Sněhový dort

Čekal jsem víc. Tak bych to celkově zhodnotil. Film jako celek mi do sebe úplně nezapadl, myslim ze z toho byla az prilis videt snaha po emocialnim zasahu divaka svym dejem a alespon u me se to nesetkalo s adekvatni odezvou. To herecke obsazeni je zajimave poskladane. Bal jsem se abych tam nevidel porad "Snapa", ale to rychle preslo, Moss je carovne krasna ( i proto jsem na to sel :-)). Problem jsem mel hlavne s Weaver, ktera me proste nepresvedcila o svem autismu - nerikam ze je slaba nebo spatna, ale tyhle role vselijak postizenych a mentalne zaostalych byvaji herecky velmi vdecne a videl uz jsem jejich mnohem lepsi ztvarneni (pr. Penn, Hanks, Day-Lewis!!!, Caprio, Hoffman a samozrejme Zeljko Ivanek! ). Takze Oscara bych ji rozhodne, narozdil od jinych kolegu zde, nedaval. Ovsem podle me to za shlednuti stoji, minimalne pro zamysleni nad zivotem... (30.03.2008)

Scrabble, sníh lepší než orgasmus, bezpečné zóny, trampolína.. sláva Rain Mana je zřejmě věčná, přesto se další tvůrci k oné věrné látce opakovaně vracejí. I britský tvůrce Marc Evans se ale drží zbytečně až příliš na uzdě. Dokáže dojmout, není patetický, ale na druhou stranu jakoby se bál překopat neobjevný scénář. První velký klad filmu je přesto nasnadě: ústřední herečtí představitelé. Výtečná a lehce pozapomnělá Sigourney Weaver své autistické postavě vtiskla svéráz i šarm a představila nám „další“ stránku autistova unikátního světa. Otázkou zůstává, jestli diváctvo herečku, která se proslavila postavami sebejistými, ráznými, v roli přijme. Osamělá panička Carrie-Anne Moss, po svém se vyrovnávající s neskrývanou nevolí svých sousedů, stále disponuje slušivým sex-appealem, škoda jen její čichu na průměrné role, no, a jako vždy výborný Alan Rickman, jemuž život nastavoval spíše tu horší tvář, s přehledem dokazuje, jak velké herce na britských ostrovech mají. Všichni tak kralují netradiční zápletce v modelově vystavěném dramatu o osamělém muži, jenž nazapřenou vezme mladou stopařku, ale z následné osudové vteřiny se bude léčit ještě několik dalších „dní“ v domě dívčiny matky – autistky Lindy. Tu smrt jediné dcery zjevně nezasáhne tak, jako fakt, že netuší, kdo jí v úterý vynese odpadky. Tenhle „dort“ má naštěstí ingredience řádně ušlehané (i když rozhodně NE objevné), dere se napovrch pozvolna (mnohdy až příliš), těží z dobře navozené maloměstské nálady (se všemi klady i zápory) a i přes ponurou atmosféru občas překvapí humornou scénkou. Ve výsledku ale víceméně zkouší dojmout otřepanými metodami, aneb ozdravná lázeň vedle nemocného člověka pro dříve „chybujícího“ muže, který leccos ztratil, ale leccos může napravit. Civilní melodrama o toleranci, vině a odpuštění se vám sice nezaryje pod kůži, ale nadprůměrným, nejen podzimním společníkem se stát může. *** a kousek.. (10.08.2008)

Emily Hampshire tu síce moc vody nenamútila, však ani nemala moc kedy, keď ju autorka scenára poslala nekompromisne hneď v úvode do hliny. Na základe jej tragickej smrti ale nechala roztočiť kolo pani Weaverovú. A že jej to teda šlo! Jej postavu som celkom hltal, aj keď na autistku bola nejak moc sebestačná, ale nebudem zbytočne rýpať... Keďže nezaostával ani Rickman a pani Mossová, tak s touto anglicko-kanadskou, autisticko-snehovou cukrovinkou spokojnosť. (08.01.2010)

Pokud si potrpíte na vizuálně podmanivá, herecky hřejivá a strukturou nekomplikovaná dramata, potěší vás Sněhový dort stejně jako mě. Marc Evans se zcela vzdálil konceptům i žánrům svých předchozích filmů a hraje na dojemnější strunu divákova srdce. Sněhový dort přitom prochází několika-žánrovou změnou, což častokrát mělo v jiných případech na svědomí klinickou smrt filmu. Evans však v každém motivu tolik netlačí na pilu a zbytečně jí nezaplácává drahocenný čas. Proto jen s lehkým úsměvem na tváři můžeme sledovat počáteční konfrontaci rozverné stopařky a britsky suchého, bývalého kriminálníka, jež probíhá v rámci žánru road-movie. Sám o sobě by potenciál obou charakterů vystačil na samostatný film, ale kdeže. Evans má jiné plány, a tak je tato line doslova (nikoliv obrazně) přetnuta tragickou událostí, jež je natočena s takovou pomíjivostí a nádechem reality, že vyrazí dech. Dál už pak příběh probíhá v prolínající se melancholické náladě dramatu a komedie, která neopustí zdi domu stopařčiny matky, pokud ovšem Alex nezaskočí k atraktivní sousedce. Příběh nechává Evans plynout s jemností a neosudovou civilností, kdy se postupně projevují a následně redefinují vlastnosti a povahy jednotlivých postav, obzvláště Alexe. Postava autismem stižené Lindy Freemové není důležitým středem pozornosti. Stejně jako ona pozoruje okolní svět, ale jde vlastně úplně mimo, tak Evans ji sleduje, ale nikterak její situaci neřeší. Tvoří pouze protipól Alexově postavě, který jí pomáhá proto, že ve smrti Lindiny dcery vidí podobnost se svým životem a ve spojitosti s její bezbranností a otevřeností je uchvácen její povahou. Ta ho mění. Ta pookřeje jeho ledovou duši jako teplé sluneční paprsky sněhový dort. Spolu s kameramanem Stevem Cosensem pak mají cit pro kompozici záběrů, kterým neobyčejný feeling dodává využití digitální kamery, díky níž nejsou některé záběry sentimentálně běloskvoucí, ale začmouzeně nepřívětivé. Navíc nepamatuji se, kdy byl padající noční sníh zachycen tak magicky tajemně. (18.10.2007)

Proč jsou tak vysoce hodnoceny filmy typu Sněhový dort? Vždyť jde o procházku sadem, ač ne zrovna růžovým. Ano, stane se zlomová událost, ovšem poměrně zkraje, načež lze sled věcí příštích charakterizovat jen a pouze stoupající křivkou. Žádné vzrůšo, řekl by jeden. No jo, jenže ta dokonalá psychologie! Upřímně jsem žasnul nad tím, jak byly vykresleny jednotlivé charaktery ústředních postav. Ani vám nedokážu vysvětlit, jestli to bylo promyšleností scénáře anebo zapříčiněním vybraných herců. A je vcelku jedno, kde je větší pravda, podstatné je, že ve filmu vše funguje jako dokonale promazaný stroj. Na diváka působí, vyvolává v něm emoce a podněcuje k zamyšlení. No a to mi stačí, dámy a pánové! :-) (23.04.2011)