Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zaměstnanec stavební firmy inženýr Beránek se prudce pohádá s polírem Klimešem. Krátce na to ho najdou těžce zraněného. Muž v nemocnici zemře a jeho smrt vyšetřují nezávisle na sobě dva detektivové. Vrchní inspektor Zouplna řeší případ jako vraždu, jeho kolega Šimák se zase zabývá podezřením z černých machinací. Podezřelí jsou všichni z Beránkova okolí: arogantní opilec Klimeš, profesionální vyděrač Bártl, jeho milenka Alena i hokynář Matuška. Skutečný vrah se však ukryl do nervového sanatoria, kde se ukrývají pováleční zbohatlíci. Kriminalistům nezbývá, než nastražit léčku... Kriminální žánr ve filmu u nás po roce 1948 upadl do nemilosti státních orgánů. Detektivní příběhy musely vycházet z třídní podstaty a pachatelem musel být někdo z rad nepřátel socialismu. Tímto přístupem je poznamenáno i detektivní drama režiséra Jiřího Slavíčka z roku 1949. V rolích kriminalistů však i po letech zaujmou Vladimír Šmeral a Josef Beyvl, jehož sté narozeniny si v těchto dnech připomínáme. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (31)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Tři žluté hvězdičky na rudém práporu... :-) Na svou dobu čistě filmově myslím dosti zdařilá detektivka - a nebýt té scénáristické úlitby bolševikovi o parazitních podnikatelích a podobné buržoázní pakáži, uvažoval bych i o vyšším hodnocení... Pro pamětníky - zvláště brněnské - pak zajímavost v úvodní scéně filmu, kde jsou docela unikátní záběry z výstavby dětské nemocnice v Černých Polích, jedné z posledních skutečně funkcionalistických (formou i obsahem ;-) veřejných staveb v Československu... ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Josefa Beyvla v roli vrchního inspektora si asi málokdo umí představit, ale přeci jen se tak stalo a právě v tomto detektivního snímku. A vypadá v tom vskutku dobře. V době natáčení se psal rok 1949 a tak jasné, na co musel být zaměřen. Třídní nepřátelé byli ve své době ti největší záškodníci socialismu. A protože také byly populární tzv. výrobní filmy, nevyhnulo se to ani tomuto. Tentokrát se příběh odehrává v prostředí stavební firmy a jako v pořádné detektivce se jedná o vraždu. V rámci žánru nelze snímku nic vytknout. Byl nalezen mrtvý muž a tak probíhá vyšetřování. Poklidné až takřka literární vyprávění přináší ucelený a prostý. Snímek v ničem neuškodí ani dnes. A že je pachatel diletantsky označen jako třídní nepřítel? Inu, taková byla doba. ()

Reklama

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Ucházející kriminálka - na to, že vznikla v roce 1949, mohla snadno být ještě angažovanější, ale naštěstí není. Obsazení Josefa Beyvla do role vrchního inspektora se mi zpočátku zdálo velice zvláštní, nějak jsem si pořád nedokázal představit, jak zrovna tenhle bodrý chlapík odhalí všechny nekalosti a najde vraha... Jenže postupem času bylo víc a víc jasné, že vše nakonec objasní přece jen o dost kriminalističtější Vladimír Šmeral, a vše bylo v pořádku. Asi nejvíce se mi líbila scéna s nalezením těla a následným prozkoumáváním světlíku. A ta náramně temná Kalašova hudba! Mimochodem Karel Pavlík v roli Koudeláka vypadal, jako by k nám byl seslán z těch nejlepších hollywoodských noirových filmů. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Jeden z řady filmů kde si stará a nová doba podávají ruce - docela zajímavá a obratně natočená detektivní zápletka mírně přesahuje do roviny třídního boje a pětiletkového hopodářství. Mě zaujala temnější atmosféra, brněnské prostředí a umírněné herecké výkony, jimž vévodil ledově klidný Vladimír Šmeral. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Ač mám Josefa Beyvla moc rád, tahle role inspektora mu vůbec nesedla, naopak byla směšná. To samé Vladimír Šmeral jako detektiv Šimák nebyl moc přesvědčivý. Příběh hodně slabý, napětí nulové a tahle kriminálka trpí poúnorovou atmosférou, kdy komančská ideologie měla jasně navrch a třídní socialismus byl opěvován. Kdyby aspoň ta zápletka byla zajímavá a pátrání trochu zaujalo, ale nic. Nuda, herecké výkony ani nemá cenu zmiňovat. Jedinou filmovou zajímavostí bylo zachycení stavby Dětské nemocnice v Brně. Jiří Sequens zde debutoval scénářem a Julius Kalaš dělal hudbu, z níž zazněly na chlup stejné motivy jako v o dva roky novějším filmu Císařův pekař a Pekařův císař. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama