데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(více)Recenze (131)
O dívce jejíž náladu nešlo zachytit, dokud nepotkala dva muže. Romantické drama-tady žánr čistokrevně korejský, je okořeněn o řadu neobvyklých prvků. Práce s kamerou, střihem a především hudbou, je prováděna v dynamickém tempu, díky kterému film neztratí lesk při prvním shlédnutí. Příběh, jehož linie jsou propletené jako vánočka, hýří poetikou a květinovou atmosférou Amsterdamu. (Director's cut) ()
Korejská romantika ve svém nejlepším... Nicméně si nemyslím, že by byly schopnosti režisérů determinovány jejich národností. Obzvlášť tii hongkongští nejsou, alespoň v tomto žánru, o nic menší kýčaři než korejští. ;) Ale Lauovi se povedlo i s ne zas až tak úchvatným scénářem dokonale uchvátit. . . Jinak, kdybyste náhodou nevěděli, co letos v Koreji frčí, tak je to žraní hlíny - Jung Woo-sung se jí tu láduje skoro se stejnou chutí, jako Jeong Jae-yeong v 'My Captain, Mr. Underground'! :)) ()
May pěkně a trefně shrnula vše podstatné, tak jen přidám pár nadšených dojmů :-) Jak málo jsem o filmu samém věděl, o to větší zásah mezi oči i do srdíčka jsem dostal... Wai Keung Lau je obrazový virtuos, spousta obrázků by se dala z filmu vyjmout, zarámovat a pověsit na zeď, kamera je precizní, její plynulé nájezdy a neobvyklé úhly záběru dávají filmu do vínku lehkost a grácii. A když se k tomu přidá úžasná hudba... Co se mi tolik líbilo na, zřejmě dosud nejlepším režisérově filmu, strhujících Infernal Affairs, poskytla mi Daisy také v neméně strhujícím balení, navrch vpletené do jímavě romantického a křehkého (omlouvám se May za opakování, ale vhodnější slovo mě zkrátka nenapadá) příběhu a tvořící překrásný a ladný celek. Nádhera! Po prvním dostaveníčku s Daisy mohu směle prohlásit, že jsem právě viděl jeden z filmových vrcholů tohoto roku, možná ten největší ze všech. S delším časovým odstupem jsem se podíval na Director's Cut verzi. Všiml jsem si několika menších změn, leč po tak dlouhé době od zhlédnutí korejského sestřihu nemohu říct, zda se jedná o změnu k horšímu či lepšímu. Co říct mohu: opět se jedná o mistrovský kus filmařiny. ()
Film to byl zajímavý, ale něco mi tam chybělo. Ze začátku jsem se malinko ztrácela v ději a hlavně oba hlavní herci si byli hodně podobní, což mi dělalo trochu problém. Nejdřív jsem to viděla na 75%, ale nakonec dávám 60%. Rozleželo se mi to v hlavě, že film ve mě vlastně vůbec nic nezanechal, takže kvůli tomu měním hodnocení jen na 3 hvězdy. Už jsem viděla lepší korejské filmy. ()
Kombinace korejských herců a režie s holandskými exteriéry nesla velmi chutné ovoce a ve svém žánru film exceluje. Louky plné sedmikrásek působily mnohdy strašně kýčovitě, ale sladký příběh zasazený do tohoto prostředí získával časem čím dál více hořkou příchuť. Pochválit je třeba vynikající hudební doprovod. Chápu nižší hodnocení mnohých uživatelů, protože scénárista musel vypotřebovat hodně materiálu, aby to slepil dohromady a dosáhl kýženého efektu, jenže ten byl ve výsledku natolik odzbrojující, že s hodnocením prostě nemůžu jít dolů. Scéna setkání u dveří, kdy je obraz rozdělen na tři části, byla dokonalá. Korejci opakovaně prokazují úžasný cit pro tyhle emočně vypjaté momenty, jsou v tomto ohledu daleko napřed před většinou amerických režisérů. Jen mě mrzí, že jsem viděl kratší verzi snímku. ()
Reklama