Krev a kosti

Souhlas, že jde o Kitanovu životní roli, čímž na druhé straně dost vyniká skutečnost, že Kitano je dobrý "typ", ale víceméně průměrný herec (a samozřejmě velmi zajímavý režisér). Kdo si zde však bezpochyby sáhl na svůj tvůrčí vrchol, je Yoichi Sai a řekl bych, že svůj výkon ani jeden z pánů již nepřekoná. Celý ten formát výrazně evokuje pozdního Goshu, je však syrovější, přímočařejší a hybnější, bohužel však také přece jen méně sofistikovaný... (03.03.2011)

65% - Film s přesvědčivým dějem, pěknou hudbou, krvežíznivou atmosférou a geniálním hlavním ''hrdinou''. Mám s ním ale zásadní problém: Ničím mě neoslovil. Korejská otázka v Japonsku mi jím vlastně příliš přiblížena nebyla, a příběhově i stylizací jsem měl spíše pocit, že si film vybral originální téma, na které navěsil všechno to líbivé i mrazivé, s čím si spojuji současný japonský film, bohužel včetně některých předvídatelných klišé. Mé hodnocení je možná příliš přísné... jsem přece skalní fanda Takeshiho Kitana... Ale tento film stojí hlavně na jeho výkonu, a to je paradoxně jeho největší mínus. (08.10.2006)

Docela zajímavý náhled do života korejských emigrantů v Japonsku, o čemž našinec nemá ani ponětí. Vadí a s přibývajícími minutami čím dál více, jak pořád všichni neúměrně a mnohdy nelogicky ječí, rozbíjejí věci a sebe navzájem, zkrátka afekt - co nejsilnější a za každou cenu, až to ke konci otravuje. (23.08.2014)

S trochou nadsázky možno Blood and Bones označiť za japonskú verziu Once Upon a Time in America. Nie v rovine formálneho spracovania (Blood and Bones maju oveľa jednoduchšiu štruktúru syžetu, kompozícia obrazu a hudby ani zdaľeka nedosahuje extázových výšin Leoneho masterpiece), ale v rovine výpovedi deja ako aj orámovania príbehu posledným záberom. Blood and Bones je tiež rozprávaním o sne utečenca v novom svete, o naplnení života podľa svojích predstáv. Leoneho Amerika má viacero ústredných hereckých partov, Blood and Bones je komornejší - stojí na jedinom hercovi (čo je vo výsledku možno aj jedinou malinkou slabinou) - Takeshi Kitanovi. Jeho výkon v zápornej úlohe je ale bezchybný a neváham tvrdiť že v doterajšej jeho kariére ide o jednu zo životných rolí. (17.04.2005)

Preháňal by som, ak by som tvrdil, že je Chi to hone "komornou rodinnou freskou násilia, utrpenia a bolesti z japonskej ulice, ktorá Japonsku nikdy nepatrila". A predsa by som nebol tak vzdialený realite. Takeši Kitano v roli muža, ktorý drtil svoje okolie a prizeral sa, ako všetci klesajú do blata a v kŕčoch pomaly umierajú, zatiaľ čo on stále nie a nie sa odobrať na one svet. Slizká, odpudivá egoistická hlava klanu, šíriaceho svoje jedovaté výhonky a tráviaceho diskriminovanú kórejskú komunitu v uzavretom svete jednej ulice je presne tým typom antihrdinu, ktorý vo vás vyvolá najhlbšie znechutenie. A práve sústredenie sa na komorný osud Kima je tým, čo drží film nad hranicou priemernosti; ako vraví v úvode Kimov syn-rozprávač, jeho otec ho po celý čas zatieňoval. A v tieni Kitanovho fenomenálneho výkonu zostáva celý zvyšok filmu a jeho nedostatky - napríklad fakt, že dobový spoločenský kontext je použitý len ako ploché pozadie pre intímny príbeh v popredí. Plus pomalé tempo, dlhšia stopáž i časté prejavy násilia nemusia vyhovovať každému. Tvorcov však musím pochváliť aj za masky a zaujímavú vonkajšiu premenu ulice v priebehu dekád. Inak 4* s odretými ušami. 75% (23.08.2014)