki Jokó, Miho FudžimaObsahy(1)
Dobrovolná sociální asistentka Rika Nishina (Megumi Okina) je požádána, aby přišla zkontrolovat jednu starší paní do jednoho domu, ve kterém se kdysi stalo něco strašného. Rika se tak zkříží s místní tajemnou kletbou nenávisti a musí přijít na to, co je ta kletba zač. (HanzoBureshi)
Videa (1)
Recenze (208)
Jeden ze startovních bodů asijské duchařské ("vlasové") vlny. Jednoduchý příběh vypráví o hrůzných zločinech, kvůli nimž na příslušných místech zůstává zhmotňující se nenávist obětí. Ta na sebe přebírá podobu duchů zavražděných, jejichž bílá barva, vytřeštěné oči, charakteristický hrdelní zvuk a především všudypřítomné černé vlasy se staly trademarkem nejen téhle série. Na každého to nefunguje, každopádně v Nenávisti najdete celou řádku už klasických a často napodobovaných lekaček či děsivých scén - zhmotňující se duch na monitoru bezpečnostní kamery, postava zahalená závojem černých vlasů vynořující se ze dveří, zdeformovaná plazící se mrtvola nebo ruka ve vlasech. Takashi Shimizu si zkrátka stvořil vlastní recept, podle nějž už několikrát namíchal nepříjemnou duchařinu, založenou na audiovizuálních vjemech a úspěšné snaze sázet do pozice hrůzna relativně obyčejné věci. Někdo někde nepřirozeně pomalu jde, zírá, stojí... Tenhle koncept se poměrně rychle otupil, ale krátce po shlédnutí jsem míval husí kůži z každého druhého pohybu, který jsem kolem sebe zaregistroval. Mimochodem, moment, následující v bytě po nehezké události s televizí, v němž tvůrci znesvětí i nejbezpečnější divákův úkryt před hororem, je pěkně sviňská podpásovka! ()
Nemyslím si, že by to byl nějak vyjímečný horor a pokud to tu již někteří srovnávají, musím také. Kruh/Ring byl podle mně rozhodně lepší a dějově hutnější. Tohle je vyloženě lekací styl a ten já moc nemusím. Já raději depresivní atmosféru a postupné rozpitvávání oběti po psychické stránce. Nějakého skrčka, který sem tam proběhne fakt nežeru. Ano, je to strašidelné, není to ale můj oblíbený styl. 70% ()
Prejav blbosti? Pozerať Nenávisť v noci a sám. Už po prvých desiatich minútach som vedel, že to bol zlý nápad. Nezaujímavé herecké výkony, triviálna zápletka o strašidelnom dome, chronologicky až príliš rozhádzaný dej, hustá atmosféra a drastické šoky. Čudné fotky, dlhé vlasy, tichí chlapčekovia, veci loziace po zemi a vydávajúce... to bolo, grganie? Jeden by si pomyslel, že po polhodine to začne byť nudné, ale Nenávisť má taký vysoký počet desivých ľakačiek, že to nehrozí. Sľúbil som si dve veci: že Nenávisť dopozerám ešte v tú noc a pri zhasnutom svetle. To prvé som napokon zázračne dokázal, ale to druhé som vzdal po 40. minútach. Nervy drásajúca záležitosť a nakladačka. P.S. Neukrývajte sa pred duchmi pod perinou! ()
Před lety jsem plesal radostí z americko-japonského remaku, ale tento první japonský mi unikal. Původní TV verzi si zase nechám na někdy jindy. Dříve populárnímu japonskému bubákování jsem vcelku odvykl a tak jsem byl zvědavý, jak na mě bude dnes působit. Nenávist pak neoplývá jen vysokým strašícím kvocientem, ale táhne i na svou netradiční formu mozaikovitého vyprávění z pohledu mnoha obětí a protagonistů, v němž jsem se ale ztrácel jen v jednom okamžiku a i ten jsem si vzápětí dokázal vysvětlit. Velkou roli tu totiž hrají zprvu ne tolik zjevné hrátky s časem a v kombinaci s duchařským hororem tvoří rozhodně zajímavou koláž de facto děsivých mikropovídek ze strašidelného domu. Bylo fajn se zaposlouchat do charakteristického přerušovaného "a-e-e-e-e" vlasaté Kayako s krví podlitýma očima a nechat se místy vlastně i moc příjemně postrašit. Mladší remake to má ode mě za pět, tak tady u toho taky zůstaneme. ()
Po 18 rokoch od vzniku filmu mi už pripadá, že tento štýl strašidelného rozprávania je už trochu out a podobným spôsobom budované napätie, končiace vždy pohľadom na ducha s patričným zvukovým doprovodom skrátka už nefunguje tak, ako keď sme toho ešte neboli prejedení. Chlapec s nabielo namaľovanou tvárou ma vystrašiť nedokázal a mal som občas pri ňom pocit, že sledujem Scary movie. A keď sme pri tejto sérii, tak osobne už po trojke a štvorke nedokážem brať japonské horory z prelomu storočia až tak smrteľne vážne. Scenár je ale vymyslený dobre, rozdelenie do kapitol a prekvapenie na záver duchársku báchorku oživili, len som mal v tých postavách predsa len trochu bordel. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (19)
- Keď je Rika (Megumi Okina) v sprche, je vidieť, že jej vlasy sú plné šampónovej peny, Tesne predtým, ako Kayako na ňu položí ruku, šampón z vlasov zrazu zmizne. (Pat.Ko)
- Keď sa Rika (Megumi Okina) prebudí v miestnosti plnej čiernych mačiek, niektoré z nich sú zjavne sochy. (Pat.Ko)
- Dom, v ktorom sa točili scény, bol skutočný (žiadne zostrojenie na pľaci). Filmová séria sa stala populárnou, a tak sa z tohto miesta stala turistická atrakcia. Dom bol zbúraný v roku 2019. (Pat.Ko)
Reklama