Policajt

Za tu scénu s vrtulníkem a vlakem a že mám slabost pro Delona a Deneuveovou slabé tři hvězdičky. Ona i ta scéna mi připadala dost zdlouhavá, ale stejně tak i řada dalších. Základní dějová linie byla jasná, i když až ke konci bylo zřejmé, že do akce byl zapojen i ředitel vykradené banky. Ale i tak tam bylo dost nejasností a vůbec nebylo zřejmé, jak to ten Delon všechno vypátral. Ta chlapožena byla odporná, netušil jsem, že tenhle druh genderu existoval už před 45 lety. Prostě jednoznačné zklamání. (25.11.2018)

Policajtská rapsodie v modrém. Když osudový kruh nepřízniv jest. Ceremoniál zločinu a trestu v mlčenlivém vizuálním menuetu. Elektrizující chlad ticha před bouří, pařížská odlíčenost a nepřístupnost, vychytralá galerka, nenápadná "velká" vlaková loupež. Nekompromisní, neúprosný, úsečný policejní solitér Alain Delon pronese jen slovo nezbytné, nevystoupí ani na moment ze své chladně dokonalé, podmanivé elegance. Jako vymítač zločinecké mafie mezi dvěma mlýnskými kameny, v nelítostném souboji mezi rutinou a city. Záporácký boss Richard Crenna jako pašerák peněžitého pokladu i gangster mužného lišáctví. Sladká femme fatale se severským popraškem, ledová kráska za garbovským vějířem, Catherine Deneuve, v tísňovém volání mezi dvěma muži. Jeden musí z kola ven. (02.06.2014)

"Človek už pochybuje o všetkom. Hlavne o pochybovačnosti ako takej. Jediné, čo je schopný policajt vyvolať v človekovi je nedôvera a podozrenie. A výsmech." Delon tentokrát vymenil úlohu banditu za komisára, avšak miera jeho napojenosti na podaktoré špičky miestneho podsvetia je dosť vysoká a tak sa dostáva do vážnej morálnej a pracovnej dilemy. Mimochodom, takto nejak podobne to funguje vždy a všade a práve relativizácia morálky od jej kazateľov búra tento proklamačne nastavený systém pokrytectva a falošnosti najväčšmi. Melville opäť využíva funkciu ticha a studených negatívoch, vcucal dialógy na nevyhnutné minimum, ale tentokrát bez dákej hlbšej previazanosti. Skrátka napätie už nie v takej súvzťažnosti s očakávaniami a vyústením, ale tak trochu uspáva. Našťastie to Crenna dokáže vyvažovať a finále má už tie solídnejšie a typickejšie znaky francúzskej "oblekovej" kriminálky. Niežeby úvod a priebeh bol horší, ale práve psychologická rozvetvenosť sa s vyvrcholujúcim finišom stupňuje, nakoľko "nemé časti" stavajú práve na dôslednosti a technickej neoblomnosti protagonistov ako strojov, ktoré robia a konajú v rámci svojich potrieb. Ale aj tam sa Melville dopustil niekoľkých fikčných chýb, keď sa oháňaním práve pomalých a ponurých pohybov počas prepadnutia dopúšťa zopár nelogickostí, ktoré som v jeho predošlých filmoch (teda aspoň ja) nepostrehol. (19.04.2016)

Svět gangsterů je v Melvillových filmech vždy silně homosexuální (asi nejsilněji je to cítit z Osudového kruhu). Dle tohoto filmu je policista blíže ženám, se kterými ho spojuje nejednoznačnost jeho chování, chladné vyčkávání, až bude situace příhodná... neboli ta inzerovaná nedůvěra a podezření. Delonovým druhem je tady Deneuve, čemuž odpovídá i závěr ve stylu "Jsme jedné krve, já i ty". Bohužel právě ten se Mellvilovi silně nepovedl a vyznívá spíše trapně než osudově, stejně jako ta malovaná do modra stylyzovaná pozadí ulic Paříže. (23.05.2011)

Francúzska drsná škola nie je charakteristická iba zameniteľnými zápletkami (skoro vždy však zmysluplnými), ale najmä výrazmi jej aktérov. Drsné nehybné tváre bez úsmevu, dlhé baloňáky a ruky v ich vreckách. Ťažko potom niekedy rozpoznať autorský rukopis, nevyjímajúc aj ten Melvilleov. Zápletka tuctová, ale stále napínavá, najmä v jednotlivých sekvenciách. Áno, problém s vláčikmi a helikoptérami na diaľkové ovládanie je patrný a bohužiaľ sa nedá odpustiť. Aj napriek tomu, že som sa tak rád kedysi s vláčikmi hrával. Ten vrtuľník som ale nemal. Richard Crenna je každopádne viac ako rovnocenný Delonov protivník a statočne sa snaží nedostatky filmu zakryť. (02.06.2014)