Au-delà de l'infini
The Wild Blue Yonder
Režie:
Werner HerzogScénář:
Werner HerzogHudba:
Ernst ReijsegerHrají:
Brad DourifObsahy(1)
Označení „science fiction fantasy“ dobře vyjadřuje tradičně svébytný přístup Wernera Herzoga k žánru dokumentu. Stejně jako ve svých hraných filmech v něm portrétuje hlavně vizionářské vyděděnce z „normálního“ světa a popisuje „exotická“, ale k osudům jedince i lidského druhu lhostejná přírodní prostředí. V průniku dokumentu a hraného filmu se odehrává vyprávění mimozemšťana ze systému Andromedy (Brad Dourif). Ten vypráví příběh svého druhu, hledajícího nový domov na Zemi poté, co opustil umírající domovskou planetu. Ryze scifistický děj je ilustrován archivními dokumenty, interview s předními matematiky, záznamy pořízenými posádkou raketoplánu STS-34 či záběry pod arktickým ledem. Divácky konfrontační obrazovou mozaiku (skládající se v překvapivě nové poetické významy) dotváří hudební složka, jež je dílem Ernsta Reijsegera. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Divoká modrá nádhera, toť film bez filmu, dokument bez reality, narativní pokus uznávaného umělce ve zcela amatérském stylu. A zajímavá ukázka toho, jak je možné ještě vyprávět příběh. V podstatě jedinou součástí filmu kterou Herzog sám natočil je pár monologů Brada Dourifa stojícího na nějakém sešlém americkém předměstí u nedostavěného obchodňáku. Všechno ostatní, si vypůjčil od jinud - z dokumentů, z nepoužitých záběrů z vlastních filmů, z archivů NASA, atd. Tuto směsku pak používá jako líně plynoucí podkres pod vyprávění Dourifa o tom, jak přiletěl se svými druhy z umírající Andromedy na Zemi, a odtud sledoval jak naopak lidé z umírající země začínají hledat cestu za záchranou na jiných světech. Tedy solidní sci-fi povídka s dobrým a vypointovaným příběhem převedená silně experimentálním způsobem do filmu... a jediné čeho se dá litovat je, že Herzog tak moc tlačil na "artovou" pseudo-meditativnost snímku, až svým filmem místy účinkuje jako silné sedativum. Hodina, možná 50 minut, to by byla tak optimální délka, aby film nebyl moc unylý a přitom se nezvrhnul do klipovitosti, aby byl zajímavou žánrovkou. Takto zůstává jen narativním experimentem pro filmové nadšence. 6/10 ()
Tak tohle bylo zklamání. Ten námět zní strašně zajímavě, ale to dokumentární zpracování sice funguje v jednotlivých scénách, ale jako celek ani náhodou a spíš nudí. Navíc některé scény se neskutečně, a hlavně zbytečně, táhnou. Poselství to má sice pěkné, ale i tak to to ne úplně zdařilé zpracování shazuje dolů. Mít to tak 30, nanjevýš 40 minut, ok, takhle ne. Herzog má mnohem lepší filmy, ale na tenhle jsem se poměrně dost těšil a bohužel mě zklamal. 2* ()
Asi tá najnádhernejšia blbosť čo som videl. Mystifikovanie podložené faktami, do toho jeden skvelý mimozemšťan a pár profesorov, ktorí občas fascinujú a občas nudia (toho aziata som si musel pretáčať stále naspäť, pretože zakaždým som po chvíľke stratil niť). A k tomu nadpozemská, orgastická hudba! Film ktorý ocení málokto, takmer dokument, čo ma ako prvý presvedčil, že by som sa raz na toho Malicka predsa len mal odhodlať ()
Na „zasloužilého umělce“, jakým Werzog je, až šokující ukázka radosti z tvorby a taky výborný nápad, jak z minima [jeden herec, jedno „město duchů“, pár matematických teorií a spousta archívního filmového materiálu z vesmíru a oceánu] vytěžit když ne maximum, tak rozhodně dost. Zábavné a hypnotické. ()
Modrá, skoro až snová vize alternativní historie lidstva v neobvyklém scifi dokumentu. Herzog sice vyniká originalitou s velkým ó, na druhou stranu nedokáže snímek odprostit od dlouhých, často unavujících záběrů, které mají zřejmě navozovat stav beztíže a duševního blaha. Při těchto, mnohdy několikaminutových pozvolna plynoucích, sekvencích dává Herzog (možná záměrně, možná z neschopnosti vcítit se do kůže diváka) prostor ke kvalitní meditaci či kvalitnímu spánku, záleží jak je člověk naladěn a ochoten pídit se po podnětech k zamyšlení. Ano přiznám se, v některých chvílích se mi chtělo opravdu spát. ()
Reklama