Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Postav jak nas…, kdo se v tom maglajzu má vyznat. A když už jsem poznal kdo je kdo, málem jsem usnul. Spací tempo vyprávění mne prostě ukolébalo. Prostředí mi sedlo, také to, že nešlo o souvislý příběh, ale celkově to prostě bylo nudné. Pořád jsem měl pocit, že mi autor příběhů něco dluží. Je třeba pochválit kameru, která kouzlila záběry tak, aby část filmu nešlo vidět obličej Evžena. No, ale celkově mne to nějak nechytilo. (15.03.2020)

Snímku se podařilo na plátno převést na plátno kus života lidí, který se nikde v reálném světě takto nežije. Takže mě uniká celkový smysl realizace. Poselství o lidech na kolejích, nebo lépe ze železniční stanice jsem v přisprostlých dialozích a amatérsky ztvárněných scénách nikde nenašel. A to se mezi obyčejnými lidmi jak v pracovním procesu či soukromém životě setkávám více než dost. Ono totiž natáčet běžný život není snadná práce. Dílo musí i tak mít silnou myšlenku a nějakou formu. Protože jinak pozorovat jen bezduché fráze je po dvaceti minutách velká nuda. Ve ztvárnění samotném se neobjevila žádná zkoumavá kamera či jiná nějaká filmová neobvyklost a tak si na závěr říkám k čemu tyto snímky vlastně vznikají? K pobavení nejsou, žádné moudro neobsahují, drama to také není, a ve finále jsem slyšel jen obrovskou snůšku vulgarismů. Jednu hvězdu ze zásady, že nepoužívám odpad. (07.01.2010)

"Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy... Čoveče, skuteční lidé? Na obrazovce se šinuly obrazy z krátkého období životů lidí, kteří stojí na peróně a mezi nimi projíždějí vlaky života. Někteří z nich na lokomotivy sem-tam mávly plácačkou, někdo se snažil starat o koleje, ale to je asi tak všechno - nikdo se nesnažil nikam nastoupit a odjet o kousek dál. Což mi na tom filmu přišlo tak absurdní, až se to nakonec zdálo skoro krásné. Nejvíc to bije do očí v závěru filmu, kde postavy přijmou velice tragickou událost s takovým klidem, jako by se vlastně vůbec nic nestalo, a nakonec se vlastně vůbec nic neděje a neřeší - nalijou se čtyři panáky ferneta - a vlaky života nás míjejí dál. (05.06.2014)

TV/// Obsazení 4/10 Děj 3/10 Hudba 5/10 Efekty 3/10/// +vlastně mě ten film zajímal -ve skutečnosti je ale naprosto o ničem/// Zííív ...film z prostředí jednoho obyčejného českého nádraží. Není ničím vyjímečný, stejně jako toto prostředí pro filmaře. Tvůrci klidně mohli natočit film z jakékoliv jiné oblasti a vyšlo by to nastejno. A nebo měli natočit tento film, ale zábavně a s lepšími herci. Jestli-že chcete zjistit jak žijí nádražáci, je to film pro vás. Ale opravdu to chcete zjistit?/// Celkem 35%/// (08.05.2009)

Volné rozvíjení osobité, leč okrajové linie českého filmu reprezentované zejména Slámovými Divokými včelami či třeba Najbrtovými Mistry, to je v kostce filmové zastavení Pavla Göbla na maloměstském českém nádraží. V Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí lze dohlédnout dokonce ještě trochu dál do filmové historie a spatřit civilní projev filmů Miloše Formana a dalších jemu podobných tvůrců československé nové vlny, Pavel Göbl však neumí vytěžit z nabízené látky maximum a chybí mu šmrnc oněch klasických českých filmů (je zejména škoda, že nedovedl více akcentovat osobitou poetiku českých nádraží, jejichž kouzlo je skutečně samo o sobě fenoménem a s přílivem finančních prostředků zanikne...). Přesto jde o obraz autentický, věrohodný a s nějakou výpovědní hodnotou. Je pravda, že zde postižení pocitu nudy a bezčasí coby tvůrčího záměru místy trochu připomíná skutečnou nudu, ale jakožto významový protipól akčním velkofilmům s rastrem absolutní zábavy je tento statický snímek příjemným meditačním zastavením. I taková je doba, i takhle tady žijeme, i tady jsou ještě pořád místa, kde se doslova zastavil čas...místa kolem české (ale chce se mi spíše napsat ještě pořád c&k) železnice... (01.07.2008)