Uvnitř tančím

Veľmi krutá výpovedná hodnota síce tomuto snímku pridáva na kvalite, no na druhej strane spôsobí u človeka také výčitky, že sa má na konci chuť obesiť. Hold, nie ku každému bol osud prívetivý. Na druhej strane je treba skloniť hlavu pred ľuďmi, ktorí sa s takto obzvlášť nepríjemným osudom dokázali vysporiadať a bojovať s ním až do poslednej sekundy. Krásny, aj keď vo svojej podstate veľmi smutný film. (10.06.2008)

Nestavím se nijak zvlášť negativně proti tomu, když hlavní snahou filmu je diváka dojmout, popřípadě rozbrečet, ale proboha, takhle uměle vytvořené dojímání se hned tak nevidí. Na mne to nefungovalo, hlavní hrdina Rory mi byl krajně nesympatický, uvítal bych trochu reálnější pohled na život postižených. Kdyby se ty dva-tři hlavní charaktery zasadily do reálně fungujícího světa, fungovalo by to celé imho o hodně lépe. A ta prvoplánová snaha o divácké slzy by alespoň nebyla tak nápadná. 70% (26.12.2008)

Snímek s tak silným humánním posláním, že přebíjí všechny ostatní faktory hodnocení. Naprosto odzbrojující filmový produkt. O téhle sortě filmů se vlastně ani nedá nic konkrétního psát, jen s povděkem kvitovat, že jsou točeny... Uvnitř tančím a ta ohromující síla lidského v nás...i já jsem uvnitř tančil při jeho sledování... Podobné filmy: Skafandr a motýl, Moje levá noha, Hlas moře (24.07.2009)

Úžasné.. Tady je cítit, že se opisovalo ze života. Chyběl kousek, který by umocnil emoční dopad snímku a mohlo se tu rýsovat plné hodnocení!! I s kolečky a přiblblými úředníky se dá tak nějak žít, přičemž rebelský mladík břitkých hlášek, ignorujíc jakákoliv pravidla i řád a zároveň i trpějíc uvnitř, nevybíravým způsobem rozpumpuje život jiného chovance (po mozkové obrně) jednoho stereotypního ústavu. Hřejivě sympatický snímeček nám vmete několik pravd, kterak jsou na tom ti kolem nás mnohdy o poznání hůře, ale naopak jak se svému stavu postavili čelem. Svět kolem ústavu je barevný a oba naši hrdinové v něm dokáží být soběstační a čelit svému údělu. Navíc s přispěním fešné pečovatelky (Romola Garai z Pokání), do které nebude tak těžké se zamilovat. Pořád by bylo co rozebírat a chválit, i k nějaké chybce by se člověk propracoval, nicméně si irský režisér Damien O´Donnell spolu se scénáristou zaslouží absolutorium. Na samém vrcholu pak ční dvojice Steven Robertson a skotský klenot James McAvoy (ten má za sebou po filmové stránce navýsost pohádkové období). Prostě nějak takhle se má TEN ŽIVOT žít.. 85%. (21.09.2008)

Zííííííív... Ach jo, tady zas někdo vytáhl šablonu a natočil film, který bych vám mohla s velkou přesností převyprávět i před tím, než jsem ho viděla. Jasně, není zrovna med žít, když vám fungují dva prsty a vše od krku nahoru - hlavně jedovatá vyřídilka je v permanenci. Je třeba vykřičet do světa, ať s vámi počítá, že ještě nejste pod drnem, ikdyž bez pomoci tak maximálně rozpohybujete svůj elektrický vozík. Já chápu, co se mi "Uvnitř tančím" snažilo sdělit, ale bylo to nošení briket do uhelného dolu. Přivádí mě k úžasu, jak mohl film bez špetky inovace, bez záblesku překvapení, posbírat tolik cen. Možná je to tím, že mé kamenné srdce je zamčené v nedobytné truhle, ta leží v nedobytné pevnosti a tu střeží nepřekonatelná armáda žen v klimakteriu, leč Rory O'Shea není týpek, co by ve mně vzbudil přílišné sympatie nebo dojetí a totéž v bledězeleném platí pro vytlemence Michaela. Frikulíni mě neberou, ať mají dvě nohy nebo čtyři kolečka. 51% (01.03.2011)