Uvnitř tančím

Tento film má obrovský náboj, Rory srší neskutečnou chutí do života, který si užívá plnými doušky každou nanosekundu. A po jeho boku začne touhou po opravdovém životě trpět i Michael. A já musím přiznat, že je to nakažlivé. Celý film byl nakažlivý fantastickou chutí na život. Moje duše tančila s Rorym. (10.09.2011)

"To, že jsi na vozíku ti automaticky nedává právo na lásku" aneb když je svázané tvoje tělo, ještě to neznamená, že musí být svázána i tvá myšlenka, natož tvůj cit. Utvořili jsme si svět, ve kterém lidé prakticky nedokáží projevit dostatek empatie sami k sobě navzájem, natož aby něco takového dokázali vůči příběhu na plátně. A právě tohle Inside I'm Dancing vyžaduje - jakous takous diváckou empatii, kdy si alespoň na chvíli vědomíme, že pocity a city, jež mnohdy vnímáme jako laciný kýč, vlastní slabost nebo snad přežitek, přežitkem nejsou. Nejsou a nemohou být, protože pak už sami přestáváme být lidští. Ano, Damien O'Donnell podal těchhle sto minut možná příliš okatě, příliš prvoplánovitě a filmově, přesto však v nitru vyprávění zachytil zmíněnou podstatu. Kontrast postav byl nevyhnutelný, herecký výkon Stevena Robertsona autentický (není snadné zahrát tak rozsáhlé postižení reálně, aby nepůsobilo jako křeč) a sama pointa, ten jediný okamžik, ke kterému celý děj pomalu a jistě spěje, celé vyprávění zhodnocuje. A tak to má u dobrého filmu být. Navíc hudba Davida Julyana cosi osobního, veskrze intimního vypráví sama, sama o sobě. Jak vždycky říkám, aby člověk mohl věřit, musí nejprve uvěřit sám v sebe - a Inside I'm Dancing jsem prostě vcelku věřil. [final rate: 80%] (01.03.2011)

Tohle mě hodně dostalo. Je mi jasné, že spousta lidí nařkne tento film z citového vydírání, jenže film je natočen tak krásně a hlavně srdcem. U málokterého filmu jsem zažila takový nával emocí, že jsem se po skončení chtěla někde na chvíli zavřít. To, že se tady až moc tlačí na slzopudné kanálky diváka, mi vůbec nevadí, jsou zde ale i scény, které příjemně rozesmějí. Skvělé výkony hlavních představitelů, postava Roryho O´Shea je strašně dobře napsaná a musí na řadě z vás občas vykouzlit úsměv. Tento film jsem si zamilovala a vím, že si ho kdykoliv a ráda pustím znovu. (23.01.2011)

Takýchto filmov je pomerne dosť - námatkou Prelet nad kukučím hniezdom, Nedotknuteľní, čiastočne aj Svet podľa Prota. Uvnitř tančím je výnimočné hlavne vďaka skvelému využitiu talentovaných mladých hercov, a nekorektným rebelantstvom hlavnej postavy (McAvoy je proste skvelý). Navyše sa mi ešte nikdy v živote nestalo, že by som sa pri sledovaní nejakého filmu každé 3 minúty uchechtával a každých 10 minút dostával záchvat smiechu. Filmu však samozrejme nechýba ani smutný, ťažký a správne na emócie diváka tlačiaci príbeh, ktorý sa rozhodne neskončí happy endom. (13.09.2013)

Vesměs pěkná podívaná, to se musí nechat, Uvnitř tančím je povznášející a humorný film o nehynoucí naději a optimismu i v místech, kde by to většina lidí nejraději vzdala, bohužel rozbor celé situace je, v pravém opaku s názvem, dost povrchní. Film se vydává cestou čistého mainstreamu a průměrných choutek konzumního diváka, snaží se vzbuzovat city na primitivní úrovni, má svá naivní až stupidní místa a zkrátka nenabízí nic seriózního ani podnětného k tématu života na vozíčku. Ačkoliv ve filmech neexistuje nic jako "lacinné téma", pro vytvoření diváckého efektu, o jaký se tento film snaží, je výběr jeho tématu "lacinným prostředkem". 7/10 (07.06.2010)