Studentka

Atmosféru filmu vystihuje Sophie, když při státnicích na Sorboně cituje A. de Musseta: "Všichni muži jsou lháři, nestálí, falešní, žvaniví, pokrytečtí, pyšní a zbabělí, nafoukaní a smyslní. Všechny ženy jsou nevěrné, marnivé, lstivé, zvědavé a zkažené. Existuje však jediná věc, svatá a vznešená. Spojení těchto nedokonalých strašných bytostí". (08.10.2009)

Studentka je příjemná komedie, ve které Sophie Marceau jistě potěší všechny své příznivce v roli dobře vychované, leč svéhlavé měšťanské dcerky. Autorka scénáře sepsala příběh podle osvědčeného vzoru Mejdanů a Claude Pinoteau ho lehkou rukou inscenoval. Klišé o emocionálním umělci na jedné straně a racionální intelektuálce na straně druhé je zasazeno do slušně vykresleného studentského a muzikantského prostředí. Kdo si chce tedy užít skoro dvě hodiny lehké filmové podívané, tomu Studentka jistě udělá radost. (06/1991, Iva Hejlíčková) (30.05.2020)

Když podle Prototypu byli Beatles lavinou, ve Francii válcoval parkety Vincent Lindon se svým keyboardem. Nedaří se hloubky, ale výšky ujdou. Alespoň tedy pokud jde o snahu vykreslit nějaký vztah a ten náležitě zdramatizovat. Osmdesátá v Paříži, vlaky o kterých se nám mohlo jenom zdát, a přepracovaná budoucí absolventka státní zkoušky s francouzské klasické literatury, která se musí líbit každýmu chlapovi. Sophie se nestyděla a protože ve Studentce byla ještě mladá, je na co koukat. I když ta romantika se tentokrát taková zvláštně kousavá a ubrečený konec nebrat. (31.03.2013)

"V osum večeře, v deset u něho, o půlnoci doma, zopáknu si Moliéra a Zolu a ve dvě jdu spát.." Tak nejen skvělé dialogy Daniele Thompson, ale zejména přirozené herecké výkony Sophie Marceau a Vincenta Lindona, kterým to prostě věříte od začátku do konce, dělají ze STUDENTKY jednu z nejkrásnějších milostných romancí filmového plátna 80. let. (23.06.2010)

Milostný film jak víno ze studentského prostředí. Velice pěkná romance. Zde jsem ten závěr před zkušební komisí na konci prožíval neskutečně s nimi, jelikož jsem se na tento film koukal večer před ranním plněním státní zkoušky, kterou jsem nakonec splnil, ale byl jsem totálně napnutý jak struna, u toho jejich mluvení z patra před komisí. (16.03.2011)