Dívka ze stratosféry

Mohu se podepsat pod komentář uživatel Just.m3. Pro mne byl tento film nečekaným a nevšedním zážitek. Člověk musí opravdu umět, aby dokázal, že atmosféra filmu doslova prýští z obrazovky a to přímo do divákovy duše. Mám ráda filmy, které diváka nepodceňují a režisér na ně nechává působit i to, co vlastně nebylo řečeno. Na svém blogu jsem se zmínila, že bych chtěla vidět po dlouhé době nějaký opravdu dobrý film. Tímto je tato má tužba splněna. (04.03.2010)

„Není lehké poznat přátele od nepřátel, to jsem se měla naučit.“ Nadpozemsky křehká Angela v nejhorším bahně velkoměsta. Andělské světlo v ponuré atmosféře smutného prostředí. Stojí nad ním, mimo něj, pozoruje, zaznamenává jej svými kresbami. Z lehkovážného holčičího útěku z domova za novými zkušenostmi, za mužem snů, se pomalu začíná stávat noční můra, skutečnost doléhá stále tíživěji … Jen škoda závěru, byla bych čekala jiný … „Opravdoví hrdinové nikdy nezemřou, protože kdyby ano, kdo by dokončil jejich misi?“ (Challenge Tour – duben 2015) (26.04.2015)

Rozhodně to není film pro každého, protože je chvílemi opravdu těžko uchopitelný, ale je fascinující hlavně svou ústřední postavou půvabné a křehké Angely v podání Chloé Winkel. To byla trefa do černého a já jsem přesvědčená, že ona je tím hlavním činitelem, který udělal z Stratosphere Girl nadprůměrný snímek. Já byla nadšená nejen z té nadpozemské dívky, ale i z jejích vnitřních monologů, z nádherných maleb, které vytvářela a z velmi vhodného hudebního podkresu. Smutný, zvláštní film svým zpracováním i příběhem a s překvapivým koncem. (19.05.2014)

Mám hodně ráda filmy, které vynikají silnou a originální atmosférou, což Stratosphere girl splňuje bezezbytku. V tomto případě jde o atmosféru křehkou i znepokojivou zároveň a stejně tak na mě působila i ústřední postava Angely, která je přesným prototypem éterické lolitky, co běžně vyhrávají soutěže Ellite model. Její polodětská krása, její vnitřní monology a postřehy, kresby co se před očima mění v živoucí postavy a situace, nevšedně pojaté Tokio i příběh, který bych se i přes některé žánrové ingredience zdráhala označit přívlastkem kriminální, krásný vizuál i hudební doprovod, to všechno způsobilo, že jsem v tomto nevšedním světě ráda strávila 90 minut svého času. (08.05.2014)

Ano, jako ze stratosféry spadlá je ústřední dívka a vůbec celý film. Japonské dobrodružství, kde od začátku něco nehraje, přesto si s tím nelámete hlavu a ochotně přistoupíte na atmosféricky podmanivý poznávací zájezd s ohrožením života v ceně - v nápaditém provedení, doplněný vnitřním komentářem, oživený úžasnými ilustracemi a provázený hypnotizující hudbou, který vám z mentality Japonců prozradí víc, než leckterý jejich film. Ač Chloé Winkel působila víc unyle, než étericky a nezřídka si přímo říkala o zabití, musím uznat, že její postava do odcizeného neuchopitelna zapadala a mírně tušený závěr logicky nemohl dopadnout jinak - v opačném případě by se jednalo o dost zoufalý snímek. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (17.04.2015)