The Harder They Come

Takové jamajské U konce s dechem, hlavně obsahově jsou si oba filmy dost podobné. A i tím, že se v nich mísí žánry a chvílemi balancují mezi avantgardním a špatně natočeným filmem. Společné mají rovněž využívání neobvyklých filmových postupů a celkově Harder They Come připomíná také senegalský film Touki Bouki, se kterým má navíc společné to, jak vypadá (kostýmy, prostředí, typickou kulturu), což je dáno dobou vzniku. Škoda jen, že autoři nepoužili trochu víc písniček a dokola opakují titulní píseň a You can get it if you really want. (28.01.2009)

Po Countrymanovi druhý jamajský film, co jsem viděl. Když vezmeme v úvahu úroveň zpracování, tak jamajská produkce přece jenom trochu zaostává za okolním světem, ale například právě Harder They Come je podle mě film opravdu dobrý, pokud máte aspoň potuchu, že existuje něco jako reggae a že ten pán v hlavní roli je Jimmy Cliff. Mimochodem co se jeho herectví týče, je to fakt frajer. Doprovodná hudba se skládá hlavně z "Harder they come" a "You can get if you really want" právě od Cliffa a "007" a "Israelites" od Desmonda Dekkera. (10.09.2007)

Nemůžu si pomoct, ale tohle prostě má něco do sebe a to něco mi vynahrazuje dost filmařských a scénáristických chyb, které ten film rozhodně má. Ono je to totiž v podstatě blaxploitation (vlastně už jen tím, že tu skoro všichni herci jsou černoši a že si to celé natočili Jamajčani na koleně, víceméně hlavně pro sebe) a v rámci tohohle specifického subžánru je to rozhodně nadprůměrné dílo. Dílo, které, na rozdíl od některých svých kolegů, má hlavu a patu, nenabízí žádné přehnaně dokonalé nebo akční hrdiny, dokonce se snaží i o normální příběh a ani nevypadá tak amatérsky. Má taky podmanivou atmosféru, realisticky působící kameru, zajímavý příběh a dokonce i příjemnou reggae a gospelovou hudbu, kterou sice normálně zrovna neposlouchám, ale sem se skvěle hodila a ani mi tolik nevadilo, že ta ústřední skladba zde zazní rovnou několikrát. A snaží se to i o nějaké zajímavé nápady a silnější scény. Takže když si spočtu tohle + fakt, že mě to celkem bavilo sledovat a že mám tyhle nezávislé svérázné exotické filmy hodně rád, nemůžu být nespokojený. Má to prostě své kouzlo, tenhle nejslavnější jamajský film. Slabé 4* (06.11.2022)

Jamajka, no jasně....slunné písčité pláže, palmy, azurově nádherné moře......tak na to zapomeňte. Tady jsem se hned od začátku brouzdala v příšerném slumu a prapodivných uličkách, kde bylo na jedné bráně napsáno : "Nemočte nám na bránu, tady bydlí lidi". A s tím vším související všudypřítomná bída. Co dělat, když je jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná, zkrátka to není ani pro Ivana vůbec jednoduché. Sny a plány je jedna věc, druhá je skutečný reál. Ivane měl jsi zůstat u té kytary, to byla lepší volba i když by jsi nebyl tak slavný. Po herecké stránce to nebudu rozebírat, mně dalo dost fušku ty kluky rozeznat jednoho od druhého. Sice mně ze začátku trochu pomohly ty jejich čepičky, kloboučky a baretky, ale za chvíli jsem v tom měla stejně mírný hokej. Co mě ale nejvíc chytlo za srdce, byla ta jejich úžasná muzika, která mě nenechala sedět v klidu, to prostě nejde. Nejen že ty melodie mně budou znít v hlavě asi hodně dlouho, to není to jediné, co tenhle snímek posouvá o level nahoru, ale i fakt, že šlo o příběh inspirovaný skutečnou událostí. Ale ta muzika........... - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (04.04.2015)

Mezi půlnoční filmy bych tento snímek nezařadil, hlavně z toho důvodu, že není tak bizarní, ujetý nebo blbý, jak většinou midnighty bývají. Je prostě jen trochu... jamajský. Něco se mi moc líbilo, hlavně ta svobodná nálada, perfektní hudba nebo pointa na konci. Výš ale přesto s hodnocením jít nemůžu, protože si prostě myslím, že to není dobrý film. Má atmosféru a chce něco vyjádřit, ale dělá to poněkud zdlouhavou (neustálé hudební klipy) a nepříjemně ošklivou (kamera, střih) formou. (15.10.2011)