Screamplay

[TROMA] Docela bláznivý retro. Mladý nadšený scénárista Edgar přijede do Hollywoodu s vidinou úspěchu, tak jako spousta ostatních, jenže jeho návštěva se zvrhne v sérii vražd. Navíc podle scénaře, který Edgar s tak ďábelským výrazem buší do svého psacího stroje... Nefalšovaná hra světla a stínu dělá ze Screamplay obrazově výtečnou podívanou. Jako taková nepostrádá ani vyšinutý humor nebo působivé charaktery, tady v čele s uhrančivým Edgarem mírně úchyláckého vzezření. Škoda jen, že to po skvělém úvodu trochu ztratí spád. Ách jo, jenže takovéhle filmy by měly vznikat častěji... (24.01.2008)

Velký náběh na plný počet. Screamplay se z tromácké produkce vymyká už tím, že nevypadá vůbec lacině, což je velmi dobře zakryto především zvolenou vizuální formou. Neskutečně stylová pocta všem starým flákům a ukázka, že v této produkční společnosti dokáže vzniknout film s dobrým scénářem a povedenou satirou na Hollywood. Škoda těch pár hluchých momentů. (06.10.2007)

V rámci produkce spol. TROMA dost neobvyklý úkaz. Nejedná se ani tak o parodii jako spíš o pastiche. Hravě napsaný scénář k filmu Screamplay, který se jak svou formou tak obsahem hodí do programu filmových klubů, obsahuje zdařile a vtipně zpracovaný příběh o tom, jak mladý scénárista píše scénář pro "krvák", jehož náplň se začne uskutečňovat v realitě - lze brát jako svéráznou variaci na téma umělecké sebereflexe (metarovina filmu); parafrázi exploatačních filmů, expresionistických hororů atd.; nebo zábavnou podívanou s příjemným hereckým výrazivem hlavního hrdiny Allana Edgara (představuje ho Rufus Butler Seder) s řadou vtipných momentů a drobných skečů a chytře vymyšlenou narativní strukturou. Nemyslím si, že by Screamplay obsahoval nějaká slabší, nudná místa. Film svou strukturou a koncepcí tématu zločinu, který se "přelévá" z meta-roviny fikce (scénář psaný hlavním hrdinou) do vlastní roviny vyprávění připomíná Trierův filmový debut Prvek zločinu (Forbrydelsens element) - toto srovnání ovšem nutno brát s velkou rezervou. (17.02.2009)

Tento černobílý hodně zvláštní snímek natočil Rufus B. Seder, který si v něm zahrál i hlavní roli. Jde o nízkorozpočtový film, který si vzala pod patronát samotná Troma. Ovšem aby jste se nepletli: Kaufman a Herz s ním nemají nic společného, pouze pomohli tomuto filmu na televizní obrazovky. Ve filmu se na začátku objeví i pár krátkých střihů z filmu Kabinet doktora Caligariho. Má jít o poctu německému expresionismu a universalovských filmům první poloviny 20.století. Laciné kulisy byly přímo do očí, většina z herců předvedla otřesné výkony, tedy až na pár výjimek. Hudba byla jednotvárná, moc se v průběhu filmu neměnila a za chvíli jsme si na ní zvykli. Bylo tam hodně hluchých míst, které se občas podařilo zaplnit bláznivými scénkami s vedlejšími postavami. Chybělo mi tam více krve a dalších hororových prvků. Proběhlo tam pár dobrých hlášek – takže jste se mohli i zasmát. (07.07.2008)

Vrah není zahradník, ale H…! Těžko uvěřit, že je pod tímhle mnohovrstvým černobílým snímkem s úžasnou atmosférou a scénářem produkčně podepsaná Troma. Vizuálně se filmu snad ani nedá nic vytknout a celkové vyznění umocňuje černobílá kamera. Na konci mě naprosto uzemnila excelentní pointa a já pak s blaženým úsměvem dokoukal na závěrečné titulky. Pocta expresionizmu a exploatačním filmům jak vyšitá. (13.03.2008)