Nunui yeowang

Seriál mířící přímo do srdce. A míří vážně dobře. Ústředí dvojka je úžasná, zejména Bo-ra dokáže být nádherně drzá, namyšlená a protivná, nicméně cizí jí nejsou ani emotivní výjevy, přeci jen uvnitř je to křehká, hodná a nešťastná dívka. Sice se mi nelíbil její módní styl, ale to už je otázka vkusu, já si na extravagantnosti prostě nepotrpím. Charakter postav se zdařil, vedlejší postavy už příliš ne, mimo ty hlavní dva ten zbytek už nijak neoslní. Emotivní příběh na téma vnitřních traumat není vůbec špatný, téma Sněhová královna vnáší do celého dění jakousi pohádkovou ikonu, bohužel jisté telenovelovité prvky se ani tomuto dílu nevyhýbají, takže množství náhod, zapírání, zatajování událostí či citů někdy přesahuje rozumnou mez. Ale největším nedostatkem celého seriálu je předvídatelnost – vše je od samého začátku až příliš přesně a průhledně narýsované, tudíž vás vlastně nic nepřekvapí. Samotný závěr rovněž nepovažuji za zdařilý, z medicínského hlediska už vůbec ne. Přes všechny ty výtky ale stále jde o emotivní a zábavný kousek jež řadím mezi ty lepší dosud zhlédnuté i pro velmi povedený soundtrack. (01.05.2019)

Pro mě ten nejkrásnější seriál, jaký jsem kdy viděla. Nebudu zastírat, že to bude možná i díky tomu, že je to zároveň můj první asijský hraný seriál, bylo pro mě tedy něco naprosto nového vidět tak vyšperkovaných a emotivních šestnáct hodin a tehdy jsem si myslela, že je nedokáže nic předčít. Jsem si jista, že doba strávená s tímto seriálem byla kvalitnější, než kdybych zhlédla několik filmů. Překvapivá odhalení a částečně snobské prostředí možná vzdáleně připomenou latinskoamerické telenovely, skutečně ale jen vzdáleně. Opět se ukazuje obdivuhodná schopnost Korejců dokonale skloubit romantiku, smutek a vtip, díky čemuž člověk prožije rozličné emoce a ani na okamžik to nezavání trapností nebo křečovitostí. Čisté city, milý vtip, a přesto v nitru je ten nejhlubší smutek. (06.05.2009)

Opravdu nádhera. Jen se musí přečkat prvních pár dílů, kde se ještě režisér inspiruje některými prvky telenovel. Myslím tím dost nevhodnou volbu korejské latinskoamerické hudby (z hloubi duše nenávidím "Say hello") a jejího umístění. Zpomalených kamer a nucených rádoby vtipných a dojemných scén bych si asi nevšímal, kdyby nebylo prokleté "Say hello" a jí podobných písní. Naštěstí jsou dialogy a herci tak dobří, že přinutí i režiséra, aby dělal svou práci víc filmově. Dokonce i hudba se k mému potěšení obmění silně k lepšímu. Pak už je to emotivní bomba, co rozcupuje všechny srdce v širokém okolí. Kim Bo-Ru nelze nemilovat a z chlapů... no, kupodivu mi víc sednul sympatickej doktor. (20.02.2009)

Pre mňa prvá dorama-dráma a ako som očakávala, tak sa zdá, že toto nebude žáner pre mňa. Iróniou je, že viac ma dojali komediálne doramy. Všetky zlomy boli viac-menej predvídateľné a nejak sa mi vôbec nepodarilo vžiť do postáv, hlavná hrdinka mi otravovala život svojou povahou. Bin Heyun je však krásny ako vždy. (20.08.2011)

Mám takový neodbytný pocit, že lepší seriál už neuvidím. Možná je to trochu unáhlené, protože to je můj první korejský seriál. Bin Hyeon je naprosto neuvěřitelný. To nejlepší je ale nádherný příběh, který mě dokázal na šestnáct hodin zarvat do sedačky a nepustit. Jako by v tu chvíli nic jiného nebylo. Tolik emocí jako tvůrci tohoto seriálu ze mě ještě nikdo nikdy nedostal a já jim za to děkuju. (12.07.2007)