Ďáblova cesta

Abych řekl pravdu, tak jsem byl příjemně překvapen. Protože co se z toho ke konci filmu vyklubalo, byla hodně solidní psychoušovina!! Chvílemi jsem se smál a chvílemi mě docela mrazilo!! Zajímavej film a zajímavá kombinace! Navic skvěle podpořená hudebním doprovodem, místy teskné melodie houslí a violoncella a pak industriální ruchy mistra Mortiise (Norský to umělec black metalového ambientu). Originální podívaná s dávkou hodně černého humoru. (07.08.2011)

Tohle teda byla zase síla, začíná jako výpověd jednoho maníka ,která je hodně jadrná a i celkem vtipná. Jde s dívkou do opuštěného ústavu si vrznout, jenže tam najdou křeslo, co tam zbylo a dívak na něj sedne a křeslo jí spoutá a zmasakruje. Mladík je obviněn a zavřen do blázince, po letech ho na příkaz jakého si profesora pustí, ale ten má podmínku onen maldík s ním musí jít na místo činu. Vezme si ktomu tři studenty. A jatka začínají, plno zvratů. Fim od záčátku nasadí drsnou sarkastickou latku, pak to zkouzne k nudě, ale konec to zas pěkně nastartuje. Do toho máme možnost slyšet myšlenky toho maníka, které jsou víc než zajímavé a trefné. Určitě solidní horor. (17.09.2009)

Ani Gandalf v životní formě se bohužel nepostaral o to, abych o tomto filmu mluvil v dobrém. Jeden z hlavních problémů, které jsem s Dáblovou Cestou měl, byli především dost průměrní herci, dost levné efekty a komentování hlavního hrdiny časem také začne otravovat, především ve chvílích, kdy už se skutečně rýsuje nějaké napětí a náhle přijde zbytečná poznámka a atmosféra je pryč. Jednu hvězdu přihazuji za konec, ikdyž ruku na srdce, odvyprávěný příběh, který se udál pouze v hlavě šílence, už také není nic extra originálního... (11.09.2010)

Když jsem před více než dvěma lety dělal s Adamem Masonem rozhovor, popsal mi právě natáčený Devil's Chair násldovně: "Je to něco mezi Hellraiserem a Vetřelcem. Je v tom skvělé monstrum. Chci znovu představit opravdové filmové monstrum! A konec je opravdový hardcore a nepřipomíná nic, co jsem kdy viděl." Když odečteme klasické autorské chvástání a nafukování, musím říct, že měl pravdu. Devil's Chair je vynikající ukázkou toho, že pro natočení dobrého horroru nepotřebujete hromadu peněz a že vám stačí jen talent, nápad a pár slušných herců. Mason tohle všechno měl a tak stvořil kvalitu. Komorní, nenápadnou, zpočátku ukecanou jak cikánská vědma, ale zlepšující se každou minutou. Ve chvíli, kdy se objevilo ono monstrum jsem si už chrochtal blahem a až do konce jsem nepřestal. (08.10.2008)

Prvá polovica tohto britského hororu je dosť nezáživná, s príchodom svojskej obludy však film naberie na obrátkach, začne pribúdať krvi a násilností, čo je v tom prípade plus. Finále je síce očakávateľné, ale aj tak stojí za to. Hoci Angličan Adam Mason, ktorý spolurežíroval aj Broken zatiaľ ešte nemá na európsku hororovú elitu, stelesnenú najmä francúzskymi a španielskymi filmármi, je na dobrej ceste sa im vyrovnať. (27.05.2010)