Ukradený diamant

S literární předlohou se nedá srovnat, protože Jak neuloupit smaragd je to nejlepší, co Donald E. Westlake napsal. Robert Redford ani vzdáleně nekoresponduje s hlavní postavou, ale dodává svůj šarm a vnitřní eleganci. Právě díky němu je film pěknou podívanou. Ale doporučuji najít si chvilku času a přečíst si knihu. (19.10.2016)

Z několika nevýrazných náznaků jsem pochopila, že záměrem bylo natočit komedii. Nepodařilo se. Historka o diamatu, který parta sympatických lupičů ukrade z muzea, ale pak se situace zamotá a oni musí svůj lup krást znovu a znovu z různých míst, na která se vlivem škodolibého osudu přemisťuje, v sobě nemá špetku vtipu. Postavy nejsou zajímavé, vztahy mezi nimi jsou nijaké a ještě sledování ztěžuje disharmonický jazz využitý zde jako hudba. SHRNUTÍ: Leda pro milovníky nemelodického jazzu a Roberta Redforda. (18.07.2018)

Mám rád heist filmy, ale co je moc, to je moc. Loupež loupež, až si nudou nohy loupeš (stejně jak ten spoluvězeň v jedné scéně). Navíc to bylo všechno nějak moc jednoduchy a všechno jim moc vycházelo. A to poslední, s Afghanistánem Banánistánem, to bylo trochu moc ujety. A naučit se litat s vrtulnikem na poprvé, to je už skoro jak v Matrixu... Na svou dobu celkem zajimavy, dnes už spíš nic moc... (25.10.2016)

Podobná sranda jako Dannyho parťáci. Vtip je v tom, že tohle bylo dávno první a proto jsem nechtěl nijak soudit, že tomu chybí nějaké podstatné prvky Parťáků, ale bohužel se zde zasmějeme opravdu mnohem méně a i když občas padne originální a neokoukaný vtip, tak je ho velmi málo. Nápad to byl tehdy skvělý a kazí to pouze výše zmiňovaný nedostatek vtipu a hlavně mě to chvilkami nudilo. Kdybych měl vzpomínat kde, tak zaručeně při letu vrtulníkem, ten byl zbytečně zdlouhavý. ... To na tebe povím mamince, táto. (10.02.2015)

"Udělej tu vloupačku bez něho a napiš mi, až budeš zase v lapáku." Diamant se už určitě loupil snadněji, ale Dortmunder se svým týmem mě přitom kdysi hrozně bavil. Jenže sešel se rok s rokem a s mnoha dalšími roky a já jsem s hrůzou zjistil, že je to nějaký pomalý, nepříliš vtipný a nijak zvlášť napínavý. Zkrátka mi zase jednou někdo ukradl oblíbenej film z dětství, což mne rozesmutnilo. Takže nakonec mě uspokojil snad jen první nástup Greenbergova právníka, seznamy potřebnejch materiálů a Dortmunderův úsměv při posledním opouštění banky. To není moc na film, na jehož zábavnost bych ještě před týdnem vsadil svou počestnost. (06.04.2018)