Reklama

Reklama

Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení

  • angličtina Alas for the One through Whom the Umbrage Comes (festivalový název) (více)
všechny plakáty
Dokumentární / Krátkometrážní
Československo, 1950, 13 min

Kamera:

Josef Robek

Hrají:

Josef Toufar (a.z.), Věra Kalendová (vypravěč), Emil Kavan (vypravěč), Zorka Kolovratová (vypravěč), Jaroslav Mareš (vypravěč)
(další profese)

Obsahy(1)

Krátkometrážní propagandistický dokument Přemysla Freimana je ukázkou praktik komunistického režimu, zde s cílem pošpinit katolickou církev a zastrašit věřící. Dokument je situován do konkrétní vesnice Číhošť na Havlíčkobrodsku, kde dne 11. prosince 1949 došlo k nevysvětlitelnému pohybu křížku na oltáři v místním kostele. Tento krátký film, promítaný ve většině kin v republice, nebyl ničím jiným než záměrnou lží. Až krátce v době kolem r. 1968 a po roce 1989 se veřejnost mohla dozvědět více o tomto případu. Obětí teroru se stal místní kněz P. Josef Toufar, kterého komunisti mučili tak, že poté, co jej přivezli z vězení do Číhoště za účelem natáčení dle lživého scénáře, nebyl schopen stát na nohou a musel být v dokumentu zastoupen fingovanou osobou. P. Toufar na následky mučení ve vězení zemřel. (Mariin)

(více)

Recenze (80)

Big Bear odpad!

všechny recenze uživatele

,, Jaké jsou však nitky v pozadí? Složitější než mechanismus nehodného služebníka církve faráře Toufara. Složitější a prostému oku neviditelné! Nitky, které způsobily takzvaný Zázrak v Čihošti jako začátek velké provokace. Ano, v malé Čihošti se pohne kříž. A jdeme-li po stopě, této odporné jarmareční komedie, podíváme-li se kdo to zneužívá takovým hnusným kejklířstvím citů prostých našim věřícím občanům, najdeme nakonec špinavou a ničeho se neštítící ruku imperialistů Wallstreetu a jejich náhončího Vatikánu. Tak si to páni imperialisté představují. že stačí zatáhnout za šňůrku, že to půjde jako na drátku. '' -------- Toto je autentický komentář z tohoto opravdu odporného dokumentu a každému už jeho dikce musí být jasné, že má tu čest s tím nejdpornějším propagandistickým záznamem z padesátých let. Komunistům se dokonce hodil sám Bůh , Kristu i věřící a komentátoři dokumentu jsou rozhořčeni tím kacířstvím, že si někdo dovolil kývat křížem!!! Je šílené, že něco takového vzniklo v ten samý rok, kdy byl Toufar brutálně umlácen estébáky při výsleších. (a nejen on) a pak pokoutně pohřben na smutně proslulém Ďáblickém hřbitově mezi těmi, jejichž jména se režim snažil navždy vymazat z kartoték i myslí lidí.. Řada svědků ,,zázraku'' byla pozavírána bez jakéhokoliv důvodu na celé dlouhé měsíce. Nikdo nevěděl kam zmizeli ani proč... U tohoto dokumentu jsem zachvěl hrůzou dvakrát. Poprvé když jsem viděl roztřesenou rukou podepsané doznání které mohl napsat buď školák první třídy, který se sotva naučil psát, nebo dospělý vzdělaný muž roztřesenou rukou na pokraji sil po přestálém mučení. Podruhé pak při samotných záběrech na faráře, u nichž dnes vím, že byl na kazatelně zezadu podpírán estébákem aby se nezhroutil a kterému museli estébáci utírat pravidelně pramének krve vytékající mu z koutku úst. Nebyly vidět ani pantofle na pohmožděných oteklých a zkrvavených nohách, které se do bot zkrátka nevešli. Na záznamu není ani to, že byl do kostela pan Toufar prakticky donesen mezi dvěma estébáky, protože měl potíže jít a v té době již měl zřejmě nějaké vnitřní zranění a krvácel... Tento dokument je obžalobou oporných praktik komunismu a komunismu jako takového. Mějme se před ním neustále na pozoru, protože ti šmejdi jsou stále zde a kolem nás a své minulosti (této minulosti) se nezřekli! - ODPAD a HNUS a ODPORNOST víc nemám co dodat! ()

