화성으로 간 사나이
A Man Who Went to Mars
Režie:
Jeong-kwon KimHudba:
Jae-jin LeeObsahy(1)
Půvabná So-hie a trochu prostější Seung-jae si byli jako děti blízcí. Spolu vyrůstali v malé vesnici, a když otec So-hie zemřel (odletěl na Mars), Seung-jae jí za něj pro útěchu posílal dopisy. So-hie se ale musela odstěhovat do Soulu a tak bylo jejich přátelství na dlouhou dobu odloučeno. So-hie si tam našla přítele a Seung-jae pokračoval ve svém jednoduchém životě na vesnici. Jak dopadne jejich setkání po dlouhé době? Najdou si své místo na Marsu? (Natascha)
(více)Recenze (16)
V poslední době se na jihokorejské filmy dívám jen střídmě, a to nejen proto, že už jsem z nich viděla velkou většinu (samozřejmě myslím z těch, které mě lákají), ale také proto, že jak napsal tombac, jsou podobného rázu. A ač se mi většinou i přesto líbí, přece jen bych se na ně nedokázala dívat v jednom kuse, protože mě už do té míry omrzely. Na skutečně dobrý film se totiž nedá narazit tak často, aby mě naprosto okouzlil, a zrovna A Man Who Went to Mars se mezi ně rozhodně řadit nedá. Ano, první polovina mě bavila, pomalé tempo mě ale začalo unavovat, a tak jsem byla nadšená, když se objevily titulky. Je to hezký film, ale s námětem by se dalo udělat mnohem víc, jak už tu bylo zmíněno. ()
Tedy nechybělo málo a plácnul jsem tam o hvězdičku méně, dlouho mne tak korejský snímek nezklamal. Námět by nebyl vůbec špatný, ale celé je to jaksi nepropracované, jednotlivé úseky filmu naprosto neprovázané (náhlé skoky v čase), působí to tak nějak rozsekaně, nepřirozeně, bez nápaditosti a po emoční stránce mne veškeré ty okolnosti naprosto minuly, zejména závěr mi přišel hodně hloupý, přímo z něho cítím ten kalkul vymáčknout z nás nějakou tu slzu navíc, bez ohledu na logiku celé záležitosti. Většinu filmu jsem se bohužel relativně nudil, pokukoval po hodinách, vylézajícím sluníčku venku a říkal si: „Kdy už bude konec, abych mohl vyrazit na to kolo“. 55% ()
Zdánlivě zcela banální příběh o zániku jedné vesnice a smutném osudu jednoho laskavého prostomyslného pošťáka s čistým srdcem, vyprávěný prostě a bez filmařských parádiček, přesto až neskutečným způsobem nabitý emocemi. Romantický, plný dojemných momentů, které podkreslovány krásnou jednoduchou melodií, tlačí slzy do očí přestože je tvůrci nijak nevystavují a nezdůrazňují, spíše je nechávají plynout na pozadí a čekají až si je divákovo podvědomí samo najde, přijme je a o to silněji prožije. První a poslední půlhodinka jsou emocionální tak silné, že se člověku až svírá srdce, a nádherně přitom přemosťují zbytek naoko prostého příběhu, působivého onou nepopsatelnou, nádhernou povznášející čistotou, lidskotí a věrohodností. Zkrátka další malý klenot do mé sbírky asijské romantiky. ()
Man Who Went to Mars mě narozdíl od ostatních uživatelů zde moc nechytl. Přišel mi trochu natahovaný, nijak zvlášť na mě emocionálně nepůsobil (což je u jihokorejského dojáku dost neobvyklé) a občas jsem měla dokonce pocit, že jsem mírně citově vydírána (viz scéna kdy Seung-jae přijede za So-hie do Soulu). Možná je proto vše jen jeden důvod - hlavní hrdina mi nepřirostl k srdci, spíše naopak. ()
Ach jo, to byla zase jednou romantická nádhera! To jsem si zase jednou pobrečel... A Man Who Went to Mars je tak ladný, emocionálně očišťující a povznášející zážitek, orámovaný překrásnou hudbou, až se z toho člověku po jeho konci dělá slabo... Bezesporu jedno z nejlepších korejských melodramat. S pokusem May krátce definovat kouzlo a ojedinělost korejských romancí souhlasím, jen bych si přisadil s trefným rozhovorem Seung-jaa a jeho maminky u televize, který lze víceméně aplikovat na většinu našich zamilovaných jihokorejských slaďáků: "Vždyť je to na jedno kopyto." ... "Ale vždy mě to dokáže dojmout." Ano, tak tak... Více takových filmů jako je A Man Who Went to Mars. ()
Reklama