Dag och natt

Sychravá výprava za polechtáním pravé hemisféry horkým olovem. Snímek prošpikovaný tunami vypjatých dialogů, jež pnou na jakési vzdálené severské frekvenci, která průměrnému Jižanovi vykopne zažloutlé řezáky společně s dvouhodinou pečlivě shromažďovaných sofistikovaných žvástů. Slov k tomu tedy mám poskrovnu, snad jen, že to srší sítnice škvařícím emocionálním nábojem, kamera neopouští oblast čelního skla a na konci jsem se cítil, jakoby mi někdy někdo vysál vnitřnosti gigantickým brčkem a posléze je do mě našťouchal zpět křovinořezem. Mistrovští herci, inteligentní scénář, dva úhly kamery a jeden malý působivý film, který již nikdy nechci vidět. (22.07.2013)

Road movie z vnitřku auta, ale i útrob - tam se časem nahromadila spousta věcí, které se průběžně netřídily do pytle s názvem minulost, poloprázdný vak pro současnost pohltil jen prázdné lahve od alkoholu a ten třetí zůstal nepojmenovaný... Chladnokrevnou, tichou a svým způsobem uklidňující jízdu v luxusním voze (kde se odehrává v podstatě celý film!) protíná zžíravá upřímnost řidiče, kterou se nechávají strhnout i osoby, střídající se na sedadle spolujezdce a vzniká tak prima návod, jak se před dobrovolnou smrtí všem blízkým zaručeně zhnusit - to aby moc netruchlili... Fascinující ledový výraz Mikaela Persbrandta ani doporučení čtyř z pěti sebevrahů nelze odbýt nízkým hodnocením, ačkoliv se jedná o snímek, který víc jak jednou vidět nemusíte. (29.06.2014)

„Seš smutnej, tati?“ - „Ne, proč?“ - „Vypadáš smutně.“ - „Ne. To jen, že jedu pryč…asi.“ Podívána, která umí publikum lehce rozdělit na 2 tábory. Jednomu nemusí sednout už ten styl snímání aktérů, ale pravděpodobně bude rozčarován hlavně z toho, že nechápe Thomase, nesouhlasí s jeho chováním a tím, co chce udělat. To bude dáno především neschopnosti (čí možná spíš nechutí) se do něj třeba jen vzdáleně vcítit. Já se řadím k tomu druhému táboru. Měl jsem tu výhodu, že už při úvodním zdánlivě zbytečném destruktivním rozhovoru se synem jsem začal pomalu chápat, o co Thomasovi vlastně jde. A z části i důvody, které ho k tomu vedou, neb jen to, že má muž peníze, dítě a mladou přítelkyni, nemusí nutně znamenat, že je šťastný a necítí uvnitř prázdnotu či bolest. A že byly v Thomasově chování odklony? To se tak může přihodit, když člověka přemůžou emoce a začne cítit strach spojený s lítostí. Jako zkrat beru vlastně jen to „ponechání matky“. Já osobně tenhle v mnohém nedivácký snímek oceňuju slušnými 4*. (19.06.2022)

Naprosto perfektní, precizní, svým způsobem i dokonalý film o postavě, která k takovým slovům má sakra daleko. Úžasný a neuvěřitelně originální je způsob, jakým režisér film natočil. Vlastně se Vám v 95ti minutách představít život jednoho člověka z pohledu kamery na palubovce, která je natočená buď na něj nebo na spolujezdce. Nevíte přesně co se stalo, jen přichází série omluv, která je zakončena prostřelenou hlavou. Tohle není spoiler, tohle jsou prostě fakta, o kterých Vás film seznámí hned na začátku. To zajímavé je pak to, co nastane v dalších 93 minutách. Dialogy byly tak dokonalý, že jsem celý film nad tím životem tý postavy musel neustále přemýšlet. Mikael Persbrandt představil naprosto perfektní výkon. Nestačil jsem zírat. A to všecko z pohledu dvou statických kamer. Klobouk dolů. I takhle jednoduché, ale neuvěřitelně originální filmy donutí otevřít hubu na plný vrata a nekonečně zírat. (13.11.2012)

Konečně jsem pochopil, pročpak bývají někteří lidé chystající se k odchodu na věčnost tolik nepřátelští vůči svému okolí. Dělají to v podstatě z nekončící lásky ke svým bližním a tím, že se v posledním tažení dostatečně znechutí v očích všech, kteří je třeba za živa mívali i trošku rádi, jim učiní příjemnější přijetí jejich skonání a méně slz. Thomas Ekman v tomhle ohledu dovedl být mistr. Během dnes dokázal naštvat úplně všechny lidi, na kterých mu v životě záleželo a ještě mu zbyl čas, který mohl věnovat prostitutce. Na sedadlech jeho Volva? připravili tvůrci s použitím svou úhlů kamer celkem příjemné konverzační drama, které v plném svém rozsahu dovedlo nenudit. Mikael Persbrandt zvládl ztvárnit člověka odhodlaného zemřít, naprosto uvěřitelným způsobem. Pokud vás bude někdy otravovat příliš dobrá nálada, tak zhlédnutím tohoto snímečku ji zcela jistě odeženete a budete se moci opět plně ponořit do příjemného světa depresí. Zlý táta postupně na sedadlo spolujezdce pozve svého drzého syna, vypočítavou couru, bývalého nejlepšího kamaráda a současného prznitele jeho manželky Jákoba, zrůdičku manželku (pohled na ni divákům ozřejmuje, pročpak se hlavní hrdina rozhodl raději k prdění do hlíny), úchylnou a neskutečně odpudivou sestru, se kterou si dodnes tu a tam zasouloží, retardovanou maminku a těhotnou prostitutku. Pomocí rozhovorů se divák seznamuje s životem hlavního hrdiny a motivací jeho rozhodnutí. Povídání má hlavu a patu, vyprávění má náboj. Jen prostě v průběhu stopáže vyprávění postupně ztrácí na atraktivitě. Mozek z hlavy si hlavní hrdina stihl vystřelit v okamžiku, kdy se moje hodnocení pohybovalo kolem 3 *. Šup sem s nimi. Milovníky konverzačních dramat severského typu, lidi zvažující sebevraždu a tiché obdivovatele Aleše Hámy by snímek mohl oslovit. Ostatním radím spíše vynechat. (11.10.2016)