Electroma

3* jen za to, že je to má nejoblíbenější DJ dvojice. Čekal jsem něco víc než prostě snímek, který sice dává smysl a určitě má svůj náboj a autoři tím chtěli jisto jistě něco ukázat, ale prostě když se člověku z toho ticha zavíraj oči, tak je to hodně špatný. BTW nejsou to housový skladatelé, ale je to electro! (10.09.2010)

Daft Punk pro mě vždycky znamenali "něco víc" a tento snímek ukazuje, proč. Citlivě natočený, neužvaněný, nenápadný film, v němž tito dva výsostní hudebníci nepoužijí ani minutu své vlastní hudby a místo toho se omezí na pozice "za kamerou" (což v případě Thomase Bangaltera platí doslova). Pánové, smekám. (21.05.2010)

Zajímavě vyvážený film. Příběh docela jednoduchý, ovšem velmi silně emotivně působí na diváka. Děj se poměrně vleče, ale na druhou stranu do nás pumpuje dokonalé záběry ještě lepší kamerou. Největší filmařský kumšt celého filmu je rozhodně cesta pouští a psychické zhroucení, kde je tento smutný prvek doslova rozpálen dech beroucím záběrem na hořící postavu. Znamenitý kus práce! (02.11.2009)

Velice zvláštní film, který ale dokázal z autorů udělat středobod vesmíru, co se hudební a nyní už i filmové branže týče. Daft Punk nikdy nebyl obyčejný projekt, a už vůbec ne průměrný. Od začátku dokázali tvořit hity, které se nikdy nezapomněly a hrají se dodnes. Krom toho už mají za sebou hodinový videoklip k jejich albu Discovery s názvem Interstella 5555 a již v té době z nich dokázal udělat něco víc, než běžně kapely jsou. Thomas Bangalter a Guy Manuel De Homem-Christo se drželi vždy stranou, jak je tomu podobně i v tomto velice zvláštním filmu, který pozadím neskutečně připomíná Tarkovskiho Stalker, ale celkově překopává onu myšlenku robotizace do absolutně počáteční myšlenky. Škoda jen, že v půlce, jak tu řada lidí píše, se toho všeho divák přejí, a přestává ho i samotný příběh bavit. On je možná problém v tom, že se v něm už nic moc neděje a všechno rozlomí až konec. Krom toho samotná hudba mohla být o moc lepší, netvrdím, že se nesnaží o zakomponování westernových vsuvek, ale i tak dokáže překvapit, na jejich styl určitě. Nejspíš z toho žádný soundtrack nebude. Hladina decibelů mi totiž občas přetekla přes repráky a ty chvílemi nevěděly, zdali se nerozlomí vejpůl. Electroma přesto zůstává zvláštním bodem, velice hodnotným, z určitého hlediska, který minimálně pro skalní příznivce bude takovým malým výletem do neznáma. (13.12.2007)

Daft punk přispěli filmovému světu svou variací na Blade Runnera/A.I. a v mých očích se jim to zadařilo. Vzhledem k skromnosti tématu a motivů, by sice filmu rozhodně slušela spíš krátkometrážní stopáž a nepochybuji, že by jej to v očích diváků vyhouplo o slušný počet procent výš, (Nakonec co si budeme povídat, od autorů je to vcelku nabubřelost a tak trochu snaha distancovat se od určité sorty diváctva.) na druhou stranu by bez těch ploch relativního prázdna zdaleka tolik nevynikly scény, při nichž se něco děje a nadto mám filmy s tímto tempem velmi rád, takže mému vkusu film štědře vyhověl. Navíc je motiv cesty (resp. způsobu vykonávání cesty) rovněž jedním ze zásadních momentů přerodu roborů a z kratších záběrů by těžko vynikla důležitost těchto scén. Méně odpustitelná je však místy jistě nechtěná komičnost, která zejména v kontrastu s mlčenlivostí celého filmu vyznívá obzvlášť trapně. Přesto je Electroma překvapivě silná a určité její obrazy už asi nedostanu z hlavy. (3,5) P.S.: Celou dobu jsem měl nutkavý dojem, že by film mohl fungovat skvěle jako vizuál ke koncepční desce, později jsem se dočetl, že původním záměrem dvojice, bylo natočit jen videoklip. (15.12.2009)