Piknik

Solidně natočená a docela slušně zahraná, ale také mdlá a nedůvěryhodně napsaná konverzačka, u které sice chápu, o co se snaží, ale moc jí to nefunguje a necítil jsem z ní, že by se měla odehrávat na konci druhé světové války. I přes příjemnou stopáž a fakt, že za Československa zde vznikl film o amerických (!) vojácích, se snad ani nevyplatí tuhle těžce zapadlou a zvláštní záležitost vidět. To už radši věnujte čas do zhlédnutí Démantů noci, které jsou taky o druhé světové, trvají skoro stejně dlouho, ale jsou mnohem silnější, mnohem uvěřitelnější a mnohem propracovanější, než tenhle slabý pokus. Označit to jako psychologické mi navíc přijde dost diskutabilní, když je tu spousta dialogů vlastně o ničem. 2* (10.12.2022)

Celou dobu jsem tomu nemohl uvěřit: Československý film o amerických vojácích?!? Skutečně ano. Navíc Pavel Landovský, Josef Somr a Miroslav Macháček jsou výborní "američani". :-) Jde o to, že četař odchází na obhlídku, předává velení Pavlu Landovskému a poté navždy zmizí. Zbylá čtyřka to samozřejmě začne časem psychicky poněkud nezvládat... Pokud už nic jiného, tak jsou zde pěkné záběry pralesa i zajímavé detaily, ale celkově vzato, já jsem se rozhodně nenudil. (11.06.2006)

V šedesátých letech, tedy v době tzv. nové vlny, se filmoví tvůrci nebáli experimentovat s jakýmkoliv žánrem a tak vznikly české filmové skvosty, a že jich není málo, z kterých je bohužel většina pozapomenuta. A vznikaly by dál, jenže, jak známo, v roce 1968 v Sovětském svazu Brežněv vzteky bouchl pěstí do stolu, poslal na nás tanky a utípl všemu tipec. Do dneška se už na tuto filmovou tvorbu nové vlny, hlavně v žánrové rozmanitosti, nepodařilo navázat. Proto lze za filmový skvost považovat i tento skromný snímek, který, na svou dobu, odvážně pojednává příběh amerických vojáků průzkumného oddílu kdesi v tropické džungli ve válce proti Japonsku. Na základě vlastní divadelní hry si to za pomoci Vladimíra Síse natočil Ladislav Smoček a do sedmdesáti minut dokázal vtěsnat tolik žánrových motivů, že se jeden až diví, jak to dokázal. Celé dějství se odehrává na jednom místě, což potvrzuje onu divadelní předlohu, a už od samého počátku z toho září především poetika. Psychologické rozhraní se postupně buduje a houstne každou další minutou, až do nevyhnutelného dramatického finále. Vzájemné vztahy pořádně dostanou zabrat vlivem vzniklé paranoie v absolutní tichu, ve které i nepatrný šelest budí podezření. Vlivem nízkého rozpočtu jsou scény válečné pojednány jen zvuky výstřelů a výbuchu ve scenériích krajiny oné džungle. Po umělecké stránce se jedná o dílo impozantní a skutečně jedinečné. Divadelní hra místo na prknech divadla přímo v reálných kulisách divoké přírody za obrazů bojů o přežití ve světě hmyzu. Nic než umělecký kontrast s lidským bojem o přežití ve válečném stavu. Hra pro čtyři herce (pátý hru opustí brzy), kteří plně ukázali svůj herecký um. Nízkorozpočtový umělecký válečný snímek jen pro filmové fajnšmekry. (05.12.2021)

Čekání je pro člověka, a zvláš´t pro vojáka, to nejhorší utrpení. Charaktery se mění, chování bortí a šílenství narůstá. Strach ze samoty i ze smrti ovlivňuje reakce kdysi normálních vojáků a oni stále hlouběji propadají až na dno. Morálka je pryč, hodnosti už nic neznamenají a vůdcem se stane ten, který bude nejvíce kousat. Každý z nich reaguje svým ojedinělým způsobem. Svět se zastaví a těch několik posledních hodin vojáci sní, radují se, bojují a intrikují. Je to velmi zajímavý pohled na rozklad myšlení člověka. (29.09.2012)

Jsem milovníkem válečných filmů, z Pacifiku obzvláště a tak mně potěšila tato česká kapka v moři válečných filmů z bojů proti Japoncům. Počin je to svým způsobem nevídaný, srovnatelný snad jen s krapet starším a už tendečně zabarveným Černým praporem (1958), který se ale zaměřuje na poválečný revoluční vývoj v Asii. Herecké obsazení bylo vskutku skvostné a herecký koncert předváděl opravdu každý z pánů herců. Nejvíce zářil pan macháček a Somr! To si zaslouží vysoké hodnocení, stejně tak zpracování džungle kdesi v Tichomoří. Film vychází z divadelní předlohy a bylo to sakra znát. Ale tentokráte to byl i kámen úrazu. Divadlo, to je hraní. Mluvení, gesta, pohyby, někdy i křik... Jenže nic z toho si předsunutá jednotka průzkumníků amerických mariňáků (navíc evidentně nešlo o žádné zelenáče, ale džunglí a boji s Japíky zocelené veterány) prostě nemohla dovolit... Sorry jako, ale dojít tak daleko od vlastních pozic až k místům, kde se dají Japíci předpokládat, utábořit se na otevřeném prostranství! Udělat si tam táborák ! hulákat, chlastat, dělat kopici a vůbec dělat všeliký bordel (ono už stačilo jako prohřešek to v noci zapálené cígo), to by prostě zkušený Bill či Joe neudělali, pokud by se chtěli vrátit zpátky někam do toho Texasu ke své Marry... Docela jsem měl strach, že než ta tlupa mastňáků přivolá Japonce, že se tam povraždí navzájem, nebo přivolaj medvědy co jim seberou tranzistoráky a za ty si koupí maliny, med a slané buráky !... Takže drama ano, psychologické možná také, ale s válečným filmem to mělo společného pramálo. Pro mně osobně celkem zklamání. Takže já pálím cigárem jen 3 pijavky. * * * (07.08.2018)