Převtělení

Po ne moc kladných recenzích jsem tenhle film neuvěřitelně dlouho odkládal(asi rok) a ted když jsem se k němu dostal jsem sice neýkal nadšením, ale nebyl jsem ani nijak zhnusen. Kdyby film režíroval někdo jiný než Shimizu dal bych možná větší hodnocení, ale od takovýhleho režiséra čekám daleko více. Začátek je parádní ale to co následuje potom je celkem nuda o ničem. Ale i tak ty 3* dám. (19.12.2011)

Děj příběhu nás zavádí na natáčení nového hororového filmu Memory, který je založen na skutečné události, kdy v druhé polovině dvacátého století došlo ke krvavému masakru v hotelu Ono Kanko, po němž zůstalo jedenáct zmučených a mrtvých lidí..... .... Smrt je pouze začátek. Scénář : Takashi Shimizu a Masaki Adachi. Hudba : Kenji Kawai. (08.05.2011)

After dark Horrorfest - 8 films to die for: Takashi Shimizu je u nás poměrně známý především jako hororový režisér. Jeho Rinne, přestože spíše průměrně hodnocené, mě dosti překvapilo. Jeho vykonstruovanost je sice na samé mezi snesitelnosti, ale pokud si počkáte, dostane se vám zajímavého rozuzlení. Rozhodně zajímavá je pak určitě ne náhodná podobnost s The Shining. (10.10.2010)

Miluju japonské horory, všichni se v nich chovají tak přirozeně - při sražení chlapa na silnici místo volání záchranky vyšilují z šumícího listí, děsí je pohled na malé holčičky ve vlaku, pád holčiny s panenkou na koleje metra je nedonutí k žádné akci, ale jen k zaraženému zírání, vedou divné, nesmyslné, mystické pindy, jsou věčně duchem nepřítomní a vůbec... Svých 20 minut života jsem mohla investovat mnohem lépe, nemám přece zapotřebí koukat na prýstrašidelné nezáživné pohádky z (pro mě) mizerně srozumitelné kultury - vždyť mám sakra rozečtenou dobrou knížku od pokleslého američana... (07.07.2012)

Krvavý masakr v hotelu Ono Kanko, 11 mrtvých lidí, 11 zmučených duší... Ačkoliv předchozí Shimizův film, Marebito, se vymanil z dlouhovlasé škatulky, do které režisér vklouzl prostřednictvím dlouhé a dosud neukončené duchařské série Ju-On, bude divák od Rinne podvědomě očekávat kanonádu lekaček, bílých obličejů a skřípavých zvuků. I v tomto případě se tušení nevyplní... Rinne je sice duchařina, leč poměrně decentní, prostá jakýchkoliv prudkých shock momentů (i když podařená scéna z náklaďáku na začátku snímku jisté naděje vzbuzuje). Pokud vás nevystraší oživlá panenka, tak tady se to těžko povede něčemu jinému... Ale bylo by chybou proto film zatracovat - oplývá zajímavým příběhem, vyústěním a určité napětí v něm lze také nalézt. Ve srovnání s korejskými horrory, jež jsem v poslední době viděl, je Rinne příjemné, lehce nadprůměrné horrorové řemeslo. Znalci japonských horrorů (i jiných) nejedna scéna přijde povědomá. Co třeba taková knihovna? (23.10.2006)