Takeshis'

Kitano vzal všechno, co ho napadlo a to dal do filmu. A proložil to zabíjením. Mimochodem řemeslně hezky zvládnutým zabíjením. Ale smysl to nedávalo. Jo, bylo to svým způsobem zajímavý, místama vtipný, místama vripný. Asi si dost dělal prdel sám ze sebe. Nevím, co tím chtěl jakuza básník říct. Každopádně Kitanovi to s bouchačkou v ruce sluší (na rozdíl od té růžové košile se zelenejma flekama). (08.08.2008)

Takeshi Kitano si jednoho dne řekl, že už má dost označení japonský Tarantino a natočí pro změnu něco ve stylu Feliniho a Buňuela. Vznikl film, který je inspirovaný Kitanovými zkušenostmi z filmového světa, kde se kříží cesty slavné filmové hvězdy akčních filmů, která sice pohrdá projevy obdivu, ale zároveň si je narcistně užívá, a tuctového loosera, který vymatá castingy v zoufalé snaze získat aspoň malou roličku a zatím přežívá ze dne na den. Oba muži jsou si k nerozeznání podobni, ale jejich postavení a možnosti se nebetyčně liší. Zároveň se ve snímku prolíná reálný život s tím umělým filmovým světem tak, že podobně jako v Buňuelových filmech divák neví, na čem je a zda se před ním odehrává něčí sen, halucinace nebo realita. Kitano určitě nenatočil hloupý film, po pravdě řečeno jeho problém spočívá spíš v tom, že je chytřejší než převážná většina diváků. Zároveň je to ale snímek těžce manýristický, sebestředný až pozérský. A není ani tak rafinovaný a nemá tak kvalitní scénář jako nejlepší úlety Davida Lynche. V poslední třetině už upadá Takeshi Kitano do stereotypu a až příliš často se řídí heslem když nevíš, jak dál, prostě to tam všechno vystřílej. Nebyl by to Kitano, aby tam přece jen nebyl pořádný kousek Tarantina v podobě divokých přestřelek a černého humoru založeného na násilí. Kitano si tenhle film natočil pro radost sám sobě a svého fanklubu, takže si ho nejlíp pro slušnou řádku odkazů vychutná ten, kdo jeho tvorbu důkladně zná. Za sebe ale můžu říct, že se Kitanovi jeho snímek poněkud rozjíždí pod rukama a je vstřícný ke svým divákům asi jako Jirmush nebo Tarkovskij, tzn. že minimálně. Celkový dojem: 60 %. Jinak je to film, který si vychutnají nejlépe (pseudo)intelektuálové, které baví luštit všechna východiska a všechny odkazy filmu. (30.07.2012)

Je to vydarená komédia od Takeshiho Kitana. Má výborný príbeh o dvojici mužov, uznávanom hercovi gangsteriek, ktorý má všetko, na čo si len pomyslí a predavačovi v malom obchode, ktorý zase túži po rešpekte a kariére filmovej hviezdy, pričom obaja sú až na farbu vlasov úplne rovnakí, ale po strete so zabijakom, po ktorom predavač získa množstvo zbraní sa rozhodne radikálne zmeniť svoj život. Spracovanie sa mi páči, jediné čo môžem vytknúť je to, že sa tu občas nájde nejaká pre mňa nezaujímavá scéna, napríklad niekoľkominútové divadelné vystúpenie, ktoré ma vôbec nebavilo, ale inak som nadmieru spokojný, film si ma získal už od prvej minúty, jedna zaujímavá scéna strieda druhú, celé je to úplne nepredvídateľné, takže som sa stále tešil na to, čo nové si pre mňa film pripraví a akú cestu si zvolí, je tu množstvo menších prvkov alebo postáv, ktoré sa občas objavia a dej osviežia, takže až na tých pár scén ma to bavilo až do konca. Pre skutočné užitie si filmu má ale veľký vplyv to, aký má divák vzťah ku Kitanovi a jeho tvorbe, keďže celý film je preplnený rôznych odkazov na jeho filmy, ale keďže som videl väčšinu z jeho tvorby, tak som s týmto nemal žiadny problém. Veľmi spokojný som s humorom, film síce využíva taký zvláštny typ humoru, ktorý mnohým nesadne, ale mňa to bavilo, väčšinu filmu som sa nedokázal zbaviť úsmevu na tvári, nájde sa tu dostatok vydarených vtipných scén. A na moje prekvapenie ma tu zaujala aj akcia, kvôli žánru tu samozrejme ani nejaké klasické akčné scény nie sú, ale mŕtvych je tu nespočet, umierajú takmer po desiatkach so slušne krvavými zásahmi a tie rôzne scény, kedy sa hlavný hrdina zbavuje každého, kto mu vadí ma skutočne bavili. Herecké obsadenie je výborné, perfektný Takeshi Kitano v dvoch úlohách, zahraných jeho bežným štýlom, síce postava herca až tak moc priestoru nemá, ale ako predavač je skvelý, je tu viacero veľmi zaujímavých menších postáv, ako Susumu Terajima v úlohe suseda užívajúceho si predavačove neúspechy alebo večne nepríjemná Kayoko Kishimoto, ktorá mu stále znepríjemňovala život. A k tomu ešte plno iných slušných vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, Kitano tu využíva svoj štýl, ktorý mám rád. Pred rokmi by ma tento film asi až tak veľmi nebavil, ale ako Kitanov fanúšik po pozretí takmer celej jeho tvorby nemôžem hodnotiť horšie. Na plné hodnotenie to nie je, ale bavil som sa nadmieru a určite sa k tomu ešte niekedy vrátim. 78% (04.08.2012)

