Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení

,, Jaké jsou však nitky v pozadí? Složitější než mechanismus nehodného služebníka církve faráře Toufara. Složitější a prostému oku neviditelné! Nitky, které způsobily takzvaný Zázrak v Čihošti jako začátek velké provokace. Ano, v malé Čihošti se pohne kříž. A jdeme-li po stopě, této odporné jarmareční komedie, podíváme-li se kdo to zneužívá takovým hnusným kejklířstvím citů prostých našim věřícím občanům, najdeme nakonec špinavou a ničeho se neštítící ruku imperialistů Wallstreetu a jejich náhončího Vatikánu. Tak si to páni imperialisté představují. že stačí zatáhnout za šňůrku, že to půjde jako na drátku. '' -------- Toto je autentický komentář z tohoto opravdu odporného dokumentu a každému už jeho dikce musí být jasné, že má tu čest s tím nejdpornějším propagandistickým záznamem z padesátých let. Komunistům se dokonce hodil sám Bůh , Kristu i věřící a komentátoři dokumentu jsou rozhořčeni tím kacířstvím, že si někdo dovolil kývat křížem!!! Je šílené, že něco takového vzniklo v ten samý rok, kdy byl Toufar brutálně umlácen estébáky při výsleších. (a nejen on) a pak pokoutně pohřben na smutně proslulém Ďáblickém hřbitově mezi těmi, jejichž jména se režim snažil navždy vymazat z kartoték i myslí lidí.. Řada svědků ,,zázraku'' byla pozavírána bez jakéhokoliv důvodu na celé dlouhé měsíce. Nikdo nevěděl kam zmizeli ani proč... U tohoto dokumentu jsem zachvěl hrůzou dvakrát. Poprvé když jsem viděl roztřesenou rukou podepsané doznání které mohl napsat buď školák první třídy, který se sotva naučil psát, nebo dospělý vzdělaný muž roztřesenou rukou na pokraji sil po přestálém mučení. Podruhé pak při samotných záběrech na faráře, u nichž dnes vím, že byl na kazatelně zezadu podpírán estébákem aby se nezhroutil a kterému museli estébáci utírat pravidelně pramének krve vytékající mu z koutku úst. Nebyly vidět ani pantofle na pohmožděných oteklých a zkrvavených nohách, které se do bot zkrátka nevešli. Na záznamu není ani to, že byl do kostela pan Toufar prakticky donesen mezi dvěma estébáky, protože měl potíže jít a v té době již měl zřejmě nějaké vnitřní zranění a krvácel... Tento dokument je obžalobou oporných praktik komunismu a komunismu jako takového. Mějme se před ním neustále na pozoru, protože ti šmejdi jsou stále zde a kolem nás a své minulosti (této minulosti) se nezřekli! - ODPAD a HNUS a ODPORNOST víc nemám co dodat! (30.11.2016)

Já osobně bych byl rád, kdyby všechny propagandistické filmy vypadaly takhle – na něco podobného by totiž komunistům neskočil ani mrtvý kůň bez mozku. Mnohem rizikovější jsou podle mého názoru kvalitně odvedené práce se skrytou a na první pohled nezřetelnou snahou o ovlivnění diváka. Je to vlastně zajímavá věc, když se nad tím tak zamyslíte – zatímco důmyslnost a sofistikovanost je v umělecké tvorbě velmi žádaná, v rámci manipulace je pro diváckou obec mnohem lepší, když je filmař idiot a neumětel. Nehledě na to, že by se pak člověk vyhnul dilematu, zda tvůrce jakými byli Griffith nebo Ejzenštejn má obdivovat pro jejich talent nebo odsuzovat za jejich poplatnost nepříliš morální ideologii. (22.04.2018)

Je neuveriteľné koľko bezbrehej propagandy sa dá vmestiť do pár minút. Snímok úmyselne začína čarovnou lyrickou poetikou, aby prešiel do katastrofálnej vykonštruovanej obludnosti, len aby ospravedlnil zločiny vlastných objednávateľov. Preto sa film nedá hodnotiť ako filmárske dielo, obsahová stránka je totiž len obyčajná, hlúpa propaganda zločineckého režimu. (25.02.2016)

Všechno je klidné, pohodové (zkrátka klid všedního dne), až najednou...„Co tu však dělá tohle?“. Zpočátku Freimanova paskvilu se ještě člověk směje hlouposti filmu, postupně mu však čím dál víc mrzne úsměv na rtech. „Odporná jarmareční komedie“ když použiju slova tvůrců. Kritika imperialistů, Vatikánu, ale především vykonstruovaná obžaloba kněze Toufara. A i přes můj silný odpor k církvi musím uznat, že s přibývající stopáži bylo tohle „veledílo“ příliš silným kafem i pro mě. Od nejnižšího hodnocení film zachraňuje těch pár nechtěně směšných scén, proto ještě 1*. (31.10.2013)

U propagandistických filmů je vždy potíž jak pojmout hodnocení. S odstupem totiž film často poučí, zaujme způsobem myšlení, náhledem do své doby, někdy dokonce i pobaví. Přesto si však myslím, že každý film by se měl hodnotit v rámci kategorie, ve které byl zamýšlen. A proto tento film nezaslouží vůbec žádné uznání, protože jako dokument je hůř než zcela špatný, je vyloženě úděsný. Ale s odstupem je i jednoznačně poučný, to se mu nedá upřít. (27.01.2020)