Anastázie

Zásah přímo do srdce. A to jsem si myslela, že animovanou verzi (1997) nemá šanci nic porazit.. Celý příběh v podstatě táhnou dvě osoby, (bohovská) Ingrid Bergman a Yul Brynner (s očima jak lasery), ale neupřeme kredit ani babi carevně: "Takže Bunin je stále atraktivní." - ano, Vaše Výsosti. "Šíleně atraktivní." - ano, Vaše Výsosti. "Livenbaumová, Vaše prostopášné fantazie jsou nechutné. Pro ženu vašeho věku by pohlaví nemělo znamenat nic jiného než záznam v občanském průkazu." - ano... Vaše Výsosti. A jak se vyjadřují oni? Anastázie, začínající větu o šampaňském a končící o Buninovi: "Ráno to budu zbožňovat. Budu mít naprosto příšernou kocovinu a váš přítel Bunin bude šílet. Víte, jaký je? Jako vodka. Rychlý, tvrdý a silný." Bunin: "Často je pro mě jednoduché to, co je obtížné pro ostatní. Ale to, co bylo pro ostatní vždy nejjednodušší, je pro mě nemožné." A pokud je pro něj něco nemožné, musí zasáhnout babi a příběh se tím krásně uzavírá, až na ten konec... to jako vážně?? (malinký spoileříček) Chápu, rok padesát šest, ale po celém tom brainstormingu (možná i brainwashingu), učení tance a etikety nám divákům nedopřeji ani jeden polibek? Trestuhodné. (14.01.2018)

Film vychází ze skutečných reálií. Příběh   Anny Andersonové udržoval čtenáře tisku v   napětí řadu týdnů. Paříž dvacátých let:   dívka Anna trpí ztrátou paměti. Nemá se čeho   chytit a zcela dezorientovaná chce spáchat   sebevraždu. V poslední chvíli jí v tom   zabrání generál Bounine a přítel Serge.   Generála , který si všimne její podoby s   nezvěstnou dcerou ruského cara Anastáziií,   napadne představit jí jako dědičku carského   bohatství. Anna, jež je stále více   přesvědčena, že je skutečně Anastázií, se   nechá zpočátku Bouninem bez odporu řídit a   zamiluje se do něj. Po prohlédnutí jeho   záměrů se postaví proti jeho pletichám. V   roce 1956 stejný námět zfilmoval německý   režisér Falk Harnack: Anastazia, die letzte   Zarentochter. (23.07.2023)

Výpravná story o odvážném komplotu, velkých ambicích, tvrdé manipulaci a samozřejmě – o lásce. Nebýt toho, že Yul Brynner využil svého práva spolurozhodovat o castingu, nejspíš by po tomto filmu dnes již nikdo nevzdechl a určitě by za něj Ingrid Bergman neměla doma Oscara. Chemie mezi hlavními představiteli funguje bezvadně, z Brynnera čiší přesně odměřená míra agresivity i sexappealu a Bergman obdivuhodně balancuje mezi proměnlivými polohami své postavy. U některých příběhů mě historická skutečnost upřímně nezajímá. (24.05.2012)

Zajimavy pribeh, kdy Anna Andersonova o sobe tvrdila, ze je prezivsi dcerou Mikulase 2., Anastazie Nikolajevna. O tomto pripade jsem do dnesniho dne nemel nejmensi tuseni a film me zaujal. Skutecnou ozdobou filmu jsou vsak skvostne herecke vykony dua Ingrid Bergman-Yul Brynner. Ale i vedlejsi role jsou zvladnute velmi dobre, v cele s Helen Hayes a vybornou hudbou Alfreda Newmana v pozadi. (05.07.2013)

Divné, že mi tento širokouhlý farebný spektákel z pozornosti dosiaľ unikal. Pretože sa môže s hrdosťou oprieť o typické znaky tohoto typu i žánru a ponúka pekné "divadlo" s klasickou konšpiračnou teóriou o stratenej dcére ruského cára Mikuláša. Kostýmy, výborné herecké výkony ústrednej dvojice a pekný príbeh, sic romantický, ale dobre fungujúci. Smerom k záveru je to síce hlavne o romantike, ale dá sa to aj pre chlapa prekusnúť, keďže všetko ostatné funguje ako má. Charizmatický Brynner s balalajkou v jednej scéne ako keby sa vrátil k svojej pôvodnej profesii. (14.09.2023)