Znamení kotvy

♫ Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku... Od Františka Čápa (a rovněž s Hanou Vítovou v hlavní roli) mě už před časem velice zaujal film Noční motýl, natočen ještě za Protektorátu. Znamení kotvy, krásná romance z prostředí námořníků, úspěšně na tenhle styl navazuje. V prostředí lodních přístavů na Dunaji, temných nočních uliček, zapadlé hospody i velkovýpravného varieté vykouzlil režisér Čáp společně s hudebním skladatelem Jiřím Srnkou jedinečnou atmosféru pro baladu o lásce, dobrodružství a zločinu, připomínající v určitých pasážích žánr film-noir. Hana Vítová vytváří postavu ztracené a unesené dívky, trpící pod rukou rafinovaného iluzionisty a toužící po návratu, svobodě a lásce. Naděje přichází, když se seznamuje s mladým zamilovaným kormidelníkem, ale není zdaleka vše jednoduché... Výborně uchopené postavy v tomto příběhu skvěle stvárnili bardi jako Kohout, Struna, Štěpánek nebo Zdeňka Baladová, ale taky představitelé mladé začínající herecké generace Július Pántik a Vladimír Salač. Překrásná podívaná po všech stránkách. 95% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (31.12.2017)

Musím přiznat, že tento zvláštní baladický film jsem viděla prvně i když jsem měla vždy pocit, že všechny staré černobílé pamětnické filmy znám. Zajímavý snímek s ponurou atmosférou a dobrým hereckým výkonem Zdeňky Baldové v pro ni nezvyklé roli. Také ostatní herci i Hana Vítová se svých rolí zhostili se ctí. V našich poměrech originální příběh byl natočen v dunajském přístavu s dominantou Bratislavského hradu v pozadí a s převážně českými herci. I Július Pántik mluvil česky. Zajímavé v tomto filmu mi přišlo sugestivní natočení záplav, které byly tehdy stejně katastrofické jako v současnosti a bez lidské solidarity a pomoci se to neobešlo, stejně jako dnes. Zatím, co jiné pamětnické komedie mi splývají, tento film se mi usadil v paměti a určitě se na něj, bude-li příležitost, podívám znovu. (28.10.2011)

Naprosto nejlepší z poválečných filmů a geniální zadostiučinění pro Hanu Vítovou, která brzy spadla z hereckého nebe na dno referentky MNV. Viděno dnešní optikou - lepší, než všechny domácí filmy, které se kdy jen o Oscara ucházely. I ta Baldová je tady geniálnější, než v celé Morálce, která je sama o sobě dost hrozná. (19.02.2009)

Vůně tajemných rodokapsů prolíná se celým filmem, když námořníci v přístavu zapletou se do podivného starého příběhu zmizení otce a dcery. Matka dcery stále ještě bloudí ulicemi města a hledá svou Pavlínku, považovaná všemi za blázna a všem pro smích. Jednoho dne však do města dorazí kouzelník a iluzionista a na plakátech je právě ona zmizelá Pavlínka. Velmi dobře natočený napínavý film, v němž prim hraje jako vždy Zdeněk Štěpánek. 80% (09.02.2014)

Režisér František Čáp se po válce ocitl na veřejném pranýři za své údajné protivlastenecké skutky během okupace. Sérii absurdních obvinění se nakonec podařilo úspěšně vyvrátit a Čáp se ihned aktivně zapojil do tvorby v proměněné kinematografii. Po mezinárodně oceněných Mužích bez křídel, kteří se tematicky vracejí do válečné minulosti, následovalo psychologické drama s názvem Znamení kotvy. Na pozadí atmosfericky ponurého deštivého dne přístavního města se rozehrává příběh ztracené dcery, která se mezitím stala obětí vypočítavého iluzionisty a zoufalé matky, zmateně bloudící ulicemi s nadějí na šťastné shledání. V ději hraje klíčovou roli mladý námořník, kterého touha přiblížit se záhadné ženě přivede na stopu dávného tajemství. Do hlavní role byla obsazena Hana Vítová, pro níž postava záhadné varietní umělkyně představovala vlastně jednu z posledních příležitostí před kamerou vůbec a zároveň se jí zde široce otevřela možnost maximálního zúročení dosavadních zkušeností v podobném žánru (ne náhodou některé momenty odkazují k Nočnímu motýlovi). Výjimečné výkony podávají i zbylí členové hereckého obsazení v čele se Štěpánkem, Kohoutem, Strunou, Baldovou a Fabianovou. Celkový tragický charakter filmu spoluvytváří znamenitá kameramanská práce Ferdinanda Pečenky a působivý hudební doprovod Jiřího Srnky. V rámci dobového resumé se bezesporu jedná o jedno z nejzdařilejších děl Čápovy režijní tvorby, které se vymyká české produkci už svým žánrovým zaměřením, koketujícím například s prvky francouzského poetického realismu 30. let, ale také třeba reminiscencemi na německý expresionismus. (05.10.2008)