Repo: Genetická opera!

Nakonec vcelku solidní. Zpracování sice televizní (obraz skoro 4:3), a hudba obzvlášť ze začátku abslutně bez rýmu i hudby, s postupem času ale začnou vyplouvat na povrch slušně napsané postavy a čím dál tím zajímavějš hudební čísla. Herci jsou solidní, škoda jen totální rozhráranosti, co se stylizace týče. (23.11.2008)

Na to, že muzikály nemusim, protože mi vadí vždycky právě ty písničky a skoro vždy tím zdržujou děj, tady tomu bylo naopak. Songy mi nevadily, některé mě dokonce očarovaly, že jsem si je "broukal" ještě druhý den. Režisér dosáhl asi své nirvany, jelikož je to opravdu neobvyklá podívaná plná úchylností, komiksové stylizace, sytých barev a především známých tváří, mezi nimiž nejvíce válí zpěvačka Sarah Brightman a muzikant Ogre. Ale ty písníčky... prostě můj šálek kafe. Sakra, a je to tu znova: "All you need is surgery, surgery!" :-) (11.02.2010)

Výborné. Králi ujetých krvavých muzikálu Rocky Horror Picture Show to sice nemůže sahat ani po bříška palců u nohy, ale i tak jsem se bavil a to zdůrazňuji, po celý film. Písně mě až tak nevzaly, byly to povětšinou takové emocajdy (až na pár vyjímek:-), ale celý film je tak hrozně COOL, až mi z toho třeštila hlava. Skvělá stylizace, prostředí, herci, scénář a hlavně zase opakuji stylizace. Tedy komiksová. Vážně skvělý nápad a díky tvůrcům, že se v dnešní době pustili do podobného projektu. Za vidění rozhodně stojí (a některé scény i víckrát po sobě:-) (19.12.2010)

Vizuálně nejlepší orgie od dob Burtonovy Sleepy Hollow. Muzika občas na 5*, občas na 1*. Jinak je to trochu jako Karel Zeman, kdyby místo na Verneovi ulítával na rockových operách, emo gothických sračkách a drsných comicsech. Velká výhra je Anthony "Giles" Head v roli Repomana. Genetická opera je cyberpunkový následovník Rocky Horror Picture Show, který se ale nejspíš nikdy nestane stejným kultem jako jeho předchůdce. Už je jiná doba. (20.07.2009)

Podobnost s Rocky Horror Picture Show je veliká (včetně závěru v divadle), ale naštěstí nejde o plagiát. Něco z opery, něco z rocku, trocha goth a špetka punku. Fantasmagorie točící se okolo lidských orgánů je plná tanců a zpěvu, hřbitova i mlhy, dojemného sentimentálního příběhu z červené knihovny, který však na rozdíl od ní končí úplně blbě... Užil jsem si kostýmy, hudbu, kameru i výpravu, i když do škatulky Mé oblíbené se tohle nedostane. Autoři zbytečně šetřili krví i sexem, klidně mohli přidat na bizarnosti a fantazii. Jelikož jsem si film nakonec užil, hodnotím přeci jen poněkud výše... (26.03.2013)