? Asi tak. Ono je veľmi ťažké snažiť sa pochopiť film ktorý má byť surrealistickou sebareflexiou a akékoľvek pokusy o pochopenie sú absolútne zbytočné. Kitano je majster a všetky jeho príbehy majú niečo do seba a rozhodne ani tento film nie je výnimkou. Prvá polovica je priam geniálna a nemohol som od nej odtrhnúť oči lenže druhá polovica je moc hlučná. samé prestrelky atď. aj keď hra na ženské bradavky bola slušná. Dakedy aj ja mám chuť zobrať zbraň a strielať a strielať všetkých do jedného ale ku Kitanovi ktorý je skôr poetický komik sa mi to akosi nehodí. Ja viem že nahote násiliu sa nevyhýba ale lepšie sa mi pozerá na tú jeho poetickú smrť ako skutočnú. Jeho kreácie aj keď hral sám seba sú neskutočne pôsobivé tak isto ako aj všetky postavičky v tomto príbehu. Nie je šanca že by vás film nudil ale to samozrejme musíte poznať Kitanovu tvorbu inak budete s toho mať v hlave miš maš. Veľmi sa mi páčilo priblíženie filmárského sveta tak povediac z druhej strany a rozsiahlejšie ako pri iných filmoch o tvorbe filmu. A nezabudnuteľný sú aj dvaja sumo bratia, na ktorých som sa smial. Rozhodne to nie je zlý film ale na jeho konci zostane veľký otáznik a po prvej polovici kedy sa zdalo že nám Kitano chce týmto všetkým dačo povedať je koniec ako kopanec do zadku lebo sme tam kde na začiatku a možno o tom bol film. naozaj neviem. (15.07.2008)

90% - Surrealistická sebereflexe s názvem Takeshis´ je beze sporu Kitanovým nejsložitějším filmem. Při jeho shlédnutí určitě snadno ztratí orientaci každý, kdo japonského génia nezná. Znalost jeho předchozích filmů, stejně tak jako Takeshi´s Castle (a podobných shows), je pro požitek z Takeshis´ asi nezbytným předpokladem. Dokonce i já sám jsem celkem dlouho nad tímto filmem nechápavě kroutil hlavou, ale konec mým míněním tak otřásl, že jsem neodolal, a prohlédl si to celé znovu. Pochopil jsem, že vše, co mi přišlo prve jako bezúčelné střílení, či tancování je vlastně dokonalou studií sebe sama coby člověka, jehož dílo má vliv nejen na lidi okolo, ale i na něj samotného, a především na to, co od něj společnost dále očekává. Jistá paralela s Felliniho 8 1/2 tu skutečně je. Scéna se spojeneckým vojákem pak orámuje Takeshis´ jako memento toho OPRAVDOVÉHO střílení. Mnoho alegorií a symbolů (např. barvy pistolí, vlasů, nebo opětovné znění textu , či zjevování se postav) zde dělá z celého filmu velké puzzle podobné filmovému plakátu Takeshis´. Podle mého názoru složité, a krásné puzzle. (23.04.2006)