Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení
-
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
(festivalový název)
(více)
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
Beda tomu, cez koho prichádza pohoršenie
Režie:
Přemysl FreimanKamera:
Josef RobekHrají:
Josef Toufar (a.z.), Věra Kalendová (vypravěč), Emil Kavan (vypravěč), Zorka Kolovratová (vypravěč), Jaroslav Mareš (vypravěč)VOD (1)
Obsahy(1)
Krátkometrážní propagandistický dokument Přemysla Freimana je ukázkou praktik komunistického režimu, zde s cílem pošpinit katolickou církev a zastrašit věřící. Dokument je situován do konkrétní vesnice Číhošť na Havlíčkobrodsku, kde dne 11. prosince 1949 došlo k nevysvětlitelnému pohybu křížku na oltáři v místním kostele. Tento krátký film, promítaný ve většině kin v republice, nebyl ničím jiným než záměrnou lží. Až krátce v době kolem r. 1968 a po roce 1989 se veřejnost mohla dozvědět více o tomto případu. Obětí teroru se stal místní kněz P. Josef Toufar, kterého komunisti mučili tak, že poté, co jej přivezli z vězení do Číhoště za účelem natáčení dle lživého scénáře, nebyl schopen stát na nohou a musel být v dokumentu zastoupen fingovanou osobou. P. Toufar na následky mučení ve vězení zemřel. (Mariin)
(více)Recenze (81)
Krásná ukázka čerstvě stalinistické komunistické propagandy, která se právě od roku 1949/1950 zaměřila na církve a nejvíce samozřejmě na římskokatolickou církev. Provedení je poplatné své době. Doufám, že tento film, stejně jako další, které vznikly v této době budou mementem a poučením pro dnešní spoluobčany, kteří snad doufají v návrat těchto časů. P. Toufare, ať je vám země lehká. ()
Je to propagandistický film lživě vydávaný za dokument. Za pravdivost si hvězdičku nezaslouží žádnou, za úspěšnost propagandistickou taktéž, protože i v tomto ohledu to byl strašný propadák (film byl velice rychle stažen, protože po jeho shlédnutí už ve vinu faráře Toufara přestávali věřit i lidé, kteří měli původně v této otázce pochybnosti). Jediné ocenění si zaslouží jako příklad tuposti komunistické propagandy (opravdu špičková ukázka), popřípadě jako svérázná komedie, leč to je pouze nezamýšlený efekt, který se do hodnocení nemá co promítat. ()
Je neuveriteľné koľko bezbrehej propagandy sa dá vmestiť do pár minút. Snímok úmyselne začína čarovnou lyrickou poetikou, aby prešiel do katastrofálnej vykonštruovanej obludnosti, len aby ospravedlnil zločiny vlastných objednávateľov. Preto sa film nedá hodnotiť ako filmárske dielo, obsahová stránka je totiž len obyčajná, hlúpa propaganda zločineckého režimu. ()
Komunisté? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin. Odporná agitace toho nejhoršího z dob Stalina a Gottwalda. Snímek je série žvástů obhajující zlo, které bolševici napáchali na katolické církvi, knězi a tisícům věřících. Naštěstí, a to je důležité všem komunistům připomenout, smrt Toufara nyní bereme jako tragédii, režim jako zločinný a tento film jako indoktrinační nesmysl. ()
Já osobně bych byl rád, kdyby všechny propagandistické filmy vypadaly takhle – na něco podobného by totiž komunistům neskočil ani mrtvý kůň bez mozku. Mnohem rizikovější jsou podle mého názoru kvalitně odvedené práce se skrytou a na první pohled nezřetelnou snahou o ovlivnění diváka. Je to vlastně zajímavá věc, když se nad tím tak zamyslíte – zatímco důmyslnost a sofistikovanost je v umělecké tvorbě velmi žádaná, v rámci manipulace je pro diváckou obec mnohem lepší, když je filmař idiot a neumětel. Nehledě na to, že by se pak člověk vyhnul dilematu, zda tvůrce jakými byli Griffith nebo Ejzenštejn má obdivovat pro jejich talent nebo odsuzovat za jejich poplatnost nepříliš morální ideologii. ()
Zajímavosti (4)
- Zločinecké natáčení proběhlo v kostele v Číhošti v noci z 23. na 24. února 1950. Natočil jej filmový pracovník StB Jaroslav Černý, do svého dokumentu jej zakomponoval Přemysl Freiman. Přítomno byl na 20 dobře živených a rozverných komunistů. Polomrtvého kněze P. Josefa Toufara přivezli "estébáci" z Valdic (3 hodiny cesty autem), ale on byl tak zmučený a zesláblý, že ani sám nemohl vystoupit na kazatelnu. Udělali s ním jen několik záběrů poté, co jej na místo vynesli. Postava, která tahá za estébáky nainstalované dráty a vystupuje na kazatelnu, již není Toufar, ale československý farář Vladimír Průša z Hostivice, který zesláblého P. Toufara zahrál. (Mariin)
- Snímek byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán. (alonsanfan)
- Podle tohoto skutečného příběhu natočil v roce 2004 režisér Jaromír Polišenský televizní film In nomine patris. Děj se nedrží ve všech detailech skutečnosti, důležitá fakta jsou ale zachována. (=woody=)
Reklama