Tajemství slov

Reziserka Isabel Coixet a jej suverenne najlepsi film. Umely  osrov uprostred mora ci oceanu. Vyse 50 000 ton ocele, do ktorych permanentne narazaju morske vlny, niekedy mensie, niekedy vacsie. Par chlapov do toho a zena v podani Sarah Polley, ktora sa ma starat  o jedneho chlapa v podani Tima Robbinsa. Obaja - Robbins /The shawshank redemption/ ani  Sarah Polley /Dawn of the dead 2004/ nevedia hrat. Vysoke hodnotenie davam najma vdaka mimoriadne kvalitnym dialogom a rezii. 95 % (10.07.2021)

Koukam, ze tady vsichni hekaj, jakej to je dojak a citlivej film, coz je sice mozna pravda, jenze tu je par problemu. Po uvodnim trochu zmatenym predstaveni hlavni hrdinky se dej presune na vrtnou stanici a z ni uz se az na uplnej konec nehne, takze prakticky celej film stoji jen na dialozich. Coz by sice nevadilo, jenze problem je, ze jsou ty dialogy kolikrat dost krecovity a nevim, jestli to byl zamer nebo ne, ale obcas je ze sebe herci ani nemuzou vymacknout. Navic uz od zacatku je jasny, jak se celej film bude vyvijet, takze si na sebe pomalicku osetrovatelka a pacient zvykaj. Pak me akorat trochu prekvapilo, ze po opravdu pomalym seznamovani na nej najednou z niceho nic vybali svuj zivotni pribeh a vyvali kozy. Ono to je vlastne to jediny, na co clovek ceka, ne na ty kozy, i kdyz jsou pekny samozrejme, ale na to, proc je vlastne hlavni hrdinka tak divna. Jinak herci jsou fajn, Robbins ve vetsine scen jen slepej lezi v posteli a neustale neco keca, ale je to docela sympatak a zahral slusne a Polley, ackoliv kuli scenari musi hrat fakt dost mimo zenskou, i kdyz postupne se to s ni zlepsuje, tak me svym hereckym projevem hodne mile prekvapila. Dalsi, s cim jsem mel trochu problem, je styl natoceni, cely to pusobi takovym dojmem, ze se clovek diva na realitu, ale zase ne vylozene dokumentarne. Sice to trochu i pres predvidatelnej a neoriginalni vyvoj pribehu pomaha filmu, takze nepusobi jako typicka hollywoodska romantika, ale stejne mi tenhle styl buhvijak nesed. Takze celkove docela povedeny drama, ktery sice dokaze zaujmout, ale na druhou stranu se moc nema kam vyvijet a co nabidnout. Lepsi 3*. (22.04.2009)

Tajemství slov, aneb jak hodně mluvit a nic moc nevykecat. [Symptomaticky ženské.] Přestože může představa filmu o konverzaci hluché se slepým nabávat rysů anekdoty, moc se nepobavíme - a když, jen do pláče, jak by řekl Jára Cimrman. Snímek neponechává nic náhodě - počinaje vynikajícím soundtrackem [Byrne, Waits, Antony & The Johnsons a mně dosud neznámé kontinentální subjekty], přes skvělou, osvědčenou volbu jednoty místa a času na fotogenické těžební plošině, po působivou práci s dialogy, slovy, která se derou na povrch příběhu z hloubky, jejíž podobu nám dávají jen tušit, protože stejnou měrou milosrdně zahalují [snad jsem nevykecal pointu]; přesto snímek disponuje explicitními momenty, z nichž vstávají zbytky animálního zasrstění hrůzou. Z ústředního hereckého dua podává přesvědčivější výkon Sarah Polley. Čím dál víc mi připomíná moji kamarádku Marthu a její [Sarah, ne Marty] pomalu odbourávanou izolaci je radost sledovat. (03.01.2013)

Tajemství slov ze začátku klame tělem, ale brzy člověk pochopí a odhadne konec. Jenže předvídatelnost překvapivě nevadí, intenzita emocí převálcuje vše, i ty slabší místa. Dojetí nebylo vynucené, prostě přirozeně přišlo, protože s takovým silným osudem to ani jinak nejde. Předvedli se dva hlavní představitelé, velmi šťastná režisérčina ruka, ostatní ani nedostali moc prostoru, měli v podstatě za úkol vyplňovat pauzy v konverzačce. Doporučuji jít do tohoto filmu tabula rasa jako já, i proto to na mě možná tak dolehlo, strašně rychle to uteklo a o to delší to má dojezd;-) 90% (10.04.2012)

Psychologické drama a nevšední romantika. A také připomenutí hrůz bratrovražedných bojů v bývalé Jugoslávii. Bohužel to, co se z počátku jeví jako osobitě vyprávěný příběh, se zvrhne do přehnaného emočního vykřikování o hrůznosti lidského chování během válek. Ano je to strašné, ale proč k tomu používat jinak zajímavé drama? A tak se pozoruhodné drama mění ve špatnou romantickou pohádku o štěstí, které potká dívku poznamenanou krutou minulostí. Hanna (zajímavá Sarah Polley) je žena emočně odcizená od společnosti. Díky prožité minulosti. Aby utekla před hrůzou své mysli, nedůvěrou a všudypřítomným sebeobviňováním, obestřela se systémem stereotypních rituálů a pracovním vytížením. Své nitro otevře až po setkávání s nevšedním pacientem. Josef (solidní Tim Robbins), upoutaný po nehodě dočasně na lůžko, je vnitřně sžírán svým svědomím. Smrtí přítele, jejíž byl příčinou. Dvě poraněné duše se navzájem sbližují, nacházejí vzájemné porozumění a útočiště před svou bolestivou minulostí. A pak je Josef hnán podivuhodným pudem, kterým chce ulehčit svému tíživému svědomí a napravovat spáchané křivdy. Až se obě poraněné duše znovu sejdou a zůstanou spolu ve jménu osudové lásky. Jak kýčovité, jak sladkobolné, jak útrpné! Z dalších rolí: vedoucí vrtné plošiny Dimitri (Sverre Anker Ousdal), další pracovníci na plošině Simon (Javier Cámara), Scott (Danny Cunningham), Liam (Dean Lennox Kelly), Martin (Daniel Mays), Abdul (Emmanuel Idowu) a Victor (Eddie Marsan), a pomocnice válečných obětí Inge (Julie Christie). Škoda, samotný život na plošině by byl mnohem zajímavějším. Takhle jsem z toho více než rozpačitý. Ale díky alespoň za tu plošinu, která je zajímavým okénkem do duší osamělých lidí. Samotných ve svých životech, samotných ve svých bolestech, samotných ve svých trápeních, utíkající před životem a událostmi, které ovlivnili jejich životy. Utíkajících před sebou samotnými i společností a nacházející uklidnění v širokém obzoru mořských vln. (14.02.2013)