Mlčení

Těžko jsem si mohl nechat ujít nejnavštěvovanější film v Saudské Arábii. První část filmu je záměrně nudná nebo spíš děsivě vlekoucí se, aby v kině oddělila zrno od plev a nevěřící psi, ztratící víru v dobrý film vyštvala ze sálu. Samozřejmě při jejich odchodu si člověk užije dostatečné oživení v podobě bouchání sedečak, vrzání dveří, světla v sále, ale k projekci v kině Lucerna hluk patří, protože spolu se sledováním filmu, můžeš zároveň poslouchat metalový koncert s dolejšího hudebního klubu, prskání potrubí nebo kapající vodu. Prostě ideální kino pro předpremiéry, festivaly, atd. Takže nějakou tu hoďku víry v boha na plátně hravě přežiješ.Zejména pokud je obrazová složka filmu vysloveně profesionální mazlík, ať už díky celkovému výběru exteriérů, záběrům kamery, kostýmům nebo dokonale zvolenými kulisy. Dobře se poslouchali dialogy hlavních postav (Rodrigues versus inkvizitor a Rodrigues versus Ferreira), věčná škoda, že příběh zejména v první polovině nenabízí nic co by dokázalo připoutat divákovu pozornost a zajímat se. Nicméně filmový fajnšmekři si i v této části můžou vychutnávat Martyho filmařský a vypravěčský styl. (03.02.2017)

Na to že se film jmenuje Mlčení se v něm docela dost kecá. Navíc jsou to kecy boží a trvají skoro tři hodiny. Kupodivu mně ani jeden z těch tří efektů nevylifroval ze sálu ven, a nebudu psát, že za to může Martyho režie, protože kdybych předem nevěděl, že to natočil právě on, těžko bych to sám poznal. To mně spíš vadí Garfieldův ukňouraný hlásek štěněte, který se vzhledem k jeho věku asi už nezmění... Film o tom, že vyčuhovat z řady se náležitě trestá. Moje tři hvězdy ale berte spíš jako odměnu. (09.03.2017)

Na dnešní poměry až vražedná stopáž, která dojela na stejné neduhy jako Revenant. Iñárritu měl ovšem umělecké ambice, kterými vyplňoval slabší místa téměř tříhodinové stopáže, čímž do značné míry zabil původně geniální příběh. Ovšem, že takový vypravěčský génius jako Scorsese selže podobným způsobem se stopáží jen o tři minuty delší, aniž by se snažil o art, ale celou dobu se striktně držel tématu, které pouze natahoval jako nudli, z toho jsem v šoku ještě teď! Zklamaný jsem rovněž ze samotné ideologie filmu, protože jsem se svým klasickým ignorantstvím ohledně neznalosti předlohy čekal něco radikálně odlišného. Čekal jsem cynické japonské bestie, které jdou tvrdě po krku ještě větším cynikům z katolické církve, kteří svým náboženským fanatismem zcela vědomě rozkládají cizí zemi a kulturu zevnitř (o to v podstatě vždy šlo, ačkoliv se to zaštiťovalo pohádkou o šíření božího slova). Bohužel, dostal jsem jen smějící se cynické bestie, které stojí proti odhodlaným a oddaným božím služebníkům, kteří jsou tak čestní, že větší čest snad ani neexistuje. Na potenciálně zajímavé argumentační přestřelky mezi budhisty a křesťany v podstatě nedošlo vůbec a "japonský" pohled byl zmíněn a vysvětlen snad jen při jedné z desítky konverzací, což ale shodil režisér jak úplně posledním záběrem ve filmu, tak především jeho věnováním. Scorsese mohl příběh vést mnoha směry a uzpůsobit ho na poměrně širokou škálu diváků, ale zcela evidentně si vybral jen silně věřící křesťany, kterým naservíroval špatně odvyprávěný příběh jednoho duchovního, který dosti nepřesvědčivě bojuje s popřením vlastní víry ve jménu záchrany ostatních. Sázím, že tento film se běžným Japoncům líbit nebude, ale bohužel ne z toho důvodu, že by byl kontroverzní a brutální, ale jednoduše proto, že je pro křesťany, jejichž historickou rozpínavost legitimizuje a obhajuje na úkor jich samotných. 50 % (30.01.2017)

Vole, Martine, cos to splácal za užvaněnou klášterní – a teď mi odpusť ten rigorózní výraz – sračku? A proč tam obsazuješ toho slizkého ušopleska s přilepeným karfiolem na lebce? Vždyť ten trapně načesaný Kurvil automaticky deklasuje každý film, kde se jen mihne. Marvel mu šlohnul pavouka, tak teď leze do válek a Tajvanů a hraje si na liberálního spasitele. Tohle si užijí maximálně opati, páteři, mniši, sektáři, dalajlámové, hloubaví transcendentalisté a POMO. Běžný Scorseseho fanoušek je ze hry venku. Já se tak nudil, že jsem si u toho bagroval holuby z nosu a lepil z nich na zeď symbol nekonečna, takže ani pořádně netuším, o čem to vlastně bylo, a kdybych si raději tři hodiny počítal chlupy na koulích, udělal bych líp. (28.01.2017)

Scorsese sa s nami hrá. Naporcuje nám to cez veľkolepú dobrodružnú výpravu, z ktorej nám tvrdne krv v žilách, ale cez tichú horlivosť jednotlivca. Hoci kamera nám umožňuje nahliadať do tradičného japonského prostredia a kultúry a zaberá aj širšie uhly, drží sa hlavne v blízkosti protagonistov. V atmosfére strachu z mučenia a pomalej smrti sa nesú dni Japoncov konvertovaných na kresťanstvo. Jednoduchí ľudia objavili čaro v náboženstve, ktoré im po smrti ponúka raj bez bolesti, utrpenia a daní. Tvorca filmu dáva priestor na hľadanie odpovedí. Príbeh je najmä o ľudskosti, jej protipólu a ich snúbiacich sa úlomkov. Snímka je náročná na sledovanie i vstrebávanie. Tvorcovia musia preto rátať aj s veľkou vlnou nevôle širšieho publika. Martin Scorsese však nie je z tých, ktorí by sa báli neprijatia. (08.09.2019)