Životy těch druhých

Skvělý popis fungování tajné služby v socialistickém státě. Proto čtyři hvězdy. Jinak si ale u filmu celou dobu uvědomujete nepravděpodobnost celého nastavení, i když to emocionálně jakž takž funguje až do konce. Patosu tam není až tak moc. Co ten film ale vlastně říká? Že kdyby byli tajní policajti hodnější, byl by reálný socialismus snesitelnější? OK, ale v reálu hodnější nebyli a nemohli být, protože minimálně v ČSSR po mocenském boji mezi dubčekovskou a konsolidační frakcí StB v r. 69 se do jejich služeb nikdo aspoň trochu kulturní a empatický nehlásil, naopak to byli hejsci s podprůměrným prospěchem na ZŠ, kterým se nechtělo makat ve fabrice. No dobrá, dejme tomu, že v NDR to mohlo být i jinak... (18.06.2018)

Muselo to být nadpozemsky krásné, když se odposloucháváním cizích rozhovorů chránil socialismus před vnějším i vnitřním nepřítelem státu. Ale kpt. Weisler si jednou dovolil zapochybovat o svém poslání a zapřemýšlet o tom, v jaké formě to, co mu pošeptaly štěnice do ouška, zanést na řádně očíslovaný list papíru. Většina podobných "vyrovnání se s minulostí" má v sobě asi tolik pravdy, jako já zlata v srdci, ale tohle se mimořádně povedlo. Byl jsem ušetřen tradičního ohlupujícího škatulkování, tedy komunista = svině a disident = ztělesnění ctnosti, a místo toho mi byl naservírován vynikající příběh o lidskosti. Pokud si však někdo myslí, že praktiky použité v tomto snímku se dnes běžně nepoužívají, tak mu poníženě gratuluji k jeho naivitě. (31.01.2012)

"Kde udělali soudruzi z NDR chybu" v zásade vieme ale dopodrobna ju rozoberať nebudeme, pretože vopchať komplet napáchané zlo do pár riadkov ani zďaleka nejde a predsa len, tých podpásoviek bolo neúrekom. Kde však pochybil Florian Henckel von Donnersmarck z NSR? Ak niekde, tak jedine pri zvolení "oscarového" konca, ktorý mierne zaváňa nepotrebným zavďačovaním sa, no musím na jeden nádych dodať, že ani toto manko nepovažujem za závažné, keďže ho vnímam (aj) ako potrebnú súčasť bravúrne napísaného scenára odkrývajúceho špinavé monitorovanie a manipuláciu "nepriateľov štátu" tajnou políciou STASI. Expozícia je úžasná=rozhodujúca, má na svedomí sprostredkovanie spôsobeného utrpenia, tiesne, nervozity a to za užitia maximálne vychytaného obsadenia pôsobiaceho v ozaj vyladenej mizanscéne. Teraz k dobrákovi Wieslerovi. Samozrejme že jeho behaviorálny (zámerne nepíšem osobnostný) obrat o 360 stupňov je "kapku" podozrivý a keď už si mám domyslieť ako asi uvažovali vtedajší stranícky agenti, tak sa bez váhania radšej prikloním k CVčku Antonína z "Pout", ale-nalejme si čistého vína-to iba mne vyhrkla slza pri ozrejmení, o kom vlastne "Sonáta o dobrom človeku" je? Určite nie, ono totiž nielen ja som toho názoru, že postupná zmena zmýšľania prichádza primárne z vnútra-nie z vonka, že sa tieto jednotlivé impulzy premeny môžu týkať (opäť) postupne vypestovaného hodnotového rebríčka-nie nemennej povahy a že proste-smejte sa tomu koľko chcete-"nádej zomiera posledná", HGW XX/7 je toho krásne mýtickým dôkazom. "Und über uns im schönen Sommerhimmel. War eine Wolke, die ich lange sah. Sie war sehr weiß und ungeheuer oben. Und als ich aufsah, war sie nimmer da." (19.09.2011)

Filmy o zlejch komunistech jsou na čsfd vždycky dost nadhodnocený a tady se to opět potvrzuje. Neni to špatnej film, ale že se to nachází někde okolo 200. místa v žebříčku nejlepších filmů všech dob, moc nechápu. Asi tak první hodina se mi líbila hodně, ale jak přibejvaj další minuty, začínal jsem se u toho chvílema nudit. Další problém byl v tom, že mi nějak nesedla ta náhlá proměna toho fízla. Celou dobu vypadá, že je to ten nejoddanější člen Stasi a komunista tělem i duší, ale najednou otočí o 180° a začne sledovaný osobě pomáhat. Proč ta náhlá změna? Nevim, z filmu jsem to nepochopil. Dlouho jsem byl na vážkách, jestli dát 3 nebo 4 hvězdy, ale úplně dementní konec to rozhodnul. A ještě nesmim zapomenout na tu nesmyslnou chybu, kdy zvenku natáčej Volvo 260 a záběry z interiéru byly natočený v nějakym modernim Mercedesu. Prostě hrůza... (07.05.2013)

Systém promítnutý do sentimentu jednoho muže. Na každém pak záleží, nakolik dokáže sdílet jeho pocity a vlastně i soudy. V mém případě trochu chybí ono "odkud" a naopak přebývala zbytečná poslední tečka v podobě sonáty. Ale i tak je ve filmu pár skutečně uhrančivých momentů (kantýna, výslech), které dávají pocítit systém doslova na vlastní kůži. Závidím Němcům tenhle film. (14.05.2007)