Vodka Lemon
Vodka Lemon
Obsahy(1)
Arménská vesnička uprostřed zasněžených plání vypadá, jako by pro její kurdské obyvatele už nikdy nemělo nastat jaro a blahobyt. Po rozpadu Sovětského svazu zde zavládla nouze a chaos a zůstávají jen ti, kteří nemohou nebo nechtějí odejít Jedním z nich je i šedesátiletý Hamo Isko (Romen Avinian) - nepotřebný, osamělý válečný veterán, schopný komunikovat jen na hřbitově s nedávno zemřelou manželkou Gulistan. Na krku mu zbyl neschopný starší syn Dilovan (Ivan Franek) - alkoholik, a hezká vnučka, jejíž vyhlídky na dobrý sňatek z lásky jsou ovšem minimální. Mladší syn Kamo sice emigroval do Francie, dopisy z Paříže, na které se stařec chorobně upnul, jsou však neustálými žádostmi o peníze
Hamo si nemůže nevšimnout vdovy Niny (Lala Sarkissian), která žije stejně osamělý a zoufalý život a kterou Hamo pravidelně každý den potkává v poloprázdném autobuse na hřbitov. Nina prodává v kiosku u jediné silnice ve vesnici lahve vodky, která má bůhvíproč jméno po citronech, i když chutná po hořkých mandlích. Jak bez údivu poznamenává Nina: To je Arménie. A tak se rodí naděje na nečekaném místě u lidí, u kterých by každý předpokládal jen zoufalství a rezignaci. Z absurdity, která se pro hrdiny filmu stala denním chlebem, vyrůstá optimismus, z bídy a zoufalství láska, životy se mění z tragédie v komedii - a ze všech těch prvků nakonec vznikl film v zemi, která je stejně skutečná jako vybájená - v zemi, kde se pije na zdraví, na žal i jenom tak Vodka Lemon. Režisér Hiner Saleem, původem Kurd, byl uchvácen světem, který mu připomínal rodný Kurdistán, a tak se zrodil film, který je stejně tak příběhem jedné určité země a jejích konkrétních obyvatel jako nadčasovým vyprávěním o lidech v mezní situaci, které ani děsivá nouze nedokáže připravit o schopnost milovat, žít, pomáhat druhým a hledět s nejasnou nadějí do budoucnosti. Hořce poetická filmová vize scénáristy a režiséra Hinera Saleema obdržela prestižní Cenu San Marco na MFF v Benátkách 2003, představitel hlavní mužské role Romen Avinian získal Cenu poroty na Filmovém festivale v New Beach. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Film není žádná veselá jízda na ledu.Jak by se z názvu, a z úvodní jízdy obsazené postele zapřáhnuté za dodávkou, mohlo zdát. I když ledu a hlavně sněhu je v něm víc než dost. A nad ním vyhrává snad jen bída s nouzí.Ale zase na druhou stranu, kde jinde by netrpělivě čekala celá osada jestli „bohatý“ syn pošle otci z ciziny 10 dolarů. Bohem i světem zapomenutý kraj, který má svérázné zvyky a jediný obchod (boudu) Vodka Lemon. A v něm žijí (přežívají) skromní a odevzdaní lidé, bez práce a bez přehnaných nároků. Vždyť dokud je co prodat, je dobře. Jsem ráda, že jsem film viděla. Už jenom za intenzívní nával optimismu a úlevy, který jsem pocítila se závěrečnými titulky, za to štěstí, že ten čáp (nebo vrána) se mnou nedoletěl až do Arménie!!! ()
Nevím proč, ale myslel jsem si, že to bude dobrý a vtipný film. Něco ve stylu Kusturicových filmů. Úvodní jízda na posteli se sáňkovou úpravou vypadala ještě dobře, ale pak se z filmu stala neskutečná nuda prakticky jen o sezení na obyčejných židlích v hromadě sněhu. Možná, že se film snažil zachytit realitu života a bídy v postkomunistické oblasti, ale ani pak by tato forma nebyla vhodná. ()
-4* od tohoto malého filmu nemůžete čekat, že si užijete kopec srandy, jak by se od žánru komedie očekávalo, ale je to příjemný lidský snímek o strastech života v Kurdistánu. Mnohé určitě odradí pomalu plynoucí děj, který je přesycen bezmocí něco změnit a beznadějí. Přesto tam lidé žijí a naplno si užívají aspoň ty drobné radosti, které se vyjímečně objeví. A i když zasněžená krajina nás provádí celým filmem, tak zahřeje u srdce svou poetickou náladou a krásnou kamerou. Já za to vše dávám slabší 4 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Zajímavý mix hořké komedie, romance, dramatu a dalších žánrových ingrediencí, který mi byl bližší ve svých absurdních momentech. Výsledný film dobře ladí se svým názvem (je silný a chutná spíš po mandlích) a do života arménských Kurdů se divák nepodívá každý den. Možná je lepší se před příběhem sympaticky málomluvných (ne)hrdinů trochu posilnit (viz. název) a jít na něj uprostřed zimy. ()
Sice snadno uchopitelný, ale příjemně poetický film z opravdu neobvyklého prostředí. Je vidět, že lidé ve všech poskomunistických zemích mají podobné trable. Přece jen ale v krajině téměř věčného sněhu tyto problémy gradují. Člověk se ale snadno vžije do nádherného pocitu člověka, který prodá starou skříň, dostane za ní nějaký peníz a navíc se s ní už nemusí tahat zpátky domů. Krása. :-) ()
Galerie (2)
Photo © WN Danubius
Reklama