Takeshis'

Po opětovném shlédnutí se musím Kitanovi omluvit, že jsem po fébiácké půlnoční projekci udělil pouhé 4 hvězdy. Obzvláště v porovnání s jeho následujícím a zatím posledním filmem Kantoku Banzai se zdánlivá surreálná bizarnost mění v dokonale propracovaný plán relfektující veškeré polohy Kitanovy tvorby. Tento film satiricky místy až parodicky pracuje mimojiné s lynchovskou snovou logikou (hlavně z Mulholand Drive), ovšem v porovnání s ním vlastně postrádá vnitřek. Míří z vnitřku, ze snu cele ven, k sebereflexi. Ale je to přesně zrcadlově opačný pohyb, než jakým svou tvorbu Kitano destruuje v Kantoku: Banzai. Takeshis je film, který se pozvolna rozpadá, Kantoku se naopak dlouho nemůže ani rozeběhnout a začít alespoň trochu fungovat jako film. V Kitanově tvorbě se neustále v různých podobách - jak na rovině postav tak stylu - oběvují dvě protikladní a přesto se doplňující polohy: Beat Takeshi (přímočarý expresivní televizní komik) a Takeshi Kitano (minimalistický filmař, pracující s jemnými nuancemi) - tyto dvě stránky stvárňují třeba oba hlavní hrdinové ve snímku Děti se vracejí, kde protikladní hrdinové jak se ukáže na konci, se dokonale doplňují; zde se objevují dva Takeshiové (oba hraní Kitanem) a defakto vzájemně sní o tom, jak se stávají jeden druhým. Oba poslední Kitanovy filmy jsou maximálně přímočaré (zde množství gagů, sebeparodujících slow-motion záběrů střelby...) a maximálně sofistikované zároveň. (02.02.2007)

Beat Takeshi zde hraje v dvojroli sama sebe-Beata Takeshiho a svého dvojníka, muže, který je Beatu Takeshimu k nerozeznání podobný a navíc je sám přesvědčený, že i on je Beat Takeshi. Přesně tak, jak je tato věta krkolomná a zmatená, na mne působil celý film. Režisér Takeshi Kitano chtěl asi film posunout do polohy snově surrealistické, ale to se mu nepovedlo, výsledek je pouze ztřeštěný a navíc nudný. Dvě hvězdičky dávám za asi 3 roztomilá "lynchovská" místa. Po přečtení názorů ostatních uživatelů připouštím, že film asi není pro každého a že já nejsem každý, tudíž že jsem neobjevila jeho kvality. Ale od toho se tu různé názory prezentují. (18.06.2008)

Pokud Kitano čerpal inspiraci ze svých snů, na jeho místě bych se bála usnout. Bála bych se i svých povýšeneckých, sebestředných detailních záběrů, odbarvených kštic a natáčení erotických sekvencí, byť snových. Ovšem konkurzní epizody a stepařská taneční čísla stojí za probuzení, jenže na dobrý film to je zatraceně málo... (26.03.2010)

Což o to, vlastně je to i docela můj šálek čaje. Problém je, že bych od Kitana čekal v takto "artovém" snímku o dost víc. Mnoho nápadů je dobrých, ale nedrží příliš dobře pohromadě - některé lze bez nadsázky označit za zcela samoúčelné (možná je za tím "dalíovský" záměr, přimět lidi hledat významy kde nejsou a pak se bavit jejich hloupostí, viz třeba scéna s DJingem atp. - pěkné a stylové, na druhou stranu: hromada uhlí je pořád hromada uhlí). To by mi samo o sobě tolik nevadilo, problém jsem měl spíše s tím, že zkraje je film dynamický, z větší části se vypointuje dlouho před koncem a poté následuje smršť scén, kde množství těch samoúčelných je náhle v násobné koncentraci, čímž se snímek jakoby "roztříští" (k jeho neprospěchu, podle mě). Vizuální a vůbec formální stránka mi vyhovuje, množství aluzí je zábavné a člověk bude patrně objevovat další a další, libůstkou je třeba účast Beata Kyoshiho (který se objevil už v Kikujirovi), bývalého Kitanova komediálního partnera, s nímž začínali. Jeden z těch kousků, které režisér točí mnohem víc pro sebe, než pro diváky (jimž to kompenzuje několika vtipnými, zlý jazyk by řekl "prvoplánově podbízivými", scénami), v případě TK to navíc nabírá až rysy jakési autoterapie. (25.02.2010)

Není to geniální jako Felliniho 8 a ½, není to strašné jako Balíkovy Narozeniny režiséra Z. K. Ale na lepší pozici, než je střed pomyslné úsečky „filmů o sobě“, Takeshis‘ nemá, mj. i kvůli nezřízené zálibě v pistolkách. Výstřelů je tu tolik, že by vydaly za deset válečných, gangsterských a jiných podobných střílečkových žánrů dohromady. Film je kulkami doslova prošpikován a jejich množství je nejen zabíjející, ale především ubíjející v působení na diváka - neustále silněji se vkrádající pocit nudy vyvolávají opravdu spolehlivě. (05.08.2012)