Hraniční hlídka

Navzodry tomu, že je Rajko Grlič už velmi zkušeným režisérem, natočil tento film s až překvapivě mladicky lehkou rukou. Snímek, odehrávající se na chorvatsko-albánké hranici je totiž dlouho především velmi vtipnou komedií, ve které září především Emir Hadzihafizbegovič v roli poručíka Pašiče. Jak to už však v balkánských filmech bývá, radost a rozvernost musí být zákonitě narušena dávkou co nejabsurdněji prolité krve. A opravdu se tak stane, tragický konec, opět poukazuje na nesmyslnost války či vojenství obecně a divákovi tak poněkud ztuhne úsměv na rtech a připomene mu, že to hlavní se v roce 1987 teprve chystalo. (18.05.2013)

otevřeně přiznávám, že mě tenhle snímek dostal... přes svou lehkou předvídatelnost jde o velmi slušnou práci a balkánci dokazují, že jejich sejra a hajduk split nejsou jediné věci, co můžou světu nabídnout... původně jsem chtěl ponechat 4*, ale fakt, že na plátně dostala dost prostoru nádherná, čarokrásná, Verica Nedeska (neBeská!), z nečekaně nečekaného konce jsem byl doslova PAF a že jde o můj jubilejní tisící komentář, půlhvězdu ještě přidám. 90% [Festival Nad Řekou, 2009] (10.08.2009)

Pro mě silný zážitek a další důkaz, že moje slabost pro balkánský film je opodstatněná. Film postupně přechází z žánru lehké komedie, černé komedie a až po seriózní drama. Hlavní část filmu se odvíjí v pomalém, pohodovém tempu korespondujícím s jistým „klidem před bouří“, sedm let po Titově smrti, kdy je Jugoslávie oficiálně ještě soudržná, ovšem už se vnitřně hroutí a vše směřuje k nevyhnutelnému konfliktu. Zmar této doby symbolizuje strach z vnějšího nepřítele, Albánie, a zavírání očí před vnitřními hrozbami. Závěr filmu graduje v dramatické tragédii, která jakoby předznamenává tragédii mnohem větších rozměrů, která postihne Jugoslávii již za čtyři roky. 4,5* (21.09.2009)

Kdyby někdo podobný příběh zfilmoval v českém prostředí, napíšu o něm, že film přeexponoval a zápletka je přes určitou atraktivitu přitažená za vlasy. Jsme ale na Balkáně, na horké hranici mezi jugoslávským Kosovem a Albánií, kde to už na konci 80. let z národnostního hlediska nebezpečně vřelo a malá pohraniční jednotka jugoslávské armády žila v psychóze, kdy na druhé straně hranic stojí 16 tisíc albánských vojáků a za sebou mají stotisícovou albánskou menšinu, co touží po velké Albánii. Velitel jako by vypadl z humoristických próz pana Švandrlíka, utekl před pastevectvím ovcí v horách a dostal se do nejzapadlejší oblasti, kde lišky dávají dobrou noc a těch ovcí je dvakrát víc než v jeho domovině. Jeho mladičká manželka se v tom zapadákově beznadějně nudí a je ochotna přijmout jakékoli rozptýlení v podobě pohledného mladého lékaře, který slouží jako manželův podřízený. Čtyřlístek doplňuje sebevědomý frajírek a bavič v jedné osobě, který by mohl být tmelem každé party, ale tihle týpci jsou jako nebezpeční pozéři vždycky poblíž nějaké šikaně či provokaci. Kombinace těchto čtyř lidských typů nevede k nějaké švandrlíkovské taškařici, ale neodvratně kráčí k zásadnímu dramatickému konfliktu. Jsme přece v Jugoslávii, kde se jižní temperament kloubí s nejednou krutou tradicí a smrt nestačí tam, kde je protivníka nejprve potřeba řádně zmučit. Základní scénáristická kostra mi přišla nosná a všichni zúčastnění hráli perfektně. Jugoslávci často studovali u nás, takže jejich kinematografie kloubí naše režijní řemeslo s jižanským temperamentem. Celkový dojem: 80 %. (28.05.2010)

Život vojakov zložených zo všetkých kútov Juhoslávie v pohraničných kasárňach v centre prírody, kde si niektorí vojaci užívajú príjemné chvíľky a nedajú sa rozptýliť ani tvrdým veliteľom, ktorému neskôr všetko odplatia. Toho sexu tam bolo možno až príliš, ale niektoré neduhy vojakov, napríklad nevera, celkovo smilnenie, alkohol, samozrejme nie všetky sú zachytené. Nadávanie je už v balkánskych filmoch akousi polovtipnou nevhodnou vložkou. Jasne ukazuje nudu a zapadnutú krajinu, z ktorej chcú viacerí odísť, ale zostávajú kvôli vymysleným rozkazom ich veliteľa, ktorý pre osobné problémy predĺži ich pobyt tam. Všetko skončí nečakanou tragédiou, ktorá ukazuje na nezmyselnosť hrozby z vonku a reálne vnútorné rozpory. Všetko dotvára veľmi očarujúca hudba, akú som už dávno vo filmoch z Balkánu nepočul. Film je akousi ukážkou toho, že vo vzduchu už vreli zlé časy a koniec je akousi ukážkou toho, čo sa odrazu stalo a aké to bolo pomýlené, aj keď si mysleli, že je to najlepšie a niet iného riešenia. Napriek všetkému som si obľúbil Dalmatínca, čiže Chorváta, Srb pôsobil ako cynik s dávkou irónie, ako už bolo napísané skoro švejkovskými vtipmi a správaním, ale nedá sa to tak presne povedať, lebo tento bol svojský a horkokrvnosťou a zlobou, ktorá v ňom vrela bol tiež dôležitou postavou, takisto treba uznať, že vybrali celkom peknú herečku a ich veliteľ vo filme pôsobil ako tiež fajn postava. Opäť sa tu stretávame s tým, ako všetci pozerajú správy v televízii, či ich počúvajú v rádiu, ktoré v týchto vojnových filmoch vždy informujú verejnosť, aké problémy sú teraz. Dosť trpký film, o ktorom veľa vypovedá najmä tá nevyjasnená tajná lásku a nezrealizovaný útek. Karaula, ako vojnový film stojí za to. (23.07.2012)