Ostrov

Na jednu stranu je Ostrov hodně kvalitní sci-fi které pobaví svojí akcí, zaujme svým příběhem a překvapí samotnými herci, ale na druhou stranu tento film obsahuje cosi v sobě, co nedokáže tolik nadchnout, tolik zaujmout a tolik donutit diváky se na film dívat, což je určitě škoda. Díky tomu si film také na sebe nedokázal vydělat, protože ačkoliv to v kinech bylo avizované dost, na to nakonec nikdo nepřišel. Film, u kterého to skutečně nechápu a je to docela škoda. Sám o sobě je totiž hodně zajímavý a hodně funkční a určitě by se mohl srovnávat kvalitně třeba i s Minority Report. Škoda jen, že tenhle tak trošku paradox musel odsrat právě tenhle film, protože v Hollywoodu si pak plno lidí rozmyslí, jestli jít v budoucnu do sci-fi nebo ne, a přitom se na ně tak hezky kouká. (21.04.2009)

Mám rada originálnu "bayovskú" zábavu zahŕňajúcu tie najbombastickejšie explózie a výbuchy od úvodných titulkov až po tie záverečné. Zanietení fanúšikovia Michaela Baya však museli byť prinajmenšom trocha sklamaní, pretože Bay si začal spytovať svedomie a uvedomil si, že k uspokojeniu radového diváka nestačí iba strhujúca forma opradená špičkovou akčnosťou. Je skvelé, že sa Bay odklonil od starých zaužívaných praktík a doprial mi čas na spoznanie ústredných hrdinov, aby som si ich mohla obľúbiť a následne im držať palce. Prvá polovica filmu ma nestrhla očakávanou akčnosťou, no žasla som nad obsahovou dôveryhodnosťou, čo sa na priemerné scenáristické pomery Michaela Baya naozaj cení. Logické chyby sa, samozrejme, našli, no druhá polovica filmu disponujúca návratom "starého dobrého Baya" ich dokonale prekrýva. Ostrov je neobvyklým režisérskym počinom, no milovníci "bayovskej" akcie si aj tak prídu na svoje, tentoraz obohatení neočakávanou obsahovou svižnosťou. (22.12.2007)

Na Bayův Ostrov se určitě dá dívat, dokonce je docela zábavný a čtveřice McGregor, Buscemi, Johansson a Bean je dobře vybraná, ale přesto mi to příliš připomínalo Blade Runner, Kandidáty života a smrti, A.I. a spustu dalších filmů, navíc mi tentokrát opravdu vadily některé nelogičnosti a závěr. Pochválit musím ještě průlet budovou, docela pěkné honičky a hudbu. 3,5* (20.11.2005)

Akýkoľvek náznak rozvinutia emócií a zaujímavého potenciálu, ktorý príbeh tohto filmu v sebe ukrýval ako aj s možnými presahmi, je spoľahlivo ubitý Bayovým režijným ne-vedením. Kopiace sa logické chyby (ktoré pri filme, vydávajúceho sa hlavne v svojej prvej polovici za seriózne sci-fi sú skrátka podstatné) robia z filmu u mňa jedno z "najblbších" filmových predstavení roka. Celok tak nezachráni ani pre režisérov štýl typická, obrazovo príťažlivá paleta farebnej štylizácie a prepracovaný mix zvuku. Navyše neustálym recyklovaním seba samého v kombinácii s novinkou v podobe "handy-cam" do prázdna vyšumievajú aj Bayove typické trademarky a v zobrazovaní akcie jeho epileptickosť v montáži už naozaj prekročila únosnú mieru. Bay očividne stráca prehľad o tom, v čom spočíva jeho sila a čaro pre jeho fanúšikov - v dobe, kedy aj vďaka systému tzv. "spider-cam" je možná plná kontinuita aj v tom na pohyb najzložitejšom zábere, v ktorom by práve Bayov vizuálny štýl o to viac vynikol, on samotný komponuje obrazy v pravom opaku - akciu fázuje do čo najväčšieho počtu doslova stotinových záberov, ktoré už z princípu nedokážu vygenerovať akékoľvek atraktívne obrazové kompozície. Bay týmto filmom viac ako inokedy dokázal, že je iba klipár, ktorý nedokáže natočiť čo i len trocha inteligentný film (Skala je v jeho prípade naozaj výnimkou, potvrdzujúcou pravidlo). V mojich očiach sa Bay týmto filmom stal režisérom, ktorý sa nielen stratil v svojom vlastnom štýle, ale navyše začal trpieť schizofréniou vychádzajúcou z bezradnosti nad výsledným spracovaním príbehu (seriózna sci-fi prvá polovica versus prehypovaná akčná druhá polovica). (30.08.2005)

"Znáš ty situace, kdy opravdu něco hodně chceš... a zavřeš oči a moc si to přeješ? Tak Bůh je ten, co tě ignoruje." Já tedy s uvedeným tvrzením nesouhlasím, protože mě Bůh vždycky splnil všechna má přání, ale připadá mi vtipný, že u někoho to nefunguje. Tím někým je samozřejmě vtipálek McCord, kterej mě hodně bavil při seznamování klonů s pánskými časopisy, sexem a nevhodností svěřování kreditních karet do ženských rukou. Oba klony mě také bavily a jeden z nich se mi dokonce i líbil. Nechci nikoho napínat - byla to Jordan Two-Delta. Kdyby mě panictví zbavila zrovna ona, tak bych si to možná i pamatoval. No nic, mě prostě zápletka Ostrova zaujala, jistý napětí jsem pocítil, zasmál jsem se, zamiloval jsem se, přežil jsem pár výbuchů a dokonce jsem přitom nepoškodil žádnej svůj orgán. Teď si pro něj může budoucí majitel klidně přijít, ale bez boje mu kyčelní kloub, rohovku ani játro nedám. (13.02.2017)