Ghoulman odpad!

všechny recenze uživatele

Já osobně bych byl rád, kdyby všechny propagandistické filmy vypadaly takhle – na něco podobného by totiž komunistům neskočil ani mrtvý kůň bez mozku. Mnohem rizikovější jsou podle mého názoru kvalitně odvedené práce se skrytou a na první pohled nezřetelnou snahou o ovlivnění diváka. Je to vlastně zajímavá věc, když se nad tím tak zamyslíte – zatímco důmyslnost a sofistikovanost je v umělecké tvorbě velmi žádaná, v rámci manipulace je pro diváckou obec mnohem lepší, když je filmař idiot a neumětel. Nehledě na to, že by se pak člověk vyhnul dilematu, zda tvůrce jakými byli Griffith nebo Ejzenštejn má obdivovat pro jejich talent nebo odsuzovat za jejich poplatnost nepříliš morální ideologii. ()

Reklama

Flego odpad!

všechny recenze uživatele

Je neuveriteľné koľko bezbrehej propagandy sa dá vmestiť do pár minút. Snímok úmyselne začína čarovnou lyrickou poetikou, aby prešiel do katastrofálnej vykonštruovanej obludnosti, len aby ospravedlnil zločiny vlastných objednávateľov. Preto sa film nedá hodnotiť ako filmárske dielo, obsahová stránka je totiž len obyčajná, hlúpa propaganda zločineckého režimu. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Všechno je klidné, pohodové (zkrátka klid všedního dne), až najednou...„Co tu však dělá tohle?“. Zpočátku Freimanova paskvilu se ještě člověk směje hlouposti filmu, postupně mu však čím dál víc mrzne úsměv na rtech. „Odporná jarmareční komedie“ když použiju slova tvůrců. Kritika imperialistů, Vatikánu, ale především vykonstruovaná obžaloba kněze Toufara. A i přes můj silný odpor k církvi musím uznat, že s přibývající stopáži bylo tohle „veledílo“ příliš silným kafem i pro mě. Od nejnižšího hodnocení film zachraňuje těch pár nechtěně směšných scén, proto ještě 1*. ()

Thanoris odpad!

všechny recenze uživatele

U propagandistických filmů je vždy potíž jak pojmout hodnocení. S odstupem totiž film často poučí, zaujme způsobem myšlení, náhledem do své doby, někdy dokonce i pobaví. Přesto si však myslím, že každý film by se měl hodnotit v rámci kategorie, ve které byl zamýšlen. A proto tento film nezaslouží vůbec žádné uznání, protože jako dokument je hůř než zcela špatný, je vyloženě úděsný. Ale s odstupem je i jednoznačně poučný, to se mu nedá upřít. ()

Zajímavosti (4)

  • Zločinecké natáčení proběhlo v kostele v Číhošti v noci z 23. na 24. února 1950. Natočil jej filmový pracovník StB Jaroslav Černý, do svého dokumentu jej zakomponoval Přemysl Freiman. Přítomno byl na 20 dobře živených a rozverných komunistů. Polomrtvého kněze P. Josefa Toufara přivezli "estébáci" z Valdic (3 hodiny cesty autem), ale on byl tak zmučený a zesláblý, že ani sám nemohl vystoupit na kazatelnu. Udělali s ním jen několik záběrů poté, co jej na místo vynesli. Postava, která tahá za estébáky nainstalované dráty a vystupuje na kazatelnu, již není Toufar, ale československý farář Vladimír Průša z Hostivice, který zesláblého P. Toufara zahrál. (Mariin)
  • Podle tohoto skutečného příběhu natočil v roce 2004 režisér Jaromír Polišenský televizní film In nomine patris. Děj se nedrží ve všech detailech skutečnosti, důležitá fakta jsou ale zachována. (=woody=)
  • Snímek byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán. (alonsanfan)

Reklama

Reklama