Hraniční hlídka

Kdyby někdo podobný příběh zfilmoval v českém prostředí, napíšu o něm, že film přeexponoval a zápletka je přes určitou atraktivitu přitažená za vlasy. Jsme ale na Balkáně, na horké hranici mezi jugoslávským Kosovem a Albánií, kde to už na konci 80. let z národnostního hlediska nebezpečně vřelo a malá pohraniční jednotka jugoslávské armády žila v psychóze, kdy na druhé straně hranic stojí 16 tisíc albánských vojáků a za sebou mají stotisícovou albánskou menšinu, co touží po velké Albánii. Velitel jako by vypadl z humoristických próz pana Švandrlíka, utekl před pastevectvím ovcí v horách a dostal se do nejzapadlejší oblasti, kde lišky dávají dobrou noc a těch ovcí je dvakrát víc než v jeho domovině. Jeho mladičká manželka se v tom zapadákově beznadějně nudí a je ochotna přijmout jakékoli rozptýlení v podobě pohledného mladého lékaře, který slouží jako manželův podřízený. Čtyřlístek doplňuje sebevědomý frajírek a bavič v jedné osobě, který by mohl být tmelem každé party, ale tihle týpci jsou jako nebezpeční pozéři vždycky poblíž nějaké šikaně či provokaci. Kombinace těchto čtyř lidských typů nevede k nějaké švandrlíkovské taškařici, ale neodvratně kráčí k zásadnímu dramatickému konfliktu. Jsme přece v Jugoslávii, kde se jižní temperament kloubí s nejednou krutou tradicí a smrt nestačí tam, kde je protivníka nejprve potřeba řádně zmučit. Základní scénáristická kostra mi přišla nosná a všichni zúčastnění hráli perfektně. Jugoslávci často studovali u nás, takže jejich kinematografie kloubí naše režijní řemeslo s jižanským temperamentem. Celkový dojem: 80 %. (28.05.2010)

otevřeně přiznávám, že mě tenhle snímek dostal... přes svou lehkou předvídatelnost jde o velmi slušnou práci a balkánci dokazují, že jejich sejra a hajduk split nejsou jediné věci, co můžou světu nabídnout... původně jsem chtěl ponechat 4*, ale fakt, že na plátně dostala dost prostoru nádherná, čarokrásná, Verica Nedeska (neBeská!), z nečekaně nečekaného konce jsem byl doslova PAF a že jde o můj jubilejní tisící komentář, půlhvězdu ještě přidám. 90% [Festival Nad Řekou, 2009] (10.08.2009)

5/10 Predznamenani roztrzky v Jugoslavii, kterou uz ani Tituv odkaz nezachranil, hodne pripomina Tankovy prapor, i kdyz neni tak jednoduse vulgarni, ale podobne mu s pribyvajici stopazi mu dochazi dech. Stejne jako chalpcum a chlapum. Vojenske filmy maji zkratka omezene publikum, takze nekterym vecem se zeny smat nebudou. (03.02.2009)

Hořkosladký balkánský film. Píše se rok 1987 a hraniční hlídka Jugoslávské lidové armády se u jezera Ohrid v Makedonii, na hranici s Albánií, připravuje na možné střetnutí s albánskými vojáky. Velitel posádky, poručík Pašić, dostane sifilis. Mladý lékař a voják Šiniškiević dostane za úkol jeho nemoc vyléčit. Odhadne dobu léčby na tři týdny a tak Pašíć rozhodne, že po tuto dobu nesmí nikdo opustit posádku. Vymyslí si proto koncentraci albánských jednotek na hranici a své vojáky pořád straší možným střetnutím. V posádce samozřejmě panuje značně uvolněná atmosféra, nikdo ani nepomyslí na válčení a svého velitele upřímně nenávidí. Šiniškiević je poslán pro léky, staví se dole ve městě i za poručíkovou ženou (od které Pašić ten sifilis samozřejmě nechytil). Mirjana je mladá a krásná a hlavně sama... Další hlavní postavou je poněkud švejkovský voják Paunović. Celou armádu má na háku, je samý vtípek a Pašiće nenávidí snad ze všech nejvíc. Jednoho dne si vymyslí (aby se ulil), že chce navštívit hrob velkého vůdce Tita. Vztah Pašiće a Paunoviće dostane nový rozměr... Karaula je hořkosladkým filmovým zážitkem hlavně proto, že kombinuje jak komediální, tak tragické prvky. Ty druhé se projeví až v typicky evropském konci. Karaula dobře ukazuje, že ještě pár let před tragickou krvavou bratrovražednou válkou takové vyhrocené spory mezi národnostmi nebyly vidět, i když nenápadně bobtnaly pod povrchem. Ve filmu jsou zařazeny originální reportáže jugoslávské televize o tehdejších nepokojích v Kosovu. Tragický konec je tak, když se nad tím zamyslíte, symbolem toho co Jugoslávií potkalo již za pár let. Ještě dodám, že poručík Safet Pašić je Bosňák, Siniša Šiniškiević je Dalmácijec, čili Chorvat a Ljubo Paunović je Srb z Bělehradu. P.S. Jinak ve filmu je hodně sexu, alkoholu a typicky barvitého a šťavnatého balkánského nadávání. (17.09.2007)

Život vojakov zložených zo všetkých kútov Juhoslávie v pohraničných kasárňach v centre prírody, kde si niektorí vojaci užívajú príjemné chvíľky a nedajú sa rozptýliť ani tvrdým veliteľom, ktorému neskôr všetko odplatia. Toho sexu tam bolo možno až príliš, ale niektoré neduhy vojakov, napríklad nevera, celkovo smilnenie, alkohol, samozrejme nie všetky sú zachytené. Nadávanie je už v balkánskych filmoch akousi polovtipnou nevhodnou vložkou. Jasne ukazuje nudu a zapadnutú krajinu, z ktorej chcú viacerí odísť, ale zostávajú kvôli vymysleným rozkazom ich veliteľa, ktorý pre osobné problémy predĺži ich pobyt tam. Všetko skončí nečakanou tragédiou, ktorá ukazuje na nezmyselnosť hrozby z vonku a reálne vnútorné rozpory. Všetko dotvára veľmi očarujúca hudba, akú som už dávno vo filmoch z Balkánu nepočul. Film je akousi ukážkou toho, že vo vzduchu už vreli zlé časy a koniec je akousi ukážkou toho, čo sa odrazu stalo a aké to bolo pomýlené, aj keď si mysleli, že je to najlepšie a niet iného riešenia. Napriek všetkému som si obľúbil Dalmatínca, čiže Chorváta, Srb pôsobil ako cynik s dávkou irónie, ako už bolo napísané skoro švejkovskými vtipmi a správaním, ale nedá sa to tak presne povedať, lebo tento bol svojský a horkokrvnosťou a zlobou, ktorá v ňom vrela bol tiež dôležitou postavou, takisto treba uznať, že vybrali celkom peknú herečku a ich veliteľ vo filme pôsobil ako tiež fajn postava. Opäť sa tu stretávame s tým, ako všetci pozerajú správy v televízii, či ich počúvajú v rádiu, ktoré v týchto vojnových filmoch vždy informujú verejnosť, aké problémy sú teraz. Dosť trpký film, o ktorom veľa vypovedá najmä tá nevyjasnená tajná lásku a nezrealizovaný útek. Karaula, ako vojnový film stojí za to. (23.07.2012)