Ima, ai ni jukimasu

Přirovnání, které k tomuhle filmu teď použiju, by se možná mohlo zdát některým uživatelům poněkud mimo, ale pokusím se to objasnit. Ima, ai ni yukimasu bych totiž přirovnal k Zelené míli. Ne, žádný John Coffey, problémy s močením ani lidi ve vězení tady sice nejsou, ale má to z mého úhlu pohledu společné dvě pro mě docela podstatné věci: oba jsou to filmy ždímající slzy a oba obsahují nějaký fantasy prvek. Je sice fakt, že se mi ještě nikdy nepovedlo u filmu brečet (dobře, pokud teda nepočítáme v nějakých třech letech sledování Míši Kuličky, kde jsem vždycky hrozně probrečel to, když Míša ztratil maminku), ale že bych byl úplné dřevo, to zase ne. Film u mě dovede vyvolat lecjaké emoce, takže bych netvrdil, že na mě dojáky nemají žádný účinek. Pokud film opravdu má čím ty moje emoce vydolovat, pak se tomu ždímání nijak nebráním. A fantasy se nebráním naprosto vůbec, protože to je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů jak na literárním, tak i filmovém poli. Jenže teď se dostáváme k tomu, co u mě prostě nefunguje: kombinace fantasy a dojáku. Pokud ze mě má film opravdu vyždímat příjemně emoce, pak by na mě měl vytasit nějaký uvěřitelný, reálný příběh, který bych mohl klidně prožít i já. A to právě jak v Zelené míli, tak i u tohoto filmu k mé smůle neplatí. Zelená míle se mi pětihvězdičkově líbila jen do té doby, než začal John rozsvěcovat světla, vypouštět hejna jakýchsi much z úst a dělat podobné šílenosti, do toho ještě myši s nezdravě vysokým věkem... ne, to jsem opravdu nepřekousnul a na konci měl co dělat, abych tomu dal stěží 4*. Tento film je v tomhle smyslu mnohem umírněnější a onen fantasy prvek v dojáku mi až tolik nevadil, ale stejně mi to nedovolilo dát plný počet. Herci jsou sice fajn, hudba též, onen tíživý pocit z toho, že už víte, jak to skončí... ano, je to všechno moc pěkné, ale zkrátka mě to nedostalo na kolena stoprocentně. A že by to ve mně zanechalo nějak zvlášť silný otisk jako ostatní "realistické" dojáky à la Titanic, to prostě nemůžu říct. V tomto případě jsem zkrátka hodně subjektivní a dávám solidní 4*, přestože jinak zásadních chyb neshledávám. Ano, zdejší hodnocení je podle mě zasloužené a film bych druhým rozhodně doporučil, ale k těm pětihvězdičkářům se zde prostě připojit nemůžu. (15.07.2012)

Pořád mi přijde neskutečné, že jedna země dokáže vyplodit tak neskutečné bizarnosti, u kterých se vám může zvedat kufr a kde jakákoli morálka dostává na prdel, a pak dovede natočit něco tak krásného, dojemného, nádherného, jako je snímek "Ima, ai ni yukimasu". Ale Japonci tohle prostě umí a je to moc dobře. (10.04.2017)

Já ty zdejší potoky slz a hromadné filmové orgasmy prostě nechápu. Mě emočně film nezasáhl ani malinko. A kdyby mě jen emočně nezasáhl. On mě dokonce ani trošku nebavil a ani vzdáleně se mu nepodařilo mě nějakým způsobem zatáhnout do děje. Do děje, který má dvě hodiny a přitom pojednává relativně o ničem. Kupodivu mě dokonce iritovaly i obě krajně nesympatické hlavní postavy. Zážitek nevylepšil ani můj brzký skromný odhad, že až přestane venku pršet, tak se paní opět vrátí tam, odkud přišla. Hluboce se omlouvám všem citově labilním nadšencům, ale tohle mě dost minulo. Těší mě snad pouze fakt, že mě to neminulo samotného. (15.08.2016)

Zamiloval jsem si východoasijskou kinematografii - sekci: romantický film. Vše je v nich tak jednoduše čisté a dojímavé. Přesně takový je i Ima, ai ni yukimasu, vyprávějící o jednom zázraku vyvstalém během japonského období deštů. Lehce natvrdlý a stydlivý Takumi se podruhé zamilovává do stejně stydlivé Miy... 8,5/10 (23.05.2010)

Mne raz tie azijske romantaky rozorvu srdce :) Neuveritelne cistym sposobom nakrutena rodinna romanca odprostena od vsetkych rusivych elementov (samoucelny humor, zbytocne postavy, eroticke sceny) ktore z neazijskych romanci (resp mam na mysli tie americke:) robia tuctove frasky. Tento pribeh vam dovoli ho prezit hadam na tej najvyssej, najcitlivejsej rovine, ktora vas jednoducho odzbroji a vy sa pristihnete uz v prvej polhodine ze vam z nejakeho zvlastneho dovodu zviera hrdlo a vlhnu oci :). Prenadherne a uprimne (10/10) (30.09.2007)