Anastázie

V dobe vydania vzbudil film určite viac záujmu, vzruchu, konšpirácie. Vtedy ešte totiž skutočná Anna žila a naozaj sa špekulovalo, že to môže byť Anastázia, že niekto boľševické besnenie prežil. Dnes už po testoch DNA máme vo všetkom jasno a tak ten opar záhady zmizol. Bergmanová je super, ale naozaj hrať mladicu po štyridsiatke, bolo to trochu vidieť, že 27 nemá. Priviedlo ju to však späť na americké výslnie a je zvláštne, že kým pred 60-70 rokmi vás za mimomanželskú aféru totálne odsúdili, dnes je to v Hollywoode priam povinnosť a najlepšie každý týždeň niekto iný v posteli. (06.05.2023)

Nijak neurážlivě zpracované historické drama, jenž si ode mně zasluhuje spíše kladné reference - jak dobře víme, tak Hollywood není ten typ, který by s historickou přesností rád chodil na pivo, ale tady těch (mikro)kopanců jsem si všiml méně než v jiných filmech. Tento film také táhne herecké obsazení, překvapil Yul Brynner, který už těžko bude pouze Chrisem Adamsem, ale největší pozornost na sebe strhla (překvapivě) Ingrid Bergman, pro kterou byl Oscar za tento film asi nejvíce zasloužený v kariéře. Stejně jako např. v Notorious (ačkoli tam byla podle mě lepší) ukázala široké spektrum hereckých poloh (zde to je nejprve těžce zlomená žena, psychická nevyrovnaná, poté seběvědomá a tuhle i dobře společensky naladěná), které uměla výborně předvést. Pro mě další důkaz jejího všestranného talentu. Film jako takový bych hodnotil lepšími třemi hvězdami. (17.05.2009)

Výpravná story o odvážném komplotu, velkých ambicích, tvrdé manipulaci a samozřejmě – o lásce. Nebýt toho, že Yul Brynner využil svého práva spolurozhodovat o castingu, nejspíš by po tomto filmu dnes již nikdo nevzdechl a určitě by za něj Ingrid Bergman neměla doma Oscara. Chemie mezi hlavními představiteli funguje bezvadně, z Brynnera čiší přesně odměřená míra agresivity i sexappealu a Bergman obdivuhodně balancuje mezi proměnlivými polohami své postavy. U některých příběhů mě historická skutečnost upřímně nezajímá. (24.05.2012)

Člověk by neřekl jak složité může být najít poměrně známý film, ale zadařilo se a můžu si odškrtnout další klasiku. Anastasia vypráví příběh co by kdyby. Co kdyby princezna Anastázie přežila řádění bolševiků a po 10 letech útrap, amnézií a psychických problémů začala nacházet sama sebe? Výprava, hudba a především herecké výkony jsou fantastické. Plešatý Yul Brynner vtrhl v roce 56 na plátna s obrovskou razancí hned ve třech klasických filmech a je skvělý, ale do kapsy ho strká Ingrid Bergmanová. Obrovská hvězda 40. let, která na roky zmizela, aby se triumfálně vrátila. Další desetiletí k ní milosrdná nebyla, většinou v každé dekádě na ni čekala jedna, max dvě velké role, ale tady je úžasná. Zlomená, pochybující, ale i hrdá, plná citů a vášně. Oscar přišel zaslouženě. Bohužel samotný film tak skvělý není. Začátek připomíná My Fair Lady, později se to místo dramatu mění na romantickou pohádku o hledání rodiny a lásky. Jenže ta romance ( nevyřčená) je naprosto vycucaná z prstu a navíc na konci nedořešená. Stejně jako totožnost hrdinky. Ten utnutý konec rozhodl mezi 3 a 4 a já dávám slušné 3*. (07.09.2020)

Vzhledem ke způsobu zabití rodiny Romanovců si neumím představit, jak by se to Anastázii mohlo podařit přežít. Teorie to ale byla hezká a chápu, že se k ní mnoho uprchnuvších Rusů upínalo jako k poslední naději, když viděli, co se v jejich rodné zemi děje. Příběh dokonce vychází ze skutečné, v té době ještě i žijící, předlohy. Herecké obsazení je skvělé, kostýmy kvalitní, ale dramatičnost prakticky nulová. Buninovi jde o peníze, domnělé Anastázii o to zjistit kdo doopravdy je a uprchlé babičce o naději, třebaže falešnou. A tak postavy neustále spekulují, co by kdyby. Nevím, co by se stalo, kdyby Anastázie byla bez vší pochybnosti tím, kým být měla. Režim by se emigrantům stejně nepodařilo změnit. (06.08.2023)