Chuť melounů

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 37: TCHAJ-WAN: Ming-liang Tsai je nepochybně zajímavý režisér, ačkoliv mi žádným filmem nesedne stoprocentně. Během prvních minut se zde střídá tolik úchylného bizáru a naturalismu, až jsem myslel, že ten film neustojím, závěr zase patří k těm, co se snaží v první řadě co nejvíc šokovat a ve mě vzbudil otázku, zda bylo opravdu nutné jít až do takového extrému... a ne, že by Chuť melounů nenabízela spoustu všerůzné divočiny i mezi tím, ale s postupným překonáním té pachuti z úvodu mě zvláštním způsobem začala bavit. Režisér tu předvádí podobný styl jako v Díře, která se mi po druhém zhlédnutí hodně zalíbila, mj. ozvláštněním podivného útržkovitého děje v dlouhých statických záběrech o muzikálové pasáže s využitím starých čínských hudebních šlágrů 50. a 60. let, jejichž texty v překladu doplňují příběh či pocity postav. V hravých muzikálových číslech projevuje Tsai opět takovou nápaditost, až mi bylo trochu líto, že zbytek filmu oproti „videoklipům“ nedokáže vždy zůstat stejně nápaditý a jakkoliv mnohé záběry jsou potavé ať už dějem, vizuálně nebo i nějakým vtipným nápadem, některé na mě svou délkou působí neúměrně dlouze, stejně jako místy celý film. Přesto má Chuť melounů leccos do sebe i mimo muzikálové atrakce, včetně ústředního námětu muže, který potají přechází mezi neopětovným vztahem s přítelkyní a čistým sexem s jinou ženou před kamerou v pornobranži. Sci-fi linie z neurčitého světa s nedostatkem vody a nadbytkem melounů, jejichž šťáva lidstvo zachraňuje před dehydratací, sice ve výsledku působí hlavně jako odraz k více bizarním scénám + ozvláštňující kontext představený v pozadí skrze hlášení z televizi, ale do celého rovněž bizarního konceptu plně zapadne. Vedle přílišného naturalismu mi tu však vadí i zmíněná útržkovitost, která s uměleckou formou brání vyniknout případnému hlubšímu psychologickému dramatu. [60%] (08.08.2023)

Filmu dominují dlouhé (na současné poměry dokonce velmi dlouhé) statické záběry, ve kterých se odehrává minimum akce. Každý záběr je pozoruhodný z hlediska pečlivé kompozice, přičemž v některých případech je zaběrování řešeno tak, že hlavní předmět zájmu ve scéně není přímo vyobrazen. Vyskytuje se zde jen minimum dialogů, postavy jsou stejně málomluvné jako ty z Kitanových nebo Kim Ki-dukových filmů. Takováto koncepce je pak několikrát narušena z hlediska mizanscény pozoruhodnými muzikálovými čísly, které mi však kupodivu vůbec nepřipadaly rušivé vůči zbytku, a to nejspíše díky všeobjímající bizarnosti. Je to super, ale jednou by se Tsaiovi to "vojebávání" diváka mohlo vymstít, neboť s onou koncepční vyprázdněností a moc moc chtěnou bizarností takzvaně bruslí na zatraceně tenkém ledě. (20.06.2011)

Když jsem se na tento film začal dívat, nebyl jsem naprosto připravený na to co mne čeká. Hned úvodní scéna, která je vyobrazena na obálce a plakátu k filmu, dává divákovi seriozní varování - pokud se ti tohle nelíbí, nedívej se. Kdo se dívá dále, činí tak na vlastní nebezpečí, neboť byl varován. A dále se dočkáme mnoha dalších bizrností. Celkově je to natolik nesnesitelné, až je to skvělé. Muzikálové vsuvky zařazené z ničeho nic to na jednu stranu vtipně odlehčují, na druhou stranu to dělají ještě podivnější. Myslel jsem , že to nedokoiukám, ale nakonec jsem rád, že jsem vydržel. Pocítil jsem u konce stejnou úlevu, jako jeden z hlavních hrdinů, když se mu TO konečně podařilo.... :-) (21.07.2010)

Jeden z filmov, kde bodové hodnotenie u mňa nehrá žiadnu rolu. Viac je pre mňa zaujímavejšie sledovať tento film v kontexte predchádzajúcej Ming-liangovej filmografie. Zatiaľ z videného ide jednoznačne o jeho najživočíšnejší film, v ktorom je pozoruhodné sledovať ako s každou novou, muzikálovou sekvenciou narastá v príbehu dominancia ženskej sexuálnej fantázie a aktivity až k eruptívnemu finále... . (07.07.2005)

Po Good Bye, Dragon Inn som mal trochu strach, či sa Tsai Ming-Liang nestane rutinérom, ktorý bude len veľmi jemne variovať svoj osobitý štýl. Formálna stránka ostala nezmenená, čo je dobre, pretože tie dlhé, častokrát vtipne vypointované zábery a zvláštne uhly kamery proste milujem. Rovnako zostali zachované staromódne "šlágre" v taiwančine, ktoré sú jedinou hudbou v snímku. Režisér však značne pritvrdil v explicitnom zobrazení násilia, pardon, sexu. Nečakajte však žiadne päťmetrové penisy cez celé plátno, to polsekundové nechcené ukázanie je skôr sklamaním a narušením filmovej ilúzie. Pretože nestojí. Oproti asketickému What Time Is It Over There?, ktorý je spolu s The Hole plný nenaplnenej túžby (a je mimochodom spolu s The Skywalk Is Gone prequelom k Wayward Cloud) a asexuálnemu Dragon Inn, kde musíme hľadať medziľudské vzťahy ďalekohladom, (ale sú tam, pozeral som sa), je Chuť melónov (ale fuj!) pre mňa príjemným prekvapením. (09.10.2007)