Moolaadé

Najzaujímavejším zistením po zhliadnutí Moolaadé je fakt, že ženy v ňom predstavujú pokrok a muži sú spiatočníci. A to sme vo filme z produkcie Senegalu a Burkiny Faso. Tým druhým, nemenej zaujímavým zistením je to, že malá dedinka niekde mimo obludných afrických veľkomiest pôsobí rozprávkovo. Akoby bola postavená v štúdiu, ale zrejme nie je. Pokiaľ by tu nepanovali podobné rozpory, aké vidíme vo filme, zoberiem pár švestiek a idem si tam žiť v kľude a pestovať zopár plodín. Navyše tu sú ľudia sympatickejší, ako nafučaní Slováci. Moolaadé je minimalistický film s neviditeľným režijným štýlom, môže vás trochu uspávať, ale ponúka tak exotický pohľad, aký na festivaloch asi až zas tak často nevídame. Môžete si síce radšej pozrieť Fontánu pre Zuzanu 3, ale... (25.02.2015)

Od Xaly (aka Uhranutí), proslulé satiry nejvýznamnějšího afrického filmaře Ousmana Sembena, se něco změnilo, něco zůstalo při starém. Zatímco v Xale znamenal evropský (francouzský) vliv především negativa, ve filmu Moolaadé už v Evropě vzdělaný mladík značí žádaný pokrok, odklon od nesmyslné tradice, podle níž mají být dívky obřezávány. Obřízka přináší jen bolest, zmrzačení, smrt ženy. Titul filmu vychází z termínu pro právo na azyl. Film se odehrává v Burkině Faso (populace: 12 milionů, v hlavním městě Ouagadougou se koná významný filmový festival, gramotnost pouze 18,7% - zdroj: OSN). (29.05.2005)

K Moolaadé je hlavně nutné přistupovat úplně jinak, dokonce i jinak než třeba ke korejským filmům. Když se podíváte v jaké koprodukci byl natočen, tak Vám to mnohé napoví. Já se ocitla někde úplně jinde, velmi daleko od domova, v zemi, kde se dodržují mnohé tradice, z nichž jedna se zde line celým filmem. Je to velmi kontroverzní téma, týkající se ženské obřízky. A přitom jsem měla pocit jako kdybych se dívala na přírodní divadelní představení. Nevím, ale jsem přesvědčená, že mnozí z nich stáli a hráli před kamerou poprvé a nebo je to jejich zvláštní styl filmového zpracování. A jak jsem tak sledovala ty krásné scenérie a děj, tak se mimo jiné nedalo přehlédnout, jak jsou pro ně důležité tuny baterií do kazeťáků, tuny chleba (já bych řekla podle vzhledu, baget), kde nemají náměstíčko na drby, ale studni, která sama o sobě je unikátní, žoldáka, vykutáleného prodavače a sukničkáře v jedné osobě a podobné bytůstky. A v tomto prostředí se setkává Moolaadé se Salindé v boji, týkající se již nahoře uvedeného problému. Je to zajímavý film, možná ne pro každého, ale já jsem ráda, že jsem trochu pronikla do míst a tradic, které jsou mi zcela neznámé. Co bych chtěla osobně vyzdvihnout, bylo vynikající sladění barev, které je tak typické pro africkou zem. (22.07.2015)

Není mnoho filmů, které mě kdy beze zbytku a do posledního atomu DOSTALY - a tento patří mezi ně. O co menší jsem měla pocit, že filmový materiál hodlá kalkulovaně natřásat rutinní umělecká peříčka, o to fascinovaněji jsem podlehla síle a čistotě vyprávění, kterými tvůrce s takovou přirozeností a samozřejmostí disponuje. Příběh pro mě tak silný a velký, že psát o něm jsem schopná až s několikaletým odstupem - přitom husí kůže, zatajený dech, pokora a pocit respektu zůstávají. Někdy jsou prostě všechna slova krátká. (21.12.2013)

Velice zvláštní film, který působí chvílema tak trochu amatérsky pokud jde o herecké výkony, statickou kameru a režijní rozpačitost, a taky naivně, vzhledem k závažnosti tématu. Co ale na tom, když jsem od něj celou dobu nemohla odtrhnout oči! Plno barev, nádherné tradiční oblečení, téměř pohádková vesnice a v jejím centru mešita jako architektonický skvost. Pokrok ale dorazil i zde - plastové nádoby na vodu jsou praktičtější než těžké hliněné džbány a rádio je pro místní ženy nepostradatelným zdrojem zábavy i osvěty. Pro mě bylo zajímavé hlavně setkání s odlišnou kulturou, jejími zvyky a zákony. Přesto mám obavu, že staleté tradice, jakkoliv hloupé, se budou měnit jen velmi zvolna. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)