Dřevěná Marika

Je tam jeden záběr, kde někomu trčí ruka... Ale teď už jenom to dobré. Oceňuji dobovost kostýmu, přírodu a "dědiny", kde se příběh odehrává. Myslím, že i za málo peněz se dá natočit hezký příběh. Sice není nijak ztrhující, ale ani nemusí být. Má to výbornou myšlenku ... "spoiler" ... Oceňuji také, že je to natočeno tak, že se můžou koukat i malé děti. Skvělé. Děkuji. (05.12.2014)

V hlavní roli skanzen, lidové či zlidovělé písně, kroje a jednoduchý příběh, odkazující k příběhům, které prabáby našich pradědů u draní peří vyprávěly, pokud je přímo neprožívaly, což bych rovněž nevylučovala. Pohádka má lidově amatérský punc, několikrát tady vzpomenutá ruka člena štábu v záběru (modrý rukáv v pravém dolním rohu, když jdou holky sbírat na začátku bejlí do lesa, to je pro ty, kdo to nepostřehli a připadají si trapně), léčení kavky je trochu nedomyšlené, údiv nad tím, že "už létá" nedává smysl, když odletěla už asi před osmi hodinami, verbování Ondráše je taky vzato hákem, nevyplývá z toho ta nutnost, ale i přes tyto drobnosti, ta upřímnost, opravdovost, která z toho čiší, drobné zádrhele naprosto válcuje. Už jen vhledem k atmosféře lidové slavnosti, kterou celá pohádka má, mi zdejší hodnocení připadá nespravedlivé. (16.08.2015)

Mně z tohoto filmu zůstala v paměti pěkná příroda, krásné kroje, krásná cimbálová hudba Petra Ulrycha, neobvyklý, silný příběh. Z takových skvělých ingrediencí je film sestavený, mohl se stát výrazným a zajímavým dílem, jenže já nevím - když jsem se na něj dívala, pořád mně tam něco skřípalo. Snad že mnoho scén je snímáno zbytečně zblízka, v jedné byl dokonce vidět rukáv někoho ze štábu. Také mnohdy není úplně jasné, co se děje, nejdramatičtější klíčové scény nevyzní tak, jak by měly, a hudba mně připadala, jako by byla nahraná v místnosti se špatnou akustikou či co. Být tahle pohádka lépe technicky zvládnutá, mohla být nádherná. Takhle královnou valašských pohádek pořád zůstává Pohádka svatojánské noci. (01.09.2012)

Dvaadvacetiletá Radka Coufalová, hvězda Městského divadla Brno, se ještě před svým angažmá v brněnském divadle v roce 2001 objevila v této tak trochu jiné pohádce než na které jsme zvyklí. Děj se odehrává ve skutečných reáliích Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a v okolních lesích, zazní hudba a písně Petra Ulrycha v podání jeho sestry Hany Ulrychové, uvidíme krásné scenérie a dobové kroje. Radka si zahrála mladší hrdinku, která se zamiluje do potulného houslisty. Jenže zrovna se verbovalo, a tak i tento mladý houslista se svým kamarádem narukoval. Za obranu prachárny dostanou peníze, jenže ty proradného kamarádíčka dovedou až k vraždě hlavního mladíka. Najde jej Radčina Marika a dá mu svůj život, za což se změní ve strom. Mladík obživne, ale nemá paměť, takže jen tak bloumá po dědině či statku a chodí si pod strom odpočinout, protože je mu tam dobře. No a samozřejmě děj pak vrcholí happyendem a Marika se konečně dává dohromady s mladíkem. Dějově poměrně spletitá a náročná pohádka vítězí spíše obrazem a zpěvem nad dějem a posláním. Ale je dobře, že i takové pohádky se točí. (15.12.2014)

Zpracování je až ostudně ochotnické, od hereckých výkonů přes dialogy až po kostýmy, které svou škrobenou čistotou budí dojem, že ještě před pěti minutami visely někde v okresním národopisném muzeu, přesto ten základ není vůbec špatný. Stejný příběh bych si dovedl představit v nějakém hodně syrovém podání, které by se nebálo trochy těch rozedřených rukou, mozolů a nějaké té krve. Proto dám aspoň tři. (02.12.2017)