Voda

Exotický príbeh z exotickej Indie, ktorý vniesol do romantického žánru úplne iný štýl vyjadrovania citov a emócií, než sme zvyknutí z amerického filmu. Náboženstvo, láska, bolesť, politika - všetky tieto aspekty sú skĺbené v nádhernom indickom prostredí v jednom ponurom a depresívnom kláštore. Citlivo zrežírovaný, obsahovo vkusný, herecky výborný a hudobne prekrásny film, ktorému som ale nedokázala odpustiť až prílišnú zdržanlivosť a uzavretosť pri romantických scénach, myslím, že režisér mohol medzi dvoma ústrednými zamilovanými postavami rozdúchať viac vášne - samozrejme, v rámci konzervatívnych indických noriem :-) (17.07.2011)

Poměrně dlouho jsem nechtěla, aby mi mé filmové výlety do Indie poskytovali více, než-li jen pohádkovou zábavu a skvělé filmy nesrovnatelné s čímkoli jiným, na co je středoevropské oko zvyklé. Po rekapitulaci výrazných rolí Johna Abrahama jsem znovu přistoupila k Water a všechno se ve mě sevřelo. Taková dávka odcizení a naprosté bezmoci je příliš stravující... než, aby bylo možné takový film zařadit mezi uniformní programové schéma na ČT2. Čímž si zároveň vysvětluji zdejší pozastavení nad některými odpady. V dramaturgii byl zřejmě učiněn odvážný krok, ale cesta k němu nevedla žádná. (09.11.2010)

Připadá mi to jako klasický příklad „festivalového filmu“. Vezme se silný příběh a natočí se tak, aby nebyl moc temný. Pak už se jen čekají ovace. Podle mne by to celé bylo mnohem působivější, kdyby to v útulku pro vdovy vypadalo trochu drsněji a většina filmu by se netvářila jako romance. Závěr jsou pak sice docela silné kapky, ale prostě už to přišlo pozdě... (31.05.2010)

Normálně pro mě okolnosti vzniku filmu nehrají příliš velkou roli, i o tomto jsem si je zjistil až dlouho po zhlédnutí, ale to množství pro mě nepochopitelných odpadů mi tentokrát nedá. Water uzavírá trilogii (Fire, Earth), ve které se Deepa Mehta, původem indická režisérka žijící v Kanadě, vyrovnává s problémy své země a kultury. Její dva filmy vyvolaly v konzervativnějších kruzích protesty a útoky na kina kde se promítaly. Natáčení tohoto filmu muselo být o několik let odloženo, když dvoutisícový dav v počátku natáčení vše zničil. Kvůli následným tlakům a ekonomickým těžkostem byla režisérka poté nucena film natáčet na Srí Lance a musel být i přeobsazen. V Indii prakticky nebyl uveden. Že se nejedná o nějaký nepovedený omyl, svědčí i mnohá mezinárodní ocenění a sám proto nevím, jestli jsou ty odpady dílem filmového vkusu nebo výsledkem úplného kulturního ignorantství. (11.08.2007)

Krásný a dojemný film, jinak to napsat nemůžu! O předsudcích, slepé víře, jejím zpochybnění, o lidské krutosti i dobrotě, o střetu rozumu a tmářství, o důstojnosti, beznaději a dalších "maličkostech". Film jsem viděla nadvakrát, poprvé jsem nedokoukala, protože jsem se pořád bála, co hrozného se stane. Při druhém zhlédnutí jsem se bohužel dočkala, bylo to ještě horší než jsem čekala. Přitom se nekoná žádné vyděračské ždímaní slz, žádný dojákový patos. S mystickou vizuální nádherou kontrastuje krutý děj, v první polovině skrytý někde na pozadí ve vašem povědomí o smutném a beznadějném údělu vdov v Indii, ve druhé polovině už bolestně "akční". Závěrečný dovětek o současném stavu člověku moc nepřidá.... (30.04.2